Na biblické scéně se Ježíš objevuje až jako dospělý, kdy ho křtí Jan Křtitel u Jordánu, a Jordán hraje klíčovou roli v křtu a v symbolice nového života v Kristu. Předpokládá se, že dětství Ježíše se odehrálo v Nazaretu, a nejznámější záznam o zázračném proměnění vody ve víno se odehrává v okolí Kány. V Kanafě stojí františkánský kostel z roku 1881, jenž připomíná slavnou svatbu; Kána je nedaleko Nazaretu. Jordán jako řeka naděje a životodárný tok nikdy nevysychá, i když voda v něm v některých částech ubývá kvůli zavlažování, což má dopady na Mrtvé moře a ekosystémy.
Historie křtu u Jordánu a tradiční místa
Podle tradice došlo k Ježíšovu křtu na místě poblíž Jericha, kde se nachází klášter s kostelem z roku 1842; zde byl křest připomínán v Jardenitu a některé církve nadále křtí na znamení kajícnosti. Do Al-Maghtasu, místa známého jako Betánie na druhé straně Jordánu, míří poutníci z různých východních církví; v současnosti je to největší katolický kostel v Jordánsku, jehož nová budova byla slavnostně vysvěcená v lednu 2025. Předchozí historické objekty a mozaiky poskytují svědectví o rozsáhlém významu místa křtu Ježíše.
Na oficiálních místech UNESCO je Al-Maghtas popsáno jako místopůsobící Betánie na druhé straně Jordánu, které mělo klíčový význam pro křest Páně. Papežové Jan Pavel II., Benedikt XVI. a František tuto oblast navštívili; Papež František roku 2014 dokonce jednal s uprchlíky a s nemocnými dětmi v Jordánsku, čímž potvrdil současnou důležitost místa pro ekumenické i humanitární interpety. Křest Ježíše je tak spojován s četnými archeologickými nálezy a kostelymi v Al-Maghtas, včetně významného baptisteria.
Křest ve jméno Otce i Syna i Ducha svatého a jeho teologické souvislosti
Významné je srovnání různých formu křtu: křtít ve jméno Pána Ježíše (Sk 8,16; 19,5) a křtít ve jménu Ježíše Krista (Sk 2,38; 10,48) vedou k otázkám, zda křtít ve jméno či ve jméno. Oba způsoby jsou z pera téhož autora a mohou znamenat totéž, ale nuance spočívají v důrazu na autoritu vs. směr a obsah křtu. Ponoření do Krista znamená identitu s Kristem - starý člověk se svléká a oblékat se má Kristus; křest v Krista tedy zahrnuje vstup do jeho smrti i vzkříšení (Římanům 6,3-5). Galatským Pavel mluví o tom, že „všichni, kteří jste byli pokřtěni v Kristu, jste oblekli Krista“ (3,26-27).
Ohledně Trojice: křest ve jméno Otce i Syna i Ducha svatého zahrnuje nejen autoritu Krista, ale i jednotu Otce, Syna a Ducha; křest v Duchu propojuje věřící s Boží inou realitou, když Duch svatý pokřtí věřící a vtáhne je do jednoho těla (1 Kor 12,13; CSP). Vodní křest je tedy viditelným znamením duchovního křtu a iniciační zkušenosti, která spojuje jednotlivce s Božím lidem. Historické výklady ukazují, že být „ve jméno Otce i Syna i Ducha svatého“ znamená být v jednotě s trojjediným Bohem.
Rozhovor s Dr. Otnielem Bunaciou a praktické shrnutí
Na konferenci v Brně se Dr. Otniel Bunaciu zabýval významem křtu a formativními aspekty teologie v církvi: důraz na osobní pokání a víru jako nedílnou součást života; baptisté kladou zvláštní důraz na vědomé vyznání víry a ponoření jako symbolu spojení s Bohem, nikoli jen na rodinné vazby. Důležité je, aby církev nadále zůstávala živým hnutím, ne jen institucionální strukturou, a aby se skrze studium Písma a vedení Ducha Svatého posouvaly její teologické interpretace a praxe. Bunaciu vyzývá k pravidelné reflexi nad tím, jak křest ovlivňuje osobní život i společenství církve, a k otevřenosti vůči reformaci a svědectví evangelia.
Současné a historické pohledy na místa křtu
Al-Maghtas dnes představuje důležité poutní místo pro křest a pouť katolických i východních křesťanů; bydlištěm mnoha kostelů a kaplí je důležitým místem pro poznání biblické reality u Jordánu. Znovu otevřené místo Qasr al-Yahud, které bylo uzavřeno od roku 1967, slouží věřícím i turistům a díky odminování se stává místem, kde se křest koná v novém světle. Archeologické důkazy a historické texty potvrzují, že Betánie na druhé straně Jordánu, nebo Al-Maghtas, byla a zůstává zásadním historickým a duchovním místem spojeným s Ježíšem Kristem a Janem Křtitelem.
