Benediktinská stavební schéma a její dějiny v českých zemích

Součástí Slovanské benediktinské kongregace sv. Vojtěcha jsou na území České republiky kláštery v Břevnově, Na Slovanech (Emauzy) v Praze, klášter v Rajhradě a klášter v Broumově. Praha - Břevnov: Benediktinské arciopatství sv. Vojtěcha a sv. Klášter byl založen roku 993 pražským biskupem sv. Vojtěchem a knížetem Boleslavem II. Pobožným; byl to první mužský klášter na českém území. V 11. století jeho krypta zůstala pod dnešní bazilikou dodnes. Později byl na tomto místě postaven gotický kostel, zrekonstruovaný a zbarokizovaný po třicetileté válce za opata Tomáše Sartoria a zvláště v první půli 18. století za opata Otmara Zinka. Ten najal přední stavitele a umělce doby, jako byli Kryštof a Kilián Ignác Dientzenhoferovi, Petr Brandl, Karel Josef Hiernle a další; jejich prací vznikl komplex budov se zahradou, ceněný dodnes. Ambiciózní plán založit v přestavěném Břevnově v 18. století naplňován nebyl, dějiny kláštera 20. století přinesly velké změny. V roce 1950 byl klášter stejně jako ostatní kláštery komunistickou vládou zabaven. Opat Anastáz Opasek byl nespravedlivě obviněn a strávil 50. léta ve věznicích; klášter během éry komunismu značně zchátral. Obnovené benediktinské komunitě se za pomoci státu i zahraničních klášterů podařilo klášterní budovy opravit a důstojně oslavit 1000 let trvání kláštera v roce 1993 - břevnovské opatství bylo při této příležitosti papežem obdařeno čestným titulem arciopatství. Papež Jan Pavel II. pak v roce 1997 břevnovské mnichy při své návštěvě v České republice také osobně navštívil. V roce 1999, po smrti Anastáze Opaska, stanul v čele kláštera jako převor-administrátor Prokop Siostrzonek. V posledních letech se pokračuje s opravami celého komplexu a život kláštera vrůstá do života pražského Břevnova na začátku 21. století.

Praha: Benediktinské opatství Panny Marie a sv. Klášter Na Slovanech (Emauzy) byl založen v r. 1347 císařem Karlem IV. jako klášter se slovanským liturgickým jazykem. Byli tu mniši jihoslovanští a později čeští; klášter měl vlastní skriptorium. Za husitských bouří se opat přidal k straně pod obojí a klášter nebyl úplně zničen. Část mnichů po opatově smrti v r. 1426 odešla; v Emauzích působila utrakvistická konzistoř. V 16. století se kališnický opat přidal k straně katolické. Benedikt Peňalosa, zpovědník manželky císaře Ferdinanda III., dosáhl v r. 1635 toho, že zbylí emauzští mniši odešli do kláštera Na Slovanech. Z opatů španělského období, které trvalo až do poloviny 19. století, vynikl v 17. století. V 19. století klášter upadal a jeho opat se r. 1871 rozhodl rezignovat. Arcibiskup B. Schwarzenberk pozval do Emauz mnichy vyhnané za kulturního boje z německého kláštera Beuron; přišli v r. 1880, zrušili barokní výzdobu a pořídili novou ve stylu beuronského umění. Vydávali časopisy, pozvedli liturgii se zpěvem gregoriánského chorálu. Mezi světovými válkami se v Emauzích konaly liturgické kongresy, mnich Marian Schaller přeložil římský misál pro laiky. V r. 1941 klášter zasažen gestapem; opat A. Vykoukal a ještě jeden mnich zahynuli v Dachau. Po válce byly zahájeny opravy, avšak v r. 1950 byl klášter vyklizen. Budovy byly v 50. letech doopraveny a sloužily jako sídlo Československé akademie věd. Část emauzských mnichů žila v exilu; v r. 1965 získali klášter v Norcii v Itálii. Po r. 1990 emauzští mnichové žili v Břevnově; v r. 1995 byla ukončena rekonstrukce jednoho patra kláštera pro klauzuru a mnichové se přestěhovali.

Rajhrad: Benediktinské opatství sv. Klášter Rajhrad u Brna založil kníže Břetislav v r. 1048 jako proboštství podřízené Břevnovu. V 13. století utrpěl klášter za tatarských nájezdů na Moravu, přečkal však husitskou dobu; stal se útočištěm mnichů z Břevnova. Břevnovský opat se sem uchýlil i za stavovského povstání na začátku 17. století. V 18. století byl podle plánů J. B. Santiniho znovu postaven klášterní kostel sv. Roku 1813 bylo proboštství v Rajhradě povýšeno na samostatné opatství. V 19. století byl rajhradský klášter významným moravským kulturním centrem; jeho knihovna čítala desítky tisíc položek, rozsáhlá byla i klášterní sbírka obrazů. Mniši se zde zabývali vědeckou činností; například J. B. Pitr, historik Řehoř Volný a Beda Dudík; ediční činnost zahrnovala vlastní tiskárnu v Brně. Po r. 1950 byli mniši rozptýleni, kněží pracovali v duchovní správě, opat dožil v internaci; v klášteře byl zřízen vojenské skladiště.

