Od roku 1841 do roku 1945 byl jemnický velkostatek majetkem příslušníků rodu Pallavicini. Návrší u Chotěbudické silnice asi půl hodiny pěšky od Jemnice architektonicky náročnou hrobku. Je to pozoruhodné dílo stavitelského umění. V půdorysu je mauzoleum řešeno ve tvaru kříže se zaoblenými zaklenutými rameny a širokou kopulí. Stavbu projektovali vídeňští architekti, stavební rada Otto Hober a Wilhelm Zech. Zednické a tesařské práce provedli jemničtí živnostníci. Po stránce výtvarné vyzdobil mauzoleum sochař Vít Matauschek a kamenické práce obstarali Eduard Hauser a Andreas Francini.
Uvnitř je jediná místnost; její podlaha je kryta kamennými dlaždicemi. Hned u vchodu jsou dvě sochy, na levé straně socha sv. Alfonse a na pravé straně socha sv. Karla Boromejského. Obě jsou dílem akademického sochaře Ignáce Weiricha. V postranních kruhovitých prostorech jsou rozestavěny masivní umělecky opracované sarkofágy z bílého mramoru, v nichž jsou uloženy tělesné ostatky Pallavicini. V levém postranním prostoru jsou tři sarkofágy (je tam také jeden hrob pod zemí) a napravo čtyři sarkofágy.
V místech, kde se spojuje zdivo jednotlivých ramen, plní dekorativní úlohu čtyři do zdi zapuštěné pilíře a nahoře jsou čtyři oválné reliéfy ve velikosti asi jeden metr v delším průměru a asi tři čtvrtě metru v kratším průměru. Na zadních pilastrech evangelisté vlevo Lukáš s obětním dobytčetem a vpravo Marek s okřídleným lvem. Reliéfy vytvořil také akademický sochař Ignác Weirich.
Ale hlavní a nejcennější uměleckou památkou v mauzoleu je kříž postavený na malém oltáři v prostoru proti vchodu do mauzolea. "Consummatum est" (Dokonáno jest). "Ig. Weirich fecit, Roma 1902", tj. Ignác Weirich vytvořil v Římě 1902. Generální oprava objektu byla již mnohokrát plánována, k realizaci ovšem nikdy nedošlo. Stav celého objektu se dlouhodobě zhoršuje. Poškozené venkovní omítky místy úplně chybějí a obnažené cihelné zdivo se drolí. Objekt byl navštíven vandaly, kteří mj. poškodili mramorové sarkofágy s ostatky členů rodiny.
Na vyobrazeních a popisech se dá sledovat, jaké detaily zahrnuje samotný monument: žula. Na nízkém čtvercovém základě čtyřboký soklík soudečkového tvaru s ornamentálními motivy při hranách. Vpředu, asi pod nápisem (pro znečištění neznatelným) letopočet 1848. Na síle krycí desky vlys ze zvonků. Vlastní podstavec hranolový s třičtvrtě sloupky na nárožích. Vpředu na soklících s diamatovým řezem tordované sloupky, obtáčené vinnou révou, vzadu hladké, rovných dříků. Hlavice všech jako obrácené třapce. Na bocích podstavce reliéfní květinové rozviliny. Na hlavicích spočívá úsek kladí. Přes římsu vždy uprostřed strany andílčí hlavička.
Další částí je hranolový soklík pod sochou, na jehož bocích jsou s lidovou naivností postavy světců: Florián a Vendelín (s lopatkou), Ludmila a malý Václav a sv. Rodina. Vzadu hladké. Nahoře, s označením S. ANTHONI, postava stojícího sv. Antonína s malým ježíškem na pravé ruce. Dítko, přidržované světcovou levicí, jej objímá ze strany ručkama. Socha původně chybně identifikována jako sv. Antonín, později jako sv. Jan Nepomucký. Ve skutečnosti šlo o sv. Josefa s Ježíškem. Jan Nepomucký je zobrazován jako kanovník, oblečen v albě, rochetě, klerice, s kanovnickým pláštíkem (mozetta) a biretem. Může mít také prst před ústy, který symbolizuje nevyzrazení zpovědního tajemství. Hvězdy kolem hlavy zastupují legendu o rybářích nalezeném Janově těle ve Vltavě, jiný výklad - pěti ran Kristových či písmena tacui (mlčel jsem).
Další atributy jsou jazyk, oválný medailónek Palladium země české, most, kotva nebo chuďas, jemuž Jan udílí almužnu. Vzhled: mírná, vousatá tvář obrací se k nebesům s jemně trpitelským výrazem. Nejznámější socha sv. Jana Nepomuckého je na Karlově mostě v Praze. Sochu vytvořil ve dřevě Jan Brokoff podle sošky vídeňského Rauchmüllera a bronzový odlitek byl zhotoven v Norimberku. Socha byla umístěna na most v roce 1683. Tato socha se stala vzorem pro vyobrazení sv. Jana Nepomuckého.
