Výchova a vzdělávání víry (katecheze) potřebuje důkladné theoretické zajištění a zapojení do celku činnosti sboru a církve, aby se minimalizovalo náhodné a posílila cílenost a jasná koncepce smyslu, cílů a poslání katecheze v ČCE.
Existují sice různé komise, které připravují praktické příručky, ale v podstatném se spoléhá na samostatné, tvůrčí osobnosti přímo na sborech, což vede k zatížení improvizátorstvím a pocitu, že církvi na jejich činnosti nezáleží.
Katechetika se vyučuje jako součást praktické teologie na ETF-UK a zástupci naší církve se účastní ekumenických katechetických konferencí, jenže někteří si uvědomují, že na výchovu a vzdělávání ve víře často nemá praktický vliv.
Pracovníci vedení církve bývají zaskočeni, když je potřeba odpovědět na otázku po cíli evangelické edukace, a přesto se ukazuje, že je nutné důkladné theorii zajištění katecheze a její integrace do celku církevní činnosti.
Jde o odborníky na slovo vzaté, kteří se těší dobré pověsti i u učitelů a profesorů na ETF-UK. Prof. Emilio Alberich je emeritním profesorem katechetiky na salesiánské univerzitě v Římě; jeho národnost bývá uváděna jako italská či španělská.
Doc. Dr. Ludvík Dřímal, Th.D. přednáší katechetiku na Katedře křesťanské výchovy na olomoucké CMTF UP. Katechetiku studoval u E. Albericha a má s ním přátelský vztah; hlavní podíl na díle má právě Alberich, který „většinu kapitol (alespoň v hrubých rysech) vytvořil“.
On sám prý hlavně „doplňoval a dolaďoval“, samostatně vytvořil pouze tři kapitoly včetně kapitoly o katechezi a škole. Jde však o dílo kolektivní, nelze přesně vymezit, která kapitola je dílem kterého z autorů.
Musí-li tudíž evangelík při četbě knihy skousnout, že jde o knihu z katolického prostředí a pro katolíky, není také zcela snadné určit, ze zkušeností které země je čerpáno. Kritici upozorňují na její přílišnou španělskost, ale autor ji vnímá jinak.
Už přečtení obsahu naznačí, že katechetika je zde postavena na solidním biblickém základu, jaký je i u evangelíků nevídaný a jaký ani katolíkům nepřiznáváme vždy plně. Úprava tohoto faktu činí příručku použitelnou pro každého, bez ohledu na denominaci, a může překlenout nedůvěru evangelíků dát se poučit při výchově a vzdělávání ve víře právě katolíkem.
Dílko rozebírá otázky identity katecheze v životě církve vůbec i v církvi současné (a ne jen římskokatolické). Pro evangelického čtenáře je zajímavý exkurs do historie katechetiky, kterou často známe jen izolovaně, a teď je zasazena do širšího dějinného rámce a souvislostí se sociologickými a filosofickými proměnami ve světě.
Je zasazena do rámce dějin pedagogy, proto i pro pedagogy může být četba poučná. Zabývá se identitou katecheze v životě každého křesťana a překonává tradiční omezení katecheze jen na děti a mládež; vnímají se i kázání, liturgie a další součásti jako součást celoživotní katecheze, jakési eriksonovské celoživotní katecheze.
Autoři si všímají také chyb, kterých se církev a katecheti dopouštěli, a tyto momenty mají nelibou pachuť u veřejnosti i u křesťanů. Silnou stránkou díla je mezioborové rozkročení mezi teologií a pedagogikou a kooperativní přístup bez vyčleňování nadřazenosti jednoho oboru nad druhý.
Jde o plodnou mezioborovou spolupráci. Dále se řeší otázky, které často mívají prázdné odpovědi: vztah mezi historickým pokladem církve a individuální zkušeností člověka, ontogeneze ve víře, růst a zrání v kontextu církevní zkušenosti.
Potěšující jsou pasáže o kompetenci ke katechezi, která odkazuje na všeobecné kněžství věřících a ukazuje, že katecheze má být kooperativní a nikoli konfrontační vůči společnosti. Důležité je i zhodnocení otázky osobnostní způsobilosti ke katechezi, erudice a pověření církevním úřadem.
Naše církevní prostředí by mělo zohlednit, že církevní pověření a ordinace jsou potřebné i pro katecheta. Zvláštním rysem je mezioborovost a překonání „theologické arogance“, což je klíčový bod, který autoři zdůrazňují.
Pojetí katecheze zde není vůči společnosti nadřazené, ale kooperativní; největším přínosem je stanovení a rozbor didaktických cílů (kompetencí), které má katecheze sledovat v kontextu funkce v církvi a smyslu existence církve.
Dochází k eklesiologickým úvahám, které mohou být překvapivé i pro evangeliáky. Základní tezí je, že úkolem církve a cílem její katecheze je být „ve světě pro svět ve službě Božímu království“. Kniha je však primárně psána pro katolíky, a evangelík by proto měl přistoupit k některým pasážím selektivně.
Pasáže o významu katecheze v rámci iniciace (mystagogie) k liturgickému životu mohou být pro evangelíka zajímavé, stejně jako pasáže o liturgii a jejím zakotvení ve světě. Nekončí však zde: katolík, který vnáší do církve nové prvky, musí nové s dokumenty své církve spojovat.
Postrádání kurikula v předposlední kapitole Východiska katechetické metodologie lze řešit využitím jiné literatury o didaktickém projektování a tvorbě vzdělávacího programu. S dobrým teoretickým základem si ale každý učitel může kurikulum vytvořit sám.
V kontextu projektu KRÁLOVSKY! a pilotního ověřování Rámce pro náboženskou výchovu a katechezi s dětmi školního věku v ostravsko-opavské diecézi je předkládán rámec, který má pomoci utvářet podobu náboženské výchovy a katecheze pro dnešní děti a jejich orientaci ve světě a víře v Krista.
Od podzimu 2025 se plánuje pilotní ověřování Rámce v praxi a zájem o zapojení do pilotování je vítán. Pro dotazy ohledně výuky náboženství lze kontaktovat koordinátorku výuky náboženství v diecézi Mgr.
V konečném záměru tedy vychází potřeba posílit teoretické zajištění katecheze a její propojení s celkovou církevní službou, aby katecheze byla jasná, cílená a kooperativní, a aby její cíle a poslání byly srozumitelné pro všechny zúčastněné strany.
tags: #katecheze #a #vyuka #nabozenstvi #drimal