Klášter Na Františku, mimořádně historicky cenný klášterní komplex, jedna z nejstarších gotických staveb Prahy, nese jméno své zakladatelky, přemyslovské princezny sv. Anežky České. Anežka Přemyslovna (patrně 1211-1282) založila zdejší klášter klarisek a menších bratří za podpory královské rodiny počátkem třicátých let 13. století, zanedlouho poté do něj vstoupila a stanula v jeho čele.
Klášter Na Františku byl prvním sdruženým dvojklášterem klarisek a menších bratří v Záalpí, byl však také budován jako rodové pohřebiště Přemyslovců. Stal se místem královské korunovace i svědkem královských pohřbů, místem posledního odpočinku sv. Anežky České. Význam kláštera po Anežčině smrti neupadl, ctili jej také Lucemburkové, nástupci Přemyslovců.
Řeholnice obývaly klášter až do počátku husitských válek, po jejich skončení se do kláštera navrátily a usilovaly o jeho obnovu. Další etapou dějin kláštera je jeho převzetí dominikány v době rudolfínské. Tehdy definitivně zanikl klášter menších bratří. Pozemky kláštera byly rozprodány, postupně na nich vznikala nová městská čtvrť. Po odchodu dominikánů se klarisky na František vrátily, úpadek kláštera však nezastavily. Roku 1782 byl Josefem II. klášter zrušen a následně prodán v dražbě.
Zchátralému klášteru pronajímanému pro nejrůznější účely opakovaně hrozilo zboření. Poslední návrh přinesl asanační plán Prahy na sklonku 19. století. Díky svému významu však klášter zániku unikl. Od počátku 20. století byl postupně dokumentován, zkoumán a opravován. I přes pohnuté osudy areálu se dodnes dochovalo jádro unikátní dispozice bývalého dvojkláštera. V sedmdesátých letech 20. století byl prohlášen národní kulturní památkou. Po dlouhotrvající rekonstrukci pak byl v osmdesátých letech zpřístupněn.
Přízemí areálu zaujímá prohlídkový okruh věnovaný historii dvojkláštera a jeho zakladatelce. Jeho součástí je také lapidárium v konventu klarisek (černá kuchyně a refektář) a menších bratří (ambit), které zahrnuje významný soubor architektonických fragmentů z doby výstavby kláštera, zakládacích desek oltářů a náhrobních kamenů. Celoročně a zdarma jsou přístupné také obě klášterní zahrady s prohlídkovým okruhem architekturou kláštera a sochařskými díly předních českých umělců.
V klášterních zahradách jsou instalovány téměř dvě desítky sochařských děl současných českých autorů. Výjimkou je pouze významné dílo Františka Bílka, jedna z prvních sochařových realizací s názvem Golgota (1892). Díky zápůjčkám autorů - Michalu Gabrielovi (Tanečníci), Čestmíru Suškovi (Buben), Jaroslavu Rónovi (Podobizna s lebkou), Pavlu Opočenskému (Umyvadlo, Zpovědnice) a Stefanu Milkovovi (Amorfoid) jsou vedle děl doyenů českého sochařství zastoupeni také etablovaní sochaři generace, z níž řada náležela k členům umělecké skupiny Tvrdohlaví, založené v roce 1987. Přímo pro areál Anežského kláštera vytvořil dva samostatné objekty František Skála (Přístěnek, Sluneční vozík).
Klášter Na Františku je jedním z nejstarších gotických staveb Prahy a je spojen s zakladatelkou Anežkou Českou. Klášter byl prvním sdruženým dvojklášterem klarisek a menších bratří v Záalpí a zároveň rodovým pohřebištěm Přemyslovců, místem korunovace i pohřbů královské dynastie. Po husitských válkách i po Josefu II. zůstal středem významných architektonických a historických procesů, dokud nebyl postupně rekonstruován a zpřístupněn veřejnosti. Dnes tvoří součást Národní galerie Praha a slouží jako důležitá expozice i lapidária s historickými i moderními díly výtvarného umění.