Pokud má socha atribut pěti hvězdiček, tak sv. Jana Nepomuckého určitě poznáte; když hvězdy chybí, můžeme sochu zaměnit s jinými světci např. sv. Janem Sarkanderem, sv. Františkem Xaverským, sv. Karlem Boromejským. Zejména se může splést u světců na morových sloupech. Jan Nepomucký se narodil kolem roku 1340 v Pomuku, který náležel nedalekému cisterciáckému klášteru pod Zelenou horou. Dnes městečko Nepomuk je vzdálené asi 30 kilometrů jižně od Plzně. Janův otec byl v Pomuku rychtářem, o matce není nic známo. Po studiích u cisterciáků odešel studovat na pražskou univerzitu. Roku 1389 byl jmenován generálním vikářem a ocitl se v centru mocenského boje mezi církví a Václavem IV. Ten nebyl jako jeho otec Karel IV. a neměl vřelý vztah k církvi. Asketický vikář Jan proto neměl krále příliš v lásce a vše se ještě zhoršilo, když si Václav IV. usmyslel zřídit nové biskupství v Kladrubech. Jan jako generální vikář potvrdil listinu, kterou byl jmenován opat blízký arcibiskupovi. Král zuřil a Jan skončil na mučidlech.
Utrpení nepřežil a královým poskům tělo hodili 20. března 1393 z dnešního Karlova mostu do Vltavy. Rybáři tělo předali Křížovníkům s červeným srdcem, kteří jej pochovali v kostele sv. Kříže většího. Václavu IV. zabití Jana z Pomuka nakonec symbolicky zlomilo vaz - v roce 1400 byl zbaven titulu římského krále. Svatojanská legenda: mučednická smrt Jana Nepomuckého nebyla zapomenuta díky Kronice české z roku 1541 a jejím podáním, že byl důvěrníkem Žofie a zemřel pro zpovědní tajemství.
Tato legenda oživla v 17. století kult Jana Nepomuckého, jehož centrem se stal hrob ve Svatovítské katedrále a následně bronzová socha na Karlově mostě odlitá podle dřevěné sochy od Jana Brokofa. V roce 1715 zahájil pražský arcibiskup František Ferdinand Khünburg beatifikační proces; 1721 prohlásil papež Jana za blahoslaveného a 1729 kanonizoval Benedikt XIII. Jana za svatého. V době národního obrození v 19. století vyvstávaly dohady, že kult Jana Nepomuckého mohl být nástrojem protireformace, ale historik Josef Pekař připomíná, že Balbínův životopis mohl být dílem českého vlastence. Celkově je světec zobrazen v různých afektech a jeho ikonografie se šířila po světě, s odlitky a sochami, které čítají tisíce kusů.
Slavnosti Navalis, spojené se svatým Janem Nepomuckým, byly zahájeny v Praze a obnovovány; dnes se konají připomínky 15. května v Nepomuku, včetně regat a ohňostrojů. Obsah oslav zahrnuje výstavy, přednášky a poutě; od 18. do 22. srpna bývá plánována pěší pouť z Karlova mostu do Nepomuka a pro děti jsou připraveny venkovní pátrací hry. Sochy Jana Nepomuckého na Moravě a jinde svědčí o širokém rozšíření kultu a jeho ikonografie s pěti hvězdami kolem svatozáře.
Jan Nepomucký: Nejznámější český světec byl mučen samotným králem Václavem IV.
Charakteristika Janovy postavy na sochách a její vývoj
Socha sv. Jana Nepomuckého je zobrazována jako kanovník, oblečený v albě, rochetě, klerice, s kanovnickým pláštěm (mozetta) a biretem. V ruce drží kříž a palmovou ratolest, někdy také knihu. Může mít prst před ústy, symbolizující mlčení o zpovědním tajemství. Hvězdy kolem hlavy vyjadřují legendu o nalezení Janova těla rybáři, nebo mohou reprezentovat pět ran Kristových či litera tacui. V zhledovém popisu se objevuje mírná, vousatá tvář se skloněnou tváří k nebesům a trpělivý výraz. Nejznámější vyobrazení pochází z Karlova mostu v Praze, kde byla kopie z dílny Jana Brokoffa z roku 1683. V různých místních variantách může být identifikace světců matoucí, zejména u morových sloupů, kde se objevují podobní světcové.
Historická řada událostí od 14. století souvisí s Janem Nepomukem: narození kolem roku 1340 v Pomuku, studia u cisterciáků a pražská univerzita, generální vikář, spory s Václavem IV. a nakonec mučedná smrt na mostě. Proces beatifikace proběhl postupně v první polovině 18. století a kanonizace byla završena v roce 1729. V průběhu času se kult rozšířil po světě a jeho svatost vzbuzovala úctu jak mezi katolíky, tak i širokou veřejností. Historici zmiňují, že existuje přes 66 tisíc zobrazení Jana Nepomuckého po světě a že legenda byla z velké části vytvářena lidovou kulturou a literaturou.