Přesně před 585 lety se skupina vyslaná na Basilejský koncil vrátila s nepořízenou. Debata v Basileji byl však pouze začátek. Bez aktivního zapojení husitských zástupců na koncilu by totiž nikdy nebyl reformační proud v církvi tak silný. Basilejská kompaktáta, která byla výsledkem jednání, se stala zásadním stavebním kamenem pro protestantská hnutí po celé Evropě. Po bitvě u Domažlic bylo jasné, že husité jsou moc silní na to, aby byli vojensky poraženi. Katolíci tak museli přejít na taktiku mírového vyjednávání.
V prosinci roku 1432 byli na Basilejský koncil vysláni husitští zástupci, kteří měli v čele s Prokopem Holým za úkol vyjednat univerzální platnost Čtyř pražských artikulů. V tomto dokumentu husité požadovali povolení přijímání pod obojí, odebrání majetku církvi, svobodný výklad božího slova a zákaz prodeje odpustků a trestání smrtelných hříchů. Jednání na koncilu nakonec nebylo moc úspěšné. Katolíci by přistoupili pouze na přijímání pod obojí, ale husité by museli uznat svrchovanost katolické církve. Debata se následně přesunula do Prahy.
Taktika katolické šlechty a Zikmunda Lucemburského spočívala v tom, že způsobí rozkol přímo uvnitř husitů. Rozhodli se proto, že budou finančně podporovat umírněné a tím je budou oddělovat od radikálů, kteří si za žádnou cenu nepřáli kompromis. Pnutí se stupňovalo, až přerostlo ve válečný konflikt, bitvu u Lipan. Z boje jako vítězi tak vyšli umírnění, kteří začali konstruktivně jednat s katolíky. Debata byla úspěšně ukončena vyhlášením Basilejských kompaktát roku 1436, která povolovala svobodu přijímání pod obojí.
Jednání probíhala v bratrské atmosféře a její výsledky byly stejně překvapující. Na nějaký čas se České země ocitly v situaci, kdy si každý člověk mohl svobodně vybrat, k jaké církvi se přikloní. Po bitvě u Domažlic následovala snaha řešit konflikt diplomatickou cestou, a to prostřednictvím basilejského koncilu a následných jednání v Praze a dalších městech.
Od roku 1415 byli čeští a moravští husité považováni za kacíře, což o pár let později vyústilo v sérii protihusitských křížových výprav vyhlašovaných papežem. Během nich sepsali husité a basilejský koncil v Praze roku 1433 první tři části kompaktát. Vyhotovení dalších částí následovalo o dva roky později v Brně. První spor o platnosti vyvolával otázku, zda utrakvismus (přijímání podobojí) bude platný natrvalo, či jen dočasně.
Schválení utrakvismu v kompaktátech bylo prezentováno katolickou církví jako dočasný ústupek. Jinak řečeno, z katolického pohledu bylo přijímání podobojí legalizováno jen pro ty, kteří se k této praxi hlásili v den uzavření kompaktát, 5. července 1436. Do několika desítek let by všechny takové osoby zemřely a v Čechách a na Moravě by již nikdo nemohl legálně přijímat podobojí, čímž by zde zavládla plná církevní jednota. Zmíněné uvažování demonstruje výrok papeže Pia II. z roku 1462.
Hlavní otázkou bylo, zda kompaktáta představují trvalé řešení či jen dočasný kompromis. Svědčí o tom i argumenty kněze Martina Lupáče a další názory, které rozebírají, zda „církev, pravá choť Kristova“ v kompaktátech odráží skutečnou autoritu koncilu nebo spíše uznání ze strany koncilu vůči utrakvistickému zřízení. Basilejský koncil, který byl označován také jako basilejsko-ferrarsko-florentský koncil, byl svolán papežem Evženem IV. a dojednal sjednocení s některými východními církvemi; unie s řeckým pravoslavím však nepřežila dobytí Konstantinopole.
