Nacházíme se v kostele Santa Maria del Popolo v Římě. Podívejte se na jedno ze skvělých barokních děl od Caravaggia. Tohle je vlastně můj nejoblíbenější Caravaggio. I když jsem to samé říkala o minulém obrazu od Caravaggia. To je možné. Toto je Ukřižování svatého Petra. Víš, mluvili jsme o barokních tvarech a pocitu momentální akce, ale Caravaggio to dělá tak, že se to zdá jednoduché. Je to tak aktivní, komplexní soubor pohybů a váhy... Bezpočet pohybů, ano. Ano. A gravitace zde hraje velkou roli. Velmi velmi silný pocit gravitační přitažlivosti, ale co mě dostane je Petr. Caravaggio šel ven na ulici a potkal muže. Je to tak reálná a silná, intenzivní postava. A vypadá velmi mrzutě, přesně tak jak by Petr měl.
A teď si povíme o jeho příběhu. Má být ukřižován, ale ne tak jako Ježíš. Právě, má být ukřižován vzhůru nohama. Otočený vzhůru nohama. Vypadá zchudle a trochu špinavě. Není vůbec idealizovaný. Jde z toho takový kontrast. Vypadá jako muž, co se potuluje v nějakém baru v Římě. To je to, pro co je Caravaggio známý. Veškerá okázalost a ceremonie Říma, katolické církve, jsou Caravaggiem otočené naruby. Myslím, že to je rozdílné od středověkých tradic, kde gravitace nebyla znázorňována. Nebyla tam váha ani hmota. Můžeme zde skutečně vidět prvky renesance, ale přenesené sem do baroka s přidáním intenzity a emocí a tělesnosti. To dokonce zahanbuje renesanci. Ano, přímo to křičí do obličeje.
Ten muž co zvedá kříž, stojí pod ním. Zvedá ho na zádech. Přímo před obličejem vidíme jeho zadek, nohy, špinavá chodidla. Celé to působí, jakoby postavy z obrazu vystupovali směrem k nám. Přesně! Vchází do našeho prostoru. A podívejte se na Petra, jak nám jdou jeho nohy naproti, Lomí se ven do našeho světa. Správně, a ve skutečnosti se ten kříž pohybuje ven do našeho prostoru s jeho nohami, dává nám velmi blízký náhled na jeho nehty.
Je to tak trochu jako by to šlo do našeho těla, že to je skoro "ohhh"... To je vlastně nejstarší napětí. A nehty na jeho rukou jsou velmi velmi reálné a detailní. Způsob jakým je použito to černé pozadí. Protože světlo opravdu zdůrazňuje to, co popisuješ. Vidíš kdy se podlomila kolena, způsob how se tělo trochu sune dopředu. To vše je zde umožněno světlem. Světlo dopadá na jeho břicho a kolena. Tím jeho tělo vypadá velmi přirozeně. Víš, jakoby šlo o tělo skutečného muže.
Tak odlišné od postav, které jsme zvyklí vídat v renesanci. To je pravda. Ačkoliv je zde jakési hrdinství ve smyslu hmotnosti a síly. Ale je to jen vyjádřené... Popřené trochu výrazem obličeje, který myslím ho dělá tak zranitelným. Pravda. Je zde neuvěřitelné napětí, protože zde hrají všechny síly přírody. A my si nemůžeme být jistí, zda je to lano dost pevné, zda jsou ti muži dost silní. Kdykoliv mohou upadnout. Mohou se zhroutit. Přesně tak, je to takový druh pocitu momentální pomíjivosti. A jakési lidské slabosti. A jakéhosi momentálního napětí, které Caravaggiho brilantnost dokáže vyvolat.
Ako Apostol Petr je v biblickém příběhu Ježíše Krista jednou z nejzajímavějších postav. Byl prvním z Ježíšových učedníků a Kristus mu zjevně velmi důvěřoval. Zároveň je však v evangeliích zmiňována i Petrova nedostatečná víra a především incident, kdy po Ježíšově ukřižování svého mistra třikrát zapřel. Rybář Šimon Petr. Samozřejmě že o Petrově životě toho příliš nevíme, a tak nám nezbývá než čerpat z toho, co o něm vypráví Bible. Tam se můžeme dočíst, že Petrovo původní jméno, předtím, než se stal následovníkem Ježíše, znělo Šimon (respektive Simeon).
