V městyse Panenský Týnec se nachází v nedávné době nově rekonstruovaný klášter, který je ve správě obce.
Prostory jsou využívány jako kanceláře obecního úřadu, obřadní síň a obecní knihovna.
Objekt v sobě skrývá hned několik záhad.
Především není přesně doloženo, kdy byl založen.
Objevují se letopočty od konce 13. století až po první polovinu 15. století.
Patrně ale u toho byl některý z pánů ze Žirotína.
Další otázku, kterou si určitě každý položí, je proč a z jakých důvodů nebyla monumentální stavba kláštera dokončena.
Na jednu stranu je to možná škoda, že se kostel nedostavěl.
Ale když sem člověk přijde a vidí nesmírně působivé torzo gotického kostela, které se tyčí mezi vzrostlými stromy, tak musí uznat, že i toto impozantní torzo má svou uměleckou hodnotou, což ji dle mého názoru řadí k nejdokonalejším památkám České republiky.
Podle jedné z teorií by objekt mohl náležet k huti Petra Parléře, stavitele Svatovítského chrámu.
Pod zemským povrchem proudí na mnoha místech neviditelné, ale mocné toky energie.
Vybral si místo pro stavbu kláštera jeho zakladatel náhodou nebo to byl vnímavý a citlivý člověk, který poznal, že se nachází silná léčivá pozitivní zóna, která má schopnost navodit dobrou náladu, radost ze života i optimistický pohled na svět, posilovat obranyschopnost organismu a odstraňovat depresivní stavy.
A tak sem přicházejí lidé, většinou vstupem na jižní straně, který zdobí zajímavý portál a část zdi, a již zde zažívají zvláštní atmosféru tohoto romantického místa.
A poté se postaví na vyšlapané místo uprostřed zříceného kostela, a zkoumají, zda také pociťují působení pozitivních zón.
Místo nepřitahuje pouze obyčejné turisty, ale také různé umělce, léčitele či milence.
V prostorách chrámu se konají čas od času též svatební obřady.
Ale pořád lze říct, že takto jedinečná památka není dosud navštěvována, jak by si zasloužila.
Pozitivní zóna v Panenském Týnci svým tvarem připomíná kříž, uprostřed kterého je střed energie.
Za ním směrem k oblouku léčivé a ještě kousek dál meditační místo.
Lze to dobře na zemi rozpoznat podle toho, jak jsou místa vyšlapaná.
Kdo by si přece jenom nebyl jistý, tak u vchodu se nachází nákres.
Nedostavěný chrám se skládá z kněžiště, které je přibližně 21 metrů dlouhé, 9 metrů široké a přes 20 metrů vysoké.
Dále je možno spatřit jižní zeď s portálem, část západní zdi a základy zbývajících zdí.
Na jediném lodním pilíři, který se zachoval, spočívá částečně zvonice, která však byla dostavěna později.
Bylo by ale chybou vejít dovnitř a stejnou cestou odejít.
Tak zajímavé místo nemohli nechat bez povšimnutí ani filmaři.
Točil se zde například snímek „Kytice“ (rok 2000) od K. J. Erbena ve zpracování režiséra F. A. Brabce nebo "Post Coitum" (rok 2004) Juraje Jakubiska či "Svědek umírajícího času" (Miloslav Luther - rok 1990).
Fotografie chrámu se také objevila na obálce zajímavé knihy „Krajiny vnitřní a vnější“, kterou napsal filosof, popularizátor vědy a spisovatel Václav Cílek.
Stavba asi zvolna pokračovala a její dokončení bylo oddalováno kvůli nedostatku prostředků.
Jižní portál poukazuje uspořádáním baldachýnků a jejich tvarem k 14. století.
Dvě gotické orlice nad portálem svědčí, že dílo bylo zbudováno po bohaté nadaci pánů Žirotínů klášteru v roce 1321.
Od požáru kláštera v roce 1382 zůstal chrám nedostavěný a od časů Ferdinanda I (1526 - 1564) sloužil za hřbitov osady.
Chrám se skládá z kněžiště 21 metrů dlouhého, 9 metrů širokého a přes 20 metrů vysokého.
Z poměrně krátké západní třílodní části zbyly pouze jižní zeď s portálem, polovice západní zdi a základy zdí ostatních.
Ze čtyř lodních pilířů byly tři zbořeny a na čtvrtém částečně spočívá barokní zvonice.
Ta byla ovšem vystavěna nejspíše po požáru staré jehlancové věže v roce 1744 Jaroslavem z rodu Žirotínů.
Vestavbou nové zvonice do koncepce trojlodního dvouvěžového klášterního kostela učinil nevratný stavební zásah, kterým definitivně ukončil práce na jeho původní dostavbu.
Ve zvonici je dnes v její přízemní části umístěn krámek s upomínkovými předměty.
Chrám je součástí komplexu, který je chráněnou kulturní památkou zapsanou v Ústředním seznamu kulturních památek České republiky pod rejstrovým číslem 43571 / 5 - 1295.
Záhady Toma Wizarda - Chrám, který hledí k nebi Toulavá kamera - Panenský Týnec (2007).
Klášterní areál však není jedinou zajímavostí v Panenském Týnci.
Nedostavěný chrám Panny Marie v Panenském Týnci je nedostavěná vrcholně gotická stavba s dokončenou barokní zvonicí, jejíž založení inicioval pravděpodobně roku 1316 Plichta ze Žerotína, ale po požáru sousedního kláštera z roku 1382 musela být stavba podle upravených plánů znovu vystavěna.
Byla zamýšlena v koncepci trojlodního dvouvěžového klášterního kostela, do dneška se dochovaly pouze kněžiště, a tři klenební pole trojlodí s portálem.