Basilejská kompaktáta (též Jihlavská kompaktáta) jsou výsledky ujednání mezi basilejským koncilem a zástupci husitských Čech, která se konala v letech 1433 až 1435 a byla potvrzena v Basileji v červenci roku 1436. Kompaktáta byla vyhlášena v Jihlavě, ale jejich šiřitelé se hlásili k podpisu usnesení Basilejského koncilu, které podepsali papež Evžen IV. a císař Zikmund Lucemburský. 14. srpna 1431 koalice husitských svazů pod velením Prokopa Holého rozdrtila vojska čtvrté křížové výpravy v bitvě u Domažlic. Teprve tato porážka odradila zahraniční nobilitu a vysoké církevní hodnostáře od dalších pokusů podmanit kacířské Čechy silou a z jejich strany začal sílit tlak na urovnání konfliktu diplomatickou cestou.
Na konci, Basilejský sněm přijmul jednání s husity jako cestu k vyřešení rozporů. Sněm v Kostnici, ukončený roku 1418, vyřešil trojpapežství a ukázal, že církev hledá cestu míru i přes tvrdý odpor. Basinějský koncil tedy pomohl vytvořit průlomový mechanismus soudce chebský, který umožnil, aby v církvi nevystupovala žádná strana jako neomylný soudce, ale pouze jedna ze zapojených stran.
- 14. ledna 1437 papež Ferrarský dosud potvrdil kompaktáta; 15. ledna 1437 je Ferrara potvrzena a následně došlo k roztržce mezi koncilem a papežskou stranou.
- Bitva u Lipan a zpřístupnění vyjednávání vedly k dohodám, které umožnily laikům přijetí pod obojí v Čechách a na Moravě.
- V průběhu jednání basilejských otců a husitů byl v Chebu vyjednán a odsouhlasen důležitý „soudce chebský“ jako precedens pro interpretaci autority v církvi.
Konstantin Veliký: První křesťanský císař Římského impéria
Průběh klíčových momentů a jejich dopad
Veřejné slyšení v Basileji zahájilo 16. dne měsíce; z katolické strany stáli proti husitům doktoři teologie a renomovaní znalci křesťanské věrouky, ale po třech měsících se nepodařilo vyvrátit žádný z pražských článků. Hovory by pravděpodobně pokračovaly i v dalších týdnech, nicméně počátek dubna přiměl české poselstvo požádat o zabezpečení zpáteční cesty. Politický tlak koncilu a papeže Evžena IV. vedl k urychlenému schválení delegace, která měla vyrazit spolu s husity a pokračovat v debata na půdě české metropole. Obě poselstva dorazila do Prahy 8. května a první rozprava byla zahájena 12. června.
Bitva u Lipan z 30. května 1434 zlomila moc radikálních bratrstev a otevřela cestu k trůnu císaři Zikmundovi. Koncil tak po Lipanech sledoval právo vyjednat kompromis a na konci roku 1436 byl vyhlášen kompromis, který povoloval přijímání z kalicha. Do Basileje bylo postupně přeneseno a potvrzeno, že kompaktáta platí pro katolíky i utrakvisty po dlouhou dobu; zároveň však katolická strana tlumila jejich definitivní uznání ve světě.
V srdci tohoto úsilí stál odkaz Cyrila a Metoděje, kteří přinesli staroslověnštinu jako jazyk modlitby a veřejného života. Cesta Cyrila a Metoděje je dnes chápána jako kulturní trasa Rady Evropy a spojuje poutní místa a historické milníky formující středoevropskou identitu. Česká republika zůstává klíčovým bodem této trasy. Pět scenických tras vede k Velké Moravě a nabízí návštěvníkům pohled na minulost i přítomnost středoevropské kultury.
Historie a jazyk ve světle Cyrila a Metoděje ukazuje, jak Old Church Slavonic umožnil přístup ke kulturním textům širokému publiku a jak prostřednictvím poutí mohou lidé poznávat odkaz Velké Moravy a Evropy obecně. Praktické tipy pro cestu doporučují zvolit jednu z pěti tras, vzít si navigační mapy a vyhovět si vhodnou obuví a režimem pro turistiku po různorodém terénu.
Klíčové souvislosti a výsledek
Basiliäský koncil a kompaktáta představují významný mezník v evropské reformaci. Když bylo uzavřeno, množství lidí si vybralo svou církev a nezůstali jen v jedné straně konfliktu. Tím vznikla nová platforma pro dialog mezi církvemi a formování veřejného života v Evropě. Basilejský koncil tak zůstal důležitým prvkem, který určitým způsobem definoval určité zásady a praxi, jež se pak rozšířily po celé Evropě.
tags: #basilejsky #koncil #presun