Na Dávidově životě a jeho činech hovoří pomerne obšírne viaceré biblické spisy: Prvá a Druhá kniha Samuelova, Prvá kniha kráľov, Prvá kniha kroník. Izraelský kráľ Dávid pochádzal z Júdovho kmeňa a žil okolo r. 1000 pr. Kr. Bol najmladší z ôsmich synov Izaiho (Jesseho) z Betlehema. Dávid sa dostal na Šaulov dvor ako citarista a spevák, ktorý hrou na citare pomáhal kráľovi prekonávať obdobia chmúrnej nálady. Šaul si ho obľúbil a urobil ho svojím zbrojnošom.
Keď Dávid začal vystupovať navonok, mal úspechy. Medzi ľuďmi si získal obľubu najmä ohromujúcim víťazstvom nad filištínskym obrom Goliášom. V kráľovi to vyvolalo žiarlivosť, ktorá sa postupne zmenila na nezmieriteľnú nenávisť. Viackrát sa usiloval zbaviť tohto nežiadúceho mladíka tým, že ho vystavil smrteľnému nebezpečenstvu. Tak mu napr. ponúkol svoju dcéru Michol za ženu, ak prinesie sto predkožiek filipínskych bojovníkov. Dávid však úspešne zvládol nebezpečné úlohy a po viacerých víťazstvách nad Filištíncami silno vzrástla jeho povesť.
Šaul sa ho rozhodol zabiť. Napokon si Dávid musel zachraňovať život útekom. Keď sa o tom dozvedeli jeho príbuzní a viacerí nespokojenci, pridali sa k nemu. A tak sa Dávid stal vodcom štyristo- až šesťstočlennej skupiny ozbrojencov, ktorá viedla polozbojnícky život a pohybovala sa po pustých krajoch. Šaul prenasledoval vyhnanca s troma tisícami vojakov. Dvakrát sa však stalo, že Dávid mohol zabiť Šaula, ale z úcty k \"Pánovmu pomazanému\" sa ho nedotkol a nedovolil to ani svojim spoločníkom.
Asi v r. 1004 vo vojne proti Filištíncom padol Šaul a jeho traja synovia vrátane Jonatána. Ostal nažive iba syn Isboset. Dávid úprimne oplakával Šaula a jeho synov, najmä Jonatána. Potom sa usadil v juhopalestínskom Hebrone, kde sa ako 31-ročný stal kráľom nad Júdovým kmeňom. Nad severným Izraelom vládol Šaulov syn Isboset s pomocou vojvodcu Abnera. Po siedmich rokoch sa Dávid stal kráľom aj nad severnými kmeňmi. Od kanánskych Jebuzejcov dobyl mesto Jeruzalem, z ktorého urobil hlavné mesto židovského štátu. Postupne ovládol rozsiahle územie Palestíny od Červeného mora až po pohorie Libanon. Väčšina Dávidovho života od príchodu na Šaulov dvor až po prevzatie vlády jeho mladuškým synom Šalamúnom bola veľmi rušná. Zažil veľa sympatií, ale aj nespravodlivosti, bol nedobrovoľným zbojníkom a vyhnancom. Vybojoval veľa vojen, v ktorých vedel byť obdivovaným hrdinom, ale aj krutým víťazom. Vo vzťahu k ženám vedel byť ušľachtilý, ale niekedy aj bezohľadne žiadostivý; najmä po dosiahnutí kráľovskej moci si v tomto smere počínal ako iný orientálny šejk. Avšak celkove Dávid prejavil priamy otvorený charakter s veľkým zmyslom pre spravodlivosť a vernosť.
Když pod nárazom vášní alebo vonkajších okolností zhrešil, vedel si priznať hriech, uponížil sa pred Bohom i pred ľuďmi a robil pokánie. Po celý život, v dobrom i zlom údele, ostal verný Bohu, jeho odprosoval a oslavoval žalmami, spevmi, ktoré sám zložil a ktoré patria k trvalým hodnotám Svätého písma až po naše časy. Chcel postaviť aj dôstojný Boží chrám a neurobil to iba preto, lebo Boh si to neželal. Prijal Dávidovu dobrú vôľu, ale nechcel, aby mu postavil dom obety a modlitby muž, ktorý prelial toľko krvi. Pre svoju vernosť Bohu Dávid dostal prisľúbenie: \"Tvoj trón bude upevnený naveky\" (2 Sam 7,16). Bolo to mesiánske prisľúbenie. Dávid zomrel 71-ročný a pochovali ho v Jeruzaleme.
Počas jeho života sa odohral búrlivý konflikt s Adoniášom, ktorý usiloval o jeho trón. Adoniáš bol štvrtý syn Davidovho manžela Chagity. Po smrti tří starších bratří sa považoval za otcova nástupce. Jím se ovšem ešte za Davidova života stává Šalomún, ktorý je pomazaný na kráľa. David tak plní slib daný své manželce: \"Zavolejte mi Batšebu: jakože živ je Hospodin, který mě vykoupil z každého soužení, jak jsem ti přísahal při Hospodinu, Bohu Izraele, králem bude po mně tvůj syn Šalamún, ten dosedne na můj trůn místo mě, učiním tak ještě dnes\" (1 Kr 1,28-30).
David dosáhl mnoha různých úspěchů, byl mužem činu, básníkem, něžným milovníkem, velkorysým nepřítelem, věrným přítelem, přísným mužem spravedlnosti. Obdivuhodný muž z vůle Hospodina, který ho k úkolům stvořil a zformoval. Proto se pohledy Židů upírají s láskou na zakladatele jejich království. Na Davida, nikoli na Saula. David je pro ně ideálem krále. Měl vlastnosti Mesiáše, který má vysvobodit svůj lid a navěky zasednout na Davidův trůn. Když se naplnil čas, přišel Kristus Ježíš, který je nazýván synem Davidovým. V rodokmenu evangelisty Matouše nacházíme mesiášský původ a poslání Ježíše Krista. Je potomek Davidův, je zároveň Mesiáš Izraele i syn Abrahamův. Vykupitel pohanů podle zaslíbení Abrahamovi. Z jeho potomstva se dostane požehnání všem národům. Je to zřejmé už z obráceného pořadí názvů. Ježíš nikdy neodmítl titul “syn Davidův”, zároveň však prohlašoval, že je větší než David, že je dokonce jeho Pánem. Na Ježíšovu otázku odpovídají farizeové: “Co si myslíte o Mesiáši? Čí je to syn? Odpověděli mu Davidův.
David je jednou z najznámejších postáv Bible, jak pro svou roli kráľa Izraela, tak pre svůj význam ako centrální postava historie judaismu, kresťanstva a islámu. Byl druhým králem Izraele, následujícím po Saula, a je mu připisováno založení Jeruzaléma jako hlavního města království a upevnění hranic národa. David byl nejmladším ze sedmi synů z Jesseho, farmáře z Betléma. Je nejvíce známý pro své zabití obřího válečníka Goliáše jediným kamenem z praku, což mu vydobylo uznání a přízeň u krále Saula. To nakonec vedlo k jeho pomazání jako dalšího krále Izraele. Kromě svých vojenských a politických úspěchů je David uctíván pro svou hudební a básnické dovednosti. Davidovo panování jako krále je popsáno jako doba relativního míru a prosperity v Izraeli, ale také čelil výzvám, včetně konfliktů s jeho vlastními dětmi a vzpourou vedoucí jeho synem Absalónem. David je řečený zemřel ve věku 70 let, i když přesné podrobnosti jeho smrti nejsou v Bibli specifikovány.