Originál pískovcové sochy Madony Immaculaty se dvěma doprovodnými andílky se v současné době nalézá uvnitř areálu Božího hrobu v Mimoni (Niemes). Několikrát přesunutá statue Madony Immaculaty stála původně v dolní části tzv. Mariánského náměstí v Mimoni. Zde však byla ohrožována sílící dopravou, a proto byla pravděpodobně v roce 1931 či 1932 přemístěna do proluky mezi domy čp. 88 a 89 v tehdejší nedaleké Scheibengasse, poválečné Okrouhlické ulici.
Koncem 90. let 20. století byl stav statue havarijní, rozhodnutím MK ČR čj. 7210/98 ze dne 23. 10. 1998 byl umožněn přesun sochy do Mostecké ulice na parcelu č. 2169. Vzhledem k tomu, že stav sochy nezaručoval její další existenci v exteriéru, bylo rozhodnuto o nahrazení originálu kopií. Kopie byla osazena na podstavec (výdusek) zhotovený dle původního, originál sochy byl přemístěn do krytých prostor Božího hrobu v ambitovém dvoře vpravo (původní podstavec sochy se do současnosti nedochoval).
Podstavec byl trojbokého půdorysu s okosenými rohy, s mohutnou profilovanou patkou, střední částí členěnou vpadlými poli a profilovanou římsou. Na podstavci spočívala (již dochovaná) stylizovaná kupa obláčků po stranách opatřená drobnými postavičkami andílků, držících v rukách kartuše s prázdnými plochami. Levý z andílků svou pravicí drží horní část kartuše a levicí poukazuje na její čelní stěnu (kde se tudíž kdysi jistě vyskytoval votivní nápis). Svým pohledem míří vzhůru k nebi. Pravý z andílků drží kartuši levou rukou a pravici má odtaženou od těla směrem dopředu. Svým pohledem míří rovněž k nebesům.
Na střední obláčkové kupě spočívá sféra obtočená hadem, na které stojí figura Madony Immaculaty s Ježíškem u pravého boku. Bosá Panna Marie je oděna do spodního roucha (přiléhajícího k tělu) a svrchního pláště, přehozeného přes pravé rameno. Plášť splývá za zády k pasu, kde se přetáčí na čelní stranu a tvoří u Mariina levého boku hluboké záhyby. Panna Marie svoji pravicí přidržuje u boku téměř nahého Ježíška, levicí jej zachycuje za bříško. Hladká kulatá tvář Panny Marie pohledem míří vzhůru k nebi. Ježíšek držel v ručkách původně zlacené kopí s křížem na vrcholu, jehož bodec směřoval do tlamy hada obtáčejícího sféru pod nohama Panny Marie.
Parvděpodobně obě figury měly původně nad hlavou pozlacené kovové svatozáře, Panna Marie v obvyklé podobě se dvanácti hvězdami (zachyceno na historické dokumentaci). Kopie statue je v současné době osazena v ulici pod kostelem sv. Petra a Pavla. Podstavec kopie (výdusek) je značně popraskán a roztržen, zvláště v partii římsy.
Vzácná dřevěná soška Panny Marie Svatohorské s Jezulátkem byla do kaple na Svaté Hoře v Příbrami přenesena podle různých pramenů v rozmezí od první poloviny 16. století do roku 1620. Od té doby začala na Svatou Horu putovat procesí věřících. Podle legendy sošku Panny Marie Svatohorské vyřezal z hruškového dřeva sám arcibiskup Arnošt z Pardubic v polovině 14. století. Měří přibližně 50 cm. Původně mělo dřevo světlou barvu, ale působením času ztmavlo.
Oltář v chrámu na Svaté hoře, ve kterém soška stojí, je vyrobený z příbramského stříbra. Soška Panny Marie má podobně jako Pražské Jezulátko, bohatý šatník. Skříň už skoro nestačí. Je oblékána do šatiček, jejichž barva odpovídá určitému liturgickému období. Šatičky sošce věnují věřící již celá staletí. Jedny jsou věnované od Marie Terezie a právě tyto by měly být vyrobené z jejích svatebních šatů.
