Drobné památky v krajině jsou mnohdy doplněny obrazy světců a pozorný poutník si rychle povšimne, že se zde opakují typická vyobrazení. Každý svatý má totiž svůj atribut, který připomíná nějakou významnou událost v jeho životě, nebo také často jeho mučednickou smrt. Snad nejčastěji bývá zobrazována Panna Marie, matka Ježíše Krista. Je pro ni typické právě vyobrazení s malým Ježíškem v náručí. Dalším běžným zobrazením je Panna Marie Immaculata, která stojí na zeměkouli ovinuté hadem, na jehož hlavu šlape. Had v tomto případě symbolizuje ďábla a celé zpodobnění vychází z Janova zjevení, které Marii popisuje jako „ženu oděnou sluncem, s měsícem pod nohama a s korunou dvanácti hvězd kolem hlavy“.
Další obvyklé atributy jako koruna a žezlo souvisejí s povýšením Marie na královnu nebes. Někdy lze vidět také Pannu Marii s jednorožcem, protože podle pověsti právě ona byla jediným, kdo dokázal toto bájné zvíře zkrotit. S malým Ježíškem bývá zobrazován také svatý Josef, který ho spolu s Pannou Marií vychoval. Často proto bývá vyobrazen na výjevech z Ježíšova dětství, ať už s Pannou Marií a novorozeným Ježíšem (tento obraz se nazývá Sacra familia), nebo jak oba vedou Ježíška jako batole za ruku, pak se obraz nazývá Dětství Kristovo. Protože byl Josef tesařem, patří k jeho atributům pila, sekera a další pracovní nástroje. Zobrazení s rozkvetlou holí připomíná událost, kdy byl Josef zvolen za Mariina muže.
Svatá Anna byla matkou Panny Marie, proto je jejím nejčastějším atributem drobná postavička Panny Marie, v některých případech i s malým Ježíškem. Toto vyobrazení se nazývá svatá Anna samotřetí. Mezi její časté atributy patří rovněž lilie jako odkaz k neposkvrněnosti její dcery, nebo kniha. V českém prostředí velice často zobrazovaným světcem je svatý Jan Nepomucký, jehož nejčastějšími atributy je pět hvězd kolem hlavy a krucifix, který drží v náručí. Jan Nepomucký je tak jediným světcem vedle Panny Marie, jehož svatost je naznačena hvězdami. Dále bývá spojován s jazykem, který připomíná zachování tajemství a odkaz na jeho mučednickou smrt, kdy byl ve Vltavě mučen a utopen. Po Amatér, jeho sochy bývají instalovány u vodních toků či mostů, a často drží palmu jako symbol mučednictví a vítězství.
Snadno rozpoznatelným světcem je svatý Florián, který bývá zobrazen jako římský voják, jenž leje vodu z vědra na hořící dům. Florián se stal patronem hasičů a ochráncem proti ohni a vodě, díky čemuž byly jeho sošky často umísťovány do štítových výklenků venkovských usedlostí. Prokazatelnou historickou postavou byl Antonín Paduánský, františkánský kazatel původem z Portugalska, který se ve 13. století v Itálii proslavil svým řečnickým uměním. Znázorňován bývá v hábitu františkánského mnicha s třikrát zauzleným provazem, někdy také drží malého Ježíška. Jindy pak je vyobrazen s rybami, což připomíná legendu, podle níž jeho kázání poslouchaly i ryby, k nimž hovořil, když mu lidé věnovat pozornost.
Svatá Barbora byla mučednicí, která byla popravena svým otcem kvůli křesťanské víře. Jejím nejčastějším atributem je proto věž se třemi okny, v níž ji otec věznil. Barbora, která je patronkou horníků, bývá také zobrazována s kalichem a hostií či s monstrancí. Mučedníkem byl rovněž svatý Šebastián, kterého lze snadno rozpoznat, neboť je téměř vždy zobrazován se šípy, kterými ho prokláli římští vojáci. Tento křesťan působil na císařském dvoře a snažil se různými způsoby pomáhat pronásledovaný souvěrcům, za což byl odsouzen k trestu smrti, provedenému právě zmíněnými šípy.