Současné expozice a exteriérové výstavy
Prohlídkový okruh v přízemí mapuje historii jednotlivých částí unikátně dochovaného půdorysu středověkého kláštera. Přístupné jsou všechny význačné prostory, včetně oratoře sv. Anežky, Svatyně Salvátora a kostela. Dějiny a expozice v patře klášterního komplexu prezentují na více než dvou stech exponátech z oboru malířství, sochařství a uměleckého řemesla proměny formy a funkcí výtvarného díla během tří staletí. Exponáty provenienčně spjaté s českými zeměmi doplňují díla vytvořená v širším středoevropském regionu, zejména z Franky, Rakous, Sasko.
Mezi špičkové exponáty sbírky a poklady národního kulturního dědictví patří díla z období vlády Lucemburků - krále Jana, císaře Karla IV. a jeho synů. V lucemburské době působili mimořádní malíři a sochaři: Mistr Michelské madony, Mistr Vyšebrodského oltáře, Mistr Theodorik, Mistr Třeboňského oltáře či Mistr Krumlovské Madony. Koncem 14. století se zrodil fenomén tzv. krásného slohu, který českým zemím přinesl na poli umělecké práce věhlas. Doba vlády Vladislava a Ludvíka Jegellonského je spjatá s pozdně gotickým a raně renesančním obdobím; malíři jako Mistr Svatojiřského oltáře či Mistr Litoměřického oltáře a řezbáři jako Mistr Oplakávání Krista ze Žebráku a ze Zvíkova zde působili.
Fond lapidária, shromážděný během téměř tři čtvrtě století archeologických průzkumů a restaurátorských prací, čítá na stovky předmětů. Unikátní soubor nálezů je rovněž uchováván v lapidáriu Národního muzea, Archeologickém ústavu a Muzea hlavního města Prahy. Pro expozici bylo vybráno téměř šest desítek předmětů, mapujících období výstavby kláštera i pozdějších úprav ve 14. století a období renesančních a barokních náhrobků. Většina děl je instalována v hlavní expoziční části, v interiérové expozici v bývalé černé kuchyni, refektáři a v exteriéru v ambitu menších bratří. Některé významné solitéry zůstávají na místě původního určení či nálezu.
Po dlouhém období proměn a rekonstrukcí zůstává areál i dnes důstojným svědectvím středověké architektury a zároveň živým místem moderního výtvarného a kulturního života. Areál Anežského kláštera, od 60. let 20. století využívaný Národní galerií v Praze, si dodnes uchoval původní dispozici dvojkláštera klarisek a menších bratří. Založen byl ve 30. letech 13. století přemyslovskou princeznou Anežkou Českou, která zde působila téměř půlstoletí. Ve svatyních této mimořádné gotické stavby se konaly královské korunovace i pohřby a dle legendistů se odehrálo množství zázraků.
Praktické informace pro návštěvníky
Prohlídkové okruhy zahrnují výstavy v exteriéru a interiéru kláštera, lapidárium a zahrady, které jsou otevřeny po celý rok zdarma. Zahrady jsou v různých ročních obdobích otevřeny podle sezónních časů, a pokud panuje nepříznivé počasí, bývají uzavřeny.
Zahrady a expozice jsou doplněny moderními instalacemi a sochařskými díly, včetně děl od českých autorů a významných děl z lucemburské a renesanční epochy. Klášter slouží jako důležité kulturní a historické jádro, které propojuje minulost s aktuálním kulturním děním Národní galerie Praha.
Historie kláštera v kostce
Do sousedství klarisek se brzy připojil řád minoritů a klášter Anežky České tak zahrnoval komplex dvou konventů, kostely sv. Františka a sv. Salvátora, kaple sv. Máří Magdaleny a sv. Barbory a pohřebiště Přemyslovců. Spolu se Staronovou synagogou je navíc považován za první gotickou stavbu v Čechách. Těžko bychom v Praze 13. století našli výstavnější architekturu, avšak po odchodu klarisek za husitských válek se i na těchto budovách podepsal čas. Klášter byl reformou císaře Josefa II. zrušen a následně prodán, avšak znovuzrození a obnova kláštera se dočkaly díky archeologickým a restaurátorským pracím počátku 20. století.
Celoročně a zdarma jsou přístupné klášterní zahrady i prohlídkový okruh, který zahrnuje lapidárium a významné architektonické fragmenty. Expozice Národní galerie Praha v Klášteře sv. Anežky České poskytuje pohled na více než dvě stě exponátů z oblasti malířství, sochařství a řemesel, mapujících vývoj výtvarného díla od Přemyslovců po renesanční estetiku.