Ke korunovaci Svatohorské Madony došlo 22. června roku 1732. Slavnost výročí korunovace patří od té doby mezi nejvýznamnější poutě na Svaté Hoře. Soška byla přenesena do kaple na Svaté Hoře v Příbrami někdy mezi první polovinou 16. století. Podle legendy sošku vyřezal z hruškového dřeva arcibiskup Arnošt z Pardubic v polovině 14. století. Mezi významné události patří korunovace Svatohorské Madony, která se uskutečnila 22. Cestujte pohodlně vlakem kamkoliv a kdykoliv.
Národní Galerie v Praze představila nově objevenou sochu madony. Autorství plastiky nazvané Madona na andělském trůnu z Havraně připisují odborníci Mistru Bečovské madony. Dílo pochází asi z 60. let 14. století. Madona na andělském trůnu z Havraně je socha Panny Marie s Ježíškem sedícím na jejím levém kolenu. Představuje madonu podpíranou dvojicí muzicírujících andělů. Pod jejíma nohama je třetí andělská postava. Jde o plastiku z poloviny 14. století, jejíž akvizici pomohlo zajistit ministerstvo kultury. „Je velmi vzácné, aby se objevilo vlastně neznámé dílo z doby 14. století, kdy dvorské i církevní umění mělo u nás evropskou úroveň. Museli jsme tuto příležitost využít, takže ve chvíli, kdy se objevila nabídka, poměrně rychle proběhlo jednání vedoucí k tomu, abychom madonu získali pro stát, pro Národní galerii, a především pro všechny občany této země. Madona z Havraně dokazuje mimořádnou kvalitu umění v Česku a především, že tehdejší umění v českých zemích mělo opravdu evropskou úroveň,“ řekl ministr kultury Martin Baxa. Stát sochu koupil od soukromého majitele za 4,5 milionu korun. Socha je vysoká 95 centimetrů a kromě několika doplňků je z jednoho kusu lipového dřeva. Madonu dnes v Praze představili v nálezovém stavu, který popsala restaurátorka Markéta Pavlíková: „Jedním z ukazatelů kvality díla je, že bylo použito dřevo, které bylo vlastně bezchybné a bylo z obrovského kmenu, protože šířka sochy je přes 50 centimetrů. Národní galerie Praha bude nyní plastiku restaurovat.
Historické cesty a repliky
Originál i kopie prošly několika přesuny: původně byla Madona Immaculaty na Mariánském náměstí, poté stala v prolukce mezi domy, následně v Mostecké ulici a dnes je kopie umístěna pod kostelem sv. Petra a Pavla. Podstavec kopie vykazuje stáří a poškození, ale socha samotná zůstává významnou ukázkou středověkého vyobrazení madony s Jezulátkem, doprovázené andílky a symbolem svazujícím se do tvaru sféry.
Na Svaté Hoře v Příbrami má Madona Svatohorská s Jezulátkem bohatý liturgický oděv a starodávnou tradici korunovace i procesí. Cestujíce z Příbrami, zmiňovaná skříň a šatník vyjadřují bohatství umělecké tvorby 14. století. Korunovace Svatohorské Madony 22. června 1732 se dodnes slaví jako významná poutní událost.
Popis technických detailů a restaurátorských zásahů
Podstavec výdušku i samotná socha Madony Immaculaty byly popsány jako trojboké podstavce s okosenými rohy a výraznou patkou. V srpnu 1998 byl stav sochy hodnocen jako havarijní, následovalo vyřizování přesunu a náhrada originálu kopií.
Socha Panny Marie Svatohorské má údajně nad hlavou pozlacené svatozáře, které dnes chybějí u originálu ve veřejném prostoru. Restaurátoři a kurátoři Národní galerie v Praze uvedli, že socha Madony z Havraně pochází z 60. let 14. století a je významnou ukázkou evropské úrovně českého středověkého dřevařství.