Český biskup z rodu Slavníkovců svatý Vojtěch zemřel mučednickou smrtí. Zakladatel prvního mužského kláštera v Břevnově byl zavražděn na misijní cestě v Polsku, kde ho pohanští kněží probodli kopím a ubili veslem. Právě veslo se stalo jeho hlavním atributem, rovněž bývá zobrazován jako biskup s mitrou, berlou a knihou. Český zemský patron svatý Prokop bývá zobrazován jako řeholník nebo opat s mitrou a berlou, nejlépe ho lze ale rozpoznat podle spoutaného ďábla, který mu leží u nohou.
Svatý Jiří bývá na základě legendy, podle níž zachránil princeznu ze spárů draka, zobrazován jako drakobijec. Zobrazení svatého Rocha poukazuje na to, že tento poustevník pečoval o nemocné morem, jímž se sám nakazil a který způsobil jeho smrt. Mučednická smrt dala vzniknout vyobrazení svatého Vavřince, kterého nechal císař Valerian zaživa upéci na rozžhaveném roštu, který se stal jeho hlavním atributem. Z obecného hlediska lze říci, že atributy se vyvíjely po dlouhou dobu a nacházejí se i v katakombách na hrobech mučedníků, nejvíce v období středověku, baroka i 19. století.
V závěru tématu lze říci, že atributy bývají nástroje mučednictví a nástroje charakteristické pro povolání či činnost světce. Umělci často doplňují obrazy znaky rodů, řádů a papežů, kteří dotyčné světce blahořečili či kanonizovali. Obraz tak může obsahovat širší historii světce, i když by jeho portrét v pravém slova smyslu bývalo těžké nakreslit. Světců je tisíce; jejich zobrazení odráží tradiční ikonografii a estetiku jednotlivých období.1
Vybrané atributy a jejich významy podle světce
- Panna Marie: malý Ježíšek, koruna, žezlo, jednorožec, lilie; symbol čistoty a království nebes.
- Svatý Josef: pila, sekera, pracovní nástroje; Dětství Kristovo a Sacra familia.
- Jan Nepomucký: pět hvězd kolem hlavy, krucifix, jazyk; voda a mosty jako místa kultu.
- Florián: vědro s vodou na hořící dům; patron hasičů a ochrany proti ohni a vodě.
- Antonín Paduánský: františkánský háb, provaz, ryby; kazatelská činnost a zázraky.
- Barbora: věž se třemi okny; patronka horníků a často zobrazovaná s kalichem či monstrancí.
- Šebastián: šípy; mučedník, který byl zobrazen jako muž kroku nad dřevem, ale i spojen s ochranou křesťanů.
- Vojtěch: biskup s mitrou, berlou a knihou; mučednická smrt a misijní činnost.
- Jiří: drakobijec; symbol odvahy a ochrany.
- Rocha: poustevník, nemocní a mor; povolání lidových světců.
Další související poznámky
Atributy, které se častěji objevují napříč svědectvími, bývají obecné (palma mučedníků, biskupské hodnosti, řádové hábity) a doplňují individuální vyobrazení světce vyprávěním z jeho života. Vyobrazení světce může být spojeno s konkrétní legendou či historickou událostí a odráží tak i širší historii světce. Obrazy často vznikají pod vlivem dobových umělců a jejich iniciační potřeby, a proto se zobrazení liší podle regionu a období. Současní tvůrci pak doplňují znaky rodů, řádů i papežů, kteří světce blahořečili či kanonizovali.
Datové pasáže a liturgické soustavy popisují postup svatořečení - kanonizace, ctihodný, blahoslavený a svatý - a také roli martyrologia v určení dat výročí světců. Dále se zmiňuje, že datum výročí může být mučednické datum, dies natalis, nebo tradiční konvence, která se může lišit mezi latinským a východním tradicemi. Text zdůrazňuje, že oficiální seznam svatých je součástí Martyrologia Romanum a dalších liturgických kalendářů.
Vzory ikonografie a seznamy svatých se často doplňují o poznámky k tomu, jaký význam mají jednotlivé atributy pro pochopení životních příběhů světce, a jak ovlivňují estetiku vyobrazení. Světec tak může být zobrazen i bez atributu, nebo s širší sadou znaků, které odrážejí dobovou potřebu a umělecký pohled.
- Uvádění hlavních atributů a jejich významů v ikonografii světců
- Historie a fungování procesu svatořečení
- Rozdíly mezi latinským a východním kalendářem u svatých