Putujeme-li údolím řeky Úpy mezi Ratibořicemi a Havlovicemi, zaujme nás u slatinského mlýna pod mostem malá barokní „Piccolominská“ kaplička z roku 1694. Toto místo se může stát pro turisty výchozím bodem k pěšímu 8 km dlouhému okruhu mezi obcemi Slatina nad Úpou a Červená Hora po tzv. Justynčině stezce. Půjdeme kousek po „panské“ cestě a pak se vlevo stezníkem do prudšího kopečka dostaneme na Boušín, což je romantická samota s kostelíkem, oblíbeným poutním místem, farou, starobylou sýpkou, čtyřmi chalupami a kapličkou se studánkou pod strání.
Boušín byl založen ve 2. polovině 12. století Bohušem Bradatým z rodu Pánů erbu zlatého třmene. První písemná zmínka o Boušíně je ve stvrzovacích knihách, které nechal sepsat první český arcibiskup Arnošt z Pardubic. V roce 1350 je tak Boušín zmiňován již jako farnost s dřevěným kostelíkem. V husitských válkách byl kostel pobořen, vypálen a celé okolí zpustlo. Asi roku 1424 byl za husitských válek Boušín vypálen a kostelík pobořen a farnost zanikla.
Podle Josefa Myslimíra Ludvíka postavil na Boušíně nový dřevěný kostel roku 1464 Jan Litobořský z Chlumu seděním na Turyni jako výraz díků za zázračné uzdravení své hluchoněmé dcerky. Pověst o této události vylíčila i Božena Němcová ve své Babičce. Pod kostelem stojí Mariánská kaplička, nad jejímž vchodem je událost uzdravení popsána následovně: „Tam, kde je dnešní fara, stával před časy dvorec Turyňského pána… Hluchá slyší, jak němé dosud rty šeptají živá slova.“ Od této události se na Boušíně šíří vděčná úcta k Panně Marii a Boušín se stává mariánským poutním místem.
Rovněž v třicetileté válce byl Boušín poničen, vypálen a zpustošeno celé okolí. Po třicetileté válce přechází Boušín do majetku náchodského knížecího rodu Piccolomini. Jeden z příslušníků tohoto rodu, Vavřinec / Lorenzo/, nechal v letech 1682-1692 vybudovat na troskách předchozího dřevěného kostela nový, tentokrát již zděný kostel ve stylu venkovského baroka tak, jak se dochoval až do dnešních dnů. Vdova po zakladateli kostela, Anna Viktoria Piccolomini, nechala ke kostelu v letech 1728-30 postavit zděnou faru a osadila ji prvním farářem Jiřím Milotou. Až do roku 1946 byl na boušínské faře farář a vykonával zde pro přilehlé obce duchovní službu.
Boušínem věnoval celý první díl své kroniky U nás Alois Jirásek. Odtud známe faráře Ondráčka, jeho „včeličky-dušičky“ a dřevěný úl Fráter. Dnes je Boušín stále častěji vyhledávaným místem návštěvníků, kteří se nejen chtějí poučit z historie, ale si i odpočinout v tichu a klidu čisté přírody. Přes Boušín vede několik jarních turistických pochodů a v letní sezoně projede i celá řada cyklistů využívajících okolní cyklotrasy. Uměnímilovným návštěvníkům můžeme nabídnout každoročně dva, již tradiční, koncerty v kostele, a sice první lednovou neděli koncert Tříkrálový a poslední sobotu v srpnu Benefiční koncert umělců z pražského Národního divadla. Větší skupiny turistů mohou během sezony požádat na faře o průvodcovskou službu.
Kdo má dobré nohy, může z Boušína pokračovat dále Justynčinou stezkou ke staletému, dnes již bohužel padlému Špetlovu buku, který proslavil pan Luděk Munzar v televizním pořadu Paměť stromů. Dále cesta vede dolní částí slatinských Končin zpět do lesa a dolů, strží nad řekou, na panskou cestu k Bathildinu stolečku. Pak po panské cestě dále až k hájovně, kde se přes roubenou lávku přejde na druhý břeh řeky. Za řekou u bývalé hájovny odbočíme vpravo a pohodlná lesní cesta nás zavede do Červené Hory k Žebrácké rokli. Přes tu se dostaneme až k hospůdce v Červené Hoře, kde si unavený poutník může odpočinout a příjemně se občerstvit. Pak po krátké chůzi po hlavní silnici ke Slatině nad Úpou vyběhneme do strmého kopečka, abychom zhlédli zbytky starobylého hradu Červená Hora a potom už je jen kousíček k řece a pod mostem budeme zase u Piccolominské kaplčky.
U všech zastávek jsou připraveny informace o zajímavostech vážících se k danému místu. Jestliže se rozhodnete navštívit o své dovolené náš kraj, zastavte se na Boušíně, rádi vás uvítáme. Už teď vám přejeme šťastnou cestu. (text: Marta Kolisková, úprava Ing. R. Kejzlar)
Další zázraky a poutní místa v Kladském pomezí
Malé Svatoňovice a Rokole
Malé Svatoňovice: V údolíčku pod Jestřebími horami, Kyselou horou a Klůčkem, protéká potůček a nad pramenem byla 27. října 1715 zavěšena soška Panny Marie; vznikla dřevěná kaplička a později kaple Sedmiradostné Panně Marie - Svatoňovické madoně. Vedle stojí kostel zasvěcený Sedmi radostem Panny Marie, dostavěný v roce 1831.
Rokole: Poutní místo near Náchod, s pramenem a studánkou, která podle legendy uzdravila slepého synka lesníka. V roce 1859 byla nahrazena kaplí zděnou a známý obraz Panny Marie Rokolské od Klemense. Kaple u studánky a poutní místo Slaví se uctíváním Matky Boží.
Suchý důl: Dřevěná kaple U zjevení z roku 1897 po zjeveních Kristiny Ringlové. Stavba křížové cesty a růžencových schodů. Pohoří roční cesty a Vambeřická cesta vedou poutníky k dalším místům na Hradecku a po polské straně.
Vambeřice (Polsko): Bazilika Navštívení Panny Marie, založená 1715-1720, později povýšena na Baziliku minor. Historie poutních míst od 13. století až po současnost. Poutní místa představují fenomén barokní krajiny a propojují minulost s přítomností.
Poutní místa
Mezinárodní a regionální kontext poutních míst: Santiago de Compostela, Lurdy, Fátima, Jasná Hora, Mariazell, Medžugorje, J. P. II. a Benedikt XVI.
V českých zemích byly poutní místa nejvíce rozšířeny v baroku během protireformace; na konci 18. století byly několik z nich zrušeny Josefem II., později znovu zprovozněny; některé však zůstaly uzavřeny i po nástupu komunismu. Poutní místa nadále umožňují setkání a duchovní hledání, přitom vyvažují historický odkaz a moderní veřejný prostor.
Hostýn: Bazilika Nanebevzetí Panny Marie a vodní kaple na vrcholu kopce, Keltské osídlení a vývoj pramenů. Hostýn je známý svou krajinou, architekturou a legendami o zázracích a ochraně před Tatary. V okolí Hostýna se nachází další poutní místa a historické památky.
Na závěr: poutní místa v barokní krajině a jejich vývoj zůstávají důležitou součástí kulturního a náboženského dědictví; spojují minulost s přítomností a nabízejí prostor pro zamyšlení, modlitbu i komunitní setkání.