Papež je hlavou římskokatolické církve.
V Bibli je příběh o tom, jak Ježíš povolal rybáře, aby ho následovali (Mt 4,18-20 nebo Mk 1,16-18).
Jedním z těch rybářů byl Šimon, jehož Ježíš později přejmenoval na Petra.
Jméno Petr pochází z řeckého slova petros, „skála“.
Ježíš ukázal na Šimona Petra a řekl, že na této skále vybuduje svou církev.
Petrova volba byla překvapivá.
Někdy totiž Ježíšovu učení nebo jeho činům nerozuměl, před ukřižováním pak dokonce popřel, že ho zná.
Pravděpodobně neuměl číst ani psát.
Po Ježíšově smrti a zmrtvýchvstání Petr a další apoštolové šířili Ježíšovu radostnou zvěst v sousedních zemích.
Když se křesťané usadili v novém městě nebo městečku, jejich představeným se stal biskup.
Křesťané založili společenství v Římě, hlavním městě obrovské a mocné říše.
Řím byl pro křesťany nebezpečným místem, protože římští vládci různá náboženství zakazovali.
Mnoho křesťanů kvůli víře zemřelo strašlivou smrtí.
Petr se brzy dostal do potíží s římskými představiteli.
Byl zatčen a odsouzen k smrti.
Petr byl považován za nepřítele, protože hlásal víru, která se od římského náboženství odlišovala.
Podle legendy Petr svým věznitelům řekl, že není hoden zemřít stejným způsobem jako Ježíš.
Petr by se k označení „papež“ nehlásil, protože v jeho době se ještě nepoužívalo.
Titul papež se pro vedoucího představitele církve vžil až o několik staletí později.
Petr se přesto považuje za prvního římského biskupa.
Pro mnoho křesťanů se Řím stal nejvlivnějším církevním společenstvím.
Papež Jan XXIII. jednou řekl: „Papežem se může stát každý.
Papež zůstává papežem, dokud nezemře nebo neodstoupí.
Po jeho pohřbu či rezignaci se kardinálové z celého světa shromáždí, aby zvolili nového papeže.
Technicky vzato může být papežem zvolen každý mužský člen církve, od roku 1378 jsou však voleni pouze kardinálové.
Jak se tedy stát kardinálem?
Kardinál je biskup, kterému jsou svěřeny zvláštní úkoly, k nimž patří volba papeže.
Biskup je kněz, který byl vybrán, aby dohlížel na jistou místní oblast, diecézi.
Po smrti papeže se všichni kardinálové světa, kteří jsou mladší 80 let, shromáždí ve Vatikánu na zvláštním setkání, kterému se říká konkláve.
Každý kardinál hlasuje tak, že na lístek napíše jméno svého kandidáta a vloží ho do kalicha, poté se lístky spočítají.
Pokud více než dvě třetiny přítomných hlasují pro jednoho kardinála, je papež zvolen.
Pokud ne, kardinálové se modlí, diskutují a poté hlasují znovu.
Další kolo pokračuje, dokud není papež zvolen.
Po každém kole volby se lístky spočítají, zapíší se výsledky, lístky se navléknou na šňůrku, znovu přepočítají a spálí se v ohni, jehož dým vychází ven komínem viditelným ze Svatopetrského náměstí.
Černý kouř shromážděným zástupům oznamuje, že se bude konat další kolo hlasování.
Jakmile kardinálové zvolí papeže, do hořících papírků se přidá chemická látka, díky níž vznikne bílý kouř.
Rozezní se zvony baziliky sv. Petra a přichází oznámení: „Habemus Papam - Máme papeže!“
Papež, oblečený do bílé kleriky, se poté z balkonu baziliky představuje lidem shromážděným na Svatopetrském náměstí i milionům lidí na celém světě, kteří oznámení sledují v televizi nebo on-line.
Kardinál-jáhen, který nového papeže uvádí, také všem oznámí jméno, které si nový pontifik vybral.
O několik dní později je pak papež oficiálně uveden do úřadu při slavnostním obřadu v bazilice sv.
Od roku 533 se papežové vzdávají jmen, která dostali při narození, a přijímají jméno nové.
Například kardinál Joseph Ratzinger se stal papežem Benediktem XVI.
Změna jména ukazuje, že zastávají důležité a význačné postavení.
Své spojení s tradicí také prokazují používáním římských číslic za jménem.
Pokud existoval dřívější papež stejného jména, pak nový papež je další v pořadí.
Svá jména si papežové vybírají z mnoha různých důvodů.
Někteří se pojmenovávají po postavách z Bible, jako to udělal svatý papež Pavel VI., jiní si vybírají jméno podle slavného světce, jako papež Benedikt XVI.
Někdo si také vybere jméno předchozího papeže, protože chce jít v his stope.
Papež Jan Pavel I. se pojmenoval po dvou papežích, kteří byli před ním: po Janu XXIII.
Ani papež František si nevybral své jméno náhodně.
Na počátku 13. století svatý František z Assisi pracoval s chudými a nemocnými.
V mnoha ohledech je svatý František vzorem i pro křesťany 21.
Papež žije ve Vatikánu.
Nejznámější částí Vatikánu je bazilika sv. Petra, nejvýznamnější křesťanský kostel na světě.
Byl postaven asi před 500 lety na místě, o kterém křesťané věří, že tu byl hrob sv. Petra.
Svatopetrská bazilika je známá svými uměleckými artefakty a architekturou.
Nedaleko vstupních dveří je slavná Michelangelova socha - Pieta.
V blízkosti baziliky sv. Petra se nachází další světoznámé dílo: strop Sixtinské kaple.
V únoru roku 2013 Benedikt XVI. ze zdravotních důvodů na svůj úřad dobrovolně rezignoval.
Tak radikální a odvážný čin církev naposledy zažila ve 13. století.
Joseph Ratzinger odešel do ústraní, odkud sledoval a modlitbou podporoval pontifikát svého nástupce Františka.
(Papež Benedikt XVI. zemřel 31. prosince 2022 - pozn. Papež František se narodil v roce 1936 v argentinském Buenos Aires, původně studoval chemii, ale později se rozhodl pro kněžství a v roce 1958 vstoupil do jezuitského řádu. Roku 1992 byl jmenován biskupem v rodném městě. Kněží oceňovali jeho lidskost a prostotu, býval také označován jako „advokát chudých“. Františkův pontifikát přináší řadu překvapení, inspiruje k prostotě, citlivosti k lidem, zvláště k znevýhodněným a vyloučeným, i ke všemu stvoření, k otevřenosti - a to i v neskrývání hříchů, jichž se dopustila církev, resp. kolem r. kolem r. konec 4. kolem r. Inocenc III. vláda papeže Julia II. konec 19. papež Lev XIII. papež Jan XXIII.)