Nekoncepční zvonice pochází z pozdější doby.
Chrám tvoří 21 m dlouhé, 9 m široké a přes 20 m vysoké kněžiště se sedmibokým závěrem o třech klenebních polích, na které navazuje téměř čtvercové síňové trojlodí příčně podélného půdorysu, členěné čtyřmi osmibokými pilíři.
Ze západní části zůstala zachována jižní zeď s portálem, polovina západní zdi a z ostatních zdí pouze základy.
Podle některých psychotroniků je chrám postaven na silné zóně s pozitivní energií.
Chrám je oblíbený také jako místo svatebních obřadů, v jeho prostorách se jich ročně koná až stovka.
Podobně jako v Panenském Týnci i trosky kláštera Rosa Coeli v Dolních Kounicích působí na citlivější jedince svou pozitivní energií.
A nejen to - zdejší kladná síla působí blahodárně na celý lidský organismus.
Dolní Kounice jsou starobylou obcí, jejíž původ se odvíjí od nejstaršího ženského kláštera na Moravě (1181), přesněji od kláštera premonstrátek zvaného Rosa coeli (Růže nebes).
Klášter byl roku 1420 za husitských válek vypálen a v roce 1526 byl zrušen docela.
Do dnešních dnů se z památky dochovalo jen torzo, které ale přitahuje spoustu turistů.
Zřícenina bývalého klášterního kostela (chrámu Panny Marie) je úchvatná gotika v nejsyrovější kamenné podobě.
Namísto klenutého stropu obdivujeme oblaka a ptáky a místo varhan kvílí v kamenných portálech vítr.
V noci z kůru volá sýček… a chrámovou loď nasvěcuje měsíc.
Starobylé město Dolní Kounice se nachází 25 kilometrů jihozápadně od Brna v údolí řeky Jihlavy, které obklopují okolní kopce s nepřehlédnutelnou siluetou zámku a poutního kostela svatého Antonína.
Ve městě je možno nalézt mnoho památek vypovídajících o jeho bohaté historii.
V letech 2024 až 2027 probíhá v Rosa coeli revitalizace památky.
Kvůli rozsáhlým stavebním pracím je mimo hlavní turistickou sezónu objekt uzavřen.
Zpřístupněný bude veřejnosti od června do září 2026.
Pomalu dochází k obnově vnitřních prostor kostela, kaple či rajského dvora.
Součástí projektu je také nová expozice zaměřená na dějiny areálu, zajištěn bude i bezbariérový přístup do objektu.
Druhá část integrovaného řešení si klade za cíl zatraktivnění okolí kláštera.
Pro návštěvníky bude vybudováno nové infocentrum se sociálním zařízením.
Další projekt revitalizace počítá se zpřístupněním jižní zahrady, která je v současnosti uzavřená.
Vysází se zde nové stromy a pořídí kvalitní mobiliář, aby zahrada sloužila jako místo pro relaxaci a odpočinek nejen turistům, ale i místním občanům.
V rámci projektu vznikla také nová cyklostezka, která propojuje Ivančice a Dolní Kounice.
V rámci revitalizace památky objevili archeologové mnoho zajímavostí: v klášterní kvadratuře odkryli dlažbu z 15. století, na kterých jsou vidět i skvrny po požárech (pravděpodobně z doby husitských válek, kdy byl klášter vypálen).
V místě nynějšího rajského dvora pátrali archeologové po studni, místo našli kosterní ostatky několika jedinců, pohřbených pod podlahou románského kostela.
V jednom z hrobů byly nalezeny spony z pánského oděvu, pravděpodobně šlechtice, který se zasloužil o vznik kláštera.
Po dokončení revitalizace kláštera v roce 2027 budou nejdůležitější nálezy zpřístupněny ve speciální expozici.
Archeologové objevili dlažbu z 15. století.
V Dolních Kounicích najdete židovskou synagogu a hřbitov, několik kostelů, kaplí, historické domy, zámek, poutní kostel svatého Antonína.
Jezděte vlakem, autobusem i MHD.
Průvodce návratu do dávných časů nabízí i popis ideálu ušlechtilého rytíře na válečném oři, který byl odvážný i slitovný, jemný a kultivovaný.
5. 5. 16. 24. 5. Zčásti skrytá lidskému zraku, přesto po několik století součást dolnokounické historie.
Historie chrámu sv. Kaple v dnešní podobě byla vystavěna Jiřím Richtrem z Brna za Ferdinanda Ditrichsteina v r. 1688.
Gotické kněžiště z původního sboru v upravené podobě zůstalo zachováno a k němu byla přistavěna renesanční přístavba vlastní kaple, nad jejím vchodem je znak Dietrichsteinů (vinařské nože) s uvedeným letopočtem.
Původně zde měla sekta bratří Valdenských a Boleslavských svoji modlitebnu - sbor v gotickém slohu - které Jan ze Žerotína daroval svůj dům.
Po zatopení a uzavření starého farního kostela u řeky v r. 1862 zde byly se souhlasem mikulovských Dietrichsteinů až do roku 1879 konány všechny katolické bohoslužby, křty, svatby a pohřby.
Po první světové válce v r. 1921 kapli sv. Fabiána a Šebestiána kounické obecní zastupitelstvo pronajalo nově vzniklé Církvi československé husitské na dobu 15 let.
V devadesátých letech 20. století byla kaple za pomoci města důkladně opravena a pravidelně se zde konají nedělní pravoslavné bohoslužby.
Bývají zde také pořádány výstavy nebo koncerty duchovní a vážné hudby, jako např. každoročně ve vánočním období nebo i při jiných příležitostech v průběhu roku.
tags: #dolni #konice #nedostaveny #kostel