Broumov: Benediktinské opatství sv. Roku 1213 daroval Přemysl Otakar I. broumovský výběžek břevnovským benediktinům. Před r. 1322 vzniklo proboštství podřízené Břevnovu. Jeho dějiny úzce souvisejí s Břevnovem; těsně před vypálením břevnovského kláštera husity se břevnovský opat s větší částí komunity uchýlil do Broumova a vzniklo období, kdy jedno břevnovské opatství mělo dvě sídla. Stavba Broumova z 18. století; opat Otmar Zinke nechal Břevnov i Broumov přestavět. Od středověku zde působila klášterní škola, která se později stala gymnáziem. V roce 1939 bylo břevnovsko-broumovské opatství rozděleno na dva samostatné kláštery. Gymnázium bylo za války nacisty uzavřeno; dva členové kláštera zemřeli v Dachau. Po válce byl osud kláštera obtížný; komunita byla vyhnána a našla útočiště v Rohru. Pokusy osídlit Broumov čechoamerickými benediktiny z Lisle (Illinois) nebyly trvale úspěšné; Američané byli po nástupu komunistů vypovězeni. Poutní areál s kostelem Panny Marie Vítězné se nachází na Bílé Hoře; vznikl v letech 1704-1730; návaznost projektu kostelní kopule, ambitu a kaplí je dílem Jana Blažeje Santiniho. Broumovsko-břevnovské opatství zůstalo významným symbolem benediktinské architektury a kultury v Čechách.

Prameny a koncepce benediktinského stavebního schématu

Již starší stavební podoba kláštera Břevnov vznikla na základě klasického benediktinského schéma: konventní chrám, klášterní klášerní dvůr, azylová klášterní klauura, dormitář, refektář, fraterie, kapitulní síň a kalefaktorium. Jádro tvořila ambit - křížová chodba obklopující rajský dvůr se zahradou. Dláždění a dlažby ostrovského typu se našly i na Vyšehradu a v dalších chrámových objektech. Zdrojem jílovitých surovin byly místní lomy; proslulé byly ostrovské dlaždice, které zdobily benediktinské stavby v Čechách i na Moravě.

Obdobně i pro lázně, komendy johanitů a další řády bývalo typické schematické zakotvení v benediktinském modelu, ač často šlo o adaptace podle místních podmínek. Konvent u sv. Benedikta v Praze byl přesně takovým shlukem budov. Relativně dobře jsou známé i komendy johanitů; nejznámější konvent u Panny Marie pod řetězem v Praze byl mohutný románský komplex. Stavby křižovníků vycházejí z benediktinského vzoru; konvent Curieových v Praze poskytuje podobný typ architektury. Rytířské a křižnické řády se v řádovém schematismu často uvádějí do souvislosti se skupinou řeholních kanovníků, například premonstrátů a řeholních kanovníků sv. Augustina.

Klášter Monte Cassino, centrální vzor západního mnišství, měl významný vliv na české dějiny; v raném středověku se sem nejprve dostal Vojtěch, a až po něm i jeho následovníci. Z Monte Cassina pocházejí Řehole Benediktova a rozsáhlá tradice benediktinského života, která se šířila do Čech a Moravy, a to i prostřednictvím klášterů v Fleury (Floriacum) a dalších. Později vznikla Slovanská kongregace sv. Vojtěcha, která spojila české benediktiny a chorvatský klášter Tkon v Ćokovaci. Základní motto řádu - Ora et Labora - zůstává jádrem benediktinské spirituality a stavebního ethosu, který formoval celé středověké západní mnišství.

Současná reflexe a dědictví

Současná benediktinská architektura v českých zemích nadále odráží kontinuity od raného středověku až po baroko a beuronský umělecký styl. Beuronská kongregace, kterou v Emauzích doplnili v roce 1880, prosadila novoromantický styl a liturgickou obnovu; klášter obnovoval gregoriánský chorál a vyzdvihoval liturgii. Prameny a data o životě zakladatele benediktinů - svatého Benedikta z Nursie - a jejich použití v české historii ilustrují, jak hluboce se kultura a architektura Českých zemí propojily s benediktinským dědictvím. Z architektury klášterů a jejich komponent vyplývá, že benediktinské stavební schéma se stalo jedním z nejvýraznějších znaků evropské civilizace a kultury, která zůstává živou zprávou pro dnešní evropskou společnost.

tags: #benediktinske #stavebni #schema