Původní rybářské povolání je v Petrově životě symbolické a odráží se i v evangeliu, podle kterého Ježíš Petrovi řekl, že odteď nebude lovit ryby, ale lidi. A tak se i stalo - Petr se stal Kristovým prvním učedníkem a jeho myšlenky šířil po celém světě a „lovil lidi“ do sítí nového učení. Svatý Petr. Jak je to se jménem sv. Petra a známá slovní hříčka, Hned při jejich prvním setkání, rozhodl Ježíš, že Šimonovo nové jméno bude znít Kéfas. V Bibli se poté objevuje situace, kdy Ježíš říká Petrovi: „Ty jsi Petr a na této skále zbuduji svou církev.“ Právě od této věty se odvíjí křesťanské víra, že Kristus právě Petra vyvolil, aby založil církev a šířil jeho myšlenky i po jeho smrti. Petr se tak stal po Kristově ukřižování vůdcem křesťanů, je považován za prvního římského biskupa a všichni další papežové se titulují jako jeho nástupci.
Svatopetrská bazilika v Římě. Ona věta o skále je však zajímavá ještě z jednoho důvodu: v původním aramejském znění, stejně jako v řečtině jde totiž o slovní hříčku, kde jde Šimonovo nové jméno (Kéfas, Petros) stejné jako výraz pro skálu. České překlady se tomuto významu snaží přiblížit například takto: Ty jsi Petr - to je skála - a na té skále vzdělám svou církev.
Přestože Ježíš Šimona Petra zjevně upřednostňoval před ostatními, ani tento jeho učedník podle Bible neměl dostatečnou víru. V Matoušově evangeliu se dočítáme příběh, v němž Ježíš chodí po vodě a žádá Petra, aby jej následoval. Mnohem zásadnější je však událost, která se stala po ukřižování Ježíše Krista. Sám Ježíš předpověděl, že jej Petr třikrát zapře - a přesně to se stalo. Když Petr viděl, jak strašlivá smrt čekala Ježíše a jaké nebezpečí může hrozit jeho podporovatelům, neodvážil se k Ježíšovi přihlásit.
A tak když ho lidé na ulici poznávali a konfrontovali ho s tím, že je Ježíšovým následovníkem, odpovídal: Vůbec ho neznám. Skutečná podoba Ježíše Krista? Zapomeňte na dlouhé vlasy a modré oči. Ježíš Kristus je možná ta nejzobrazovanější postava lidských dějin. Jen těžko bychom hledali někoho, kdo by jeho podobiznu neznal. Dlouhé vlasy, modré oči, bílá pleť a vysoká hubená postava. Přesně jak to známe...
Hlava rané křesťanské církve. Přestože Petr svého mistra zapřel, pokračoval v jeho dílu. Šířil myšlenky křesťanství a odvahou se pokoušel odčinit zbabělost, kterou projevil po Kristově ukřižování. Byl dokonce i zatčen, ale podle vyprávění se mu podařilo z vězení uniknout s pomocí anděla. A tak pokračoval dál - šířil Kristovo učení například v Antiochii nebo Korintu a nakonec došel až do Říma. Ukřižován hlavou dolů Na Petra však i přes pomoc andělů čekal stejný osud jako na jeho mistra. Padl za oběť pronásledování křesťanů za vlády císaře Nerona.
Ukřižování sv. Petra. Legenda tvrdí, že se Petrovi podařilo před Neronovým řáděním uniknout z Říma. Avšak když utíkal pryč z města, potkal prý Ježíše Krista, který naopak mířil k Římu. Ptal se ho: Quo Vadis, Domine? Petr byl údajně ukřižován hlavou dolů a zemřel spolu s velkým množstvím křesťanů, které Nero obviňoval ze zapálení Říma.
Líbil se Vám článek?
tags: #baroko #ukrizovani #sv #petra