Alegorické sochy ctností a neřestí, jež zdobí známý Hospital Kuks a představují špičku evropského barokního sochařství v plenéru, jsou asi nejznámějším dílem Matyáše Bernarda Brauna. Krom nich je za symbol jeho tvorby považováno i dílo Sv. Juda Tadeáš, které můžeme spatřit v pražské Národní galerii. Na soše apoštola lze ukázat všechny základní znaky Braunova řezbářského umění, kterými se tak vylučoval z dosavadního domácího prostředí, překvapoval a fascinoval.
V roce 1929 zjistil Karel Bořivoj Mádl, že socha, kterou tehdy nalezl v prostorách Klementina, nepochází z tohoto sídla staroměstských jezuitů, ale z kdysi nedaleko stojícího farního kostela Panny Marie na Louži. Socha sv. Judy Tadeáše je tak jen jedním fragmentem z mnohem bohatší výzdoby kostela. Zároveň jde o jednu z mála řezeb, o nichž se dá s jistou nadsázkou tvrdit, že vznikla ještě Braunovou vlastní rukou. Pár let nato už nebyl schopen zvládat obrovské množství práce, které se na jeho dílnu valilo, svěřoval ji tak rovněž svým tovaryšům a učedníkům.
Nejenom o anatomických detailech díla jedné z nej významnějších osobností období baroka pohovoří kurátor Tomáš Hladík, vedoucí Sbírky starého umění, oddělení českého umění. Vystudoval obory dějiny umění - historie na Filozofické fakultě UK v Praze. V Národní galerii se věnuje sochařství období renesance a baroka; podílel se na přípravách výstav barokního umění v Čechách. Český sochař a řezbář tyrolského původu Matyáš Bernard Braun (1684-1738) se tradičnímu sochařství vyučil v Salzburgu a za svého pobytu v Itálii se seznámil s barokní tvorbou Gianlorenza Berniniho a renesančním uměním Michelangela Buonarrotiho. Kolem roku 1710 se natrvalo usadil v Praze.
Hned jeho první socha Vidění Sv. Luitgardy pro Karlův most mu získala obdiv Pražanů i velké množství nových zakázek. Podílel se například na výzdobě kostela sv. Klementa v Klementinu, Černínského paláce na Hradčanech nebo již zmiňovaného špitálu v Kuksu. Další díl z cyklu Národní galerie nikdy nezavírá přineseme opět v neděli 20. května. V roce 2019 město Teplice oslavilo 300. výročí osazení morového sloupu na místním Zámeckém náměstí. Sloup Nejsvětější trojice v Teplicích patří mezi několik málo morových sloupů v České republice, jejichž autorem je význačný barokní sochař a řezbář Matyáš Bernard Braun (1684-1738).
Sloup je pro svou výšku více než 20 metrů, mohutné architektonické jádro i bohatou sochařskou výzdobu jedinečným barokním dílem. Komiks zábavnou formou seznamuje čtenáře s krátkým úsekem regionální historie, jejími význačnými osobnostmi, okolnostmi vzniku tohoto uměleckého díla a jeho specifickou ikonografií. Autorkou libreta komiksu je Mgr. Hnízdilová, Johana - Rainischová, Anastázie - Fremlová, Vendula. PŘÍBĚH MOROVÉHO SLOUPU V TEPLICÍCH. Teplice: Regionální muzeum v Teplicích, 2019. 32 s. ISBN 978-80-85321-86-9.
Barokní sochař, řezbář a kameník Matyáš Bernard Braun (24. února 1684, Sautens, Tyrolsko - 15. února 1738, Praha) patří k nejvýznamnějším představitelům českého vrcholně barokního sochařství. Braun se vyučil řezbářem a ve čtrnácti vyrazil na tovaryšskou cestu do Itálie. V roce 1708 se dostal do Čech, a to na pozvání Eugena Tyttla, opata cisterciáckého kláštera v Plasech. Jednou z prvních zakázek bylo sousoší Vidění sv. Luitgardy pro Karlův most. V roce 1711 se Braun rozhodl zůstat v Čechách natrvalo.
Stal se občanem Nového Města, koupil dům U tří lilií, po třech letech jej prodal a už jako zámožný měšťan zakoupil dům U Kamenného stolu na Karlově náměstí. Braun navázal přátelské styky s malířem Brandlem, architekty Kaňkou a Fischerem z Erlachu a dalšími umělci. O Braunovy práce byl zájem, k jeho nejštědřejším mecenášům patřil hrabě František Antonín Špork. Na sklonku života Braun trápily souchotiny, proto se zabýval převážně návrhy a projekty; těžkou kamenickou práci převzali mladší kameníci. Braunova dílna byla v Praze největší a nejziskovější, s šesti tovaryši. Dům braunovské dílny byl v Jungmannově ulici, naproti Novoměstské radnici.
Matyáš Bernard Braun se stal svou prací i osobní filantropií výraznou tváří českého baroka. Na Kukse přivedl bohatou sochařskou výzdobu pro areál lázní a špitálu, kterou stvárnil v sériích Ctností a Neřestí a v rozsáhlém Betlémovém komplexu. O sochařskou výzdobu se postaral Braun v Kuksu, který vznikl díky iniciativě hraběte Františka Antonína Šporka, jenž založil lázně a Hospital pro vyslouilé vojáky u kostela Nejsvětější Trojice. Naopak, spolupráce s Šporkem nebyla bez problémů; po smrti hraběte spor unikl a dílo nebylo nikdy dokončeno v plném rozsahu.
Vrtbovský palác, kostely a zahrady, Barokní zahrady po pravém břehu Vltavy a další místa pražského Baroka ilustrují, že práh českého baroka nebyl jen na Starém Městě, ale rozkládal se i na Malé Straně a v dalších regionech. Jako příklad lze zmínit i Veltrusy a Duchcov, kde Braun spolupracoval na výzdobě paláců a parků. Vrcholným Braunovým dílem je pak impozantní sochařská galerie v areálu zámku a špitálu ve východočeském Kuksu. Vypravte se na výlet za příběhem hraběte Františka Antonína Šporka, jedné z nejpozoruhodnějších osobností českého baroka.
Jako velkou schnopu krajiny lze vnímat i Vrtbovskou zahradu na Petříně, jednu z nejkrásnějších barokních zahrad v Praze. Zahrada byla postavena roku 1720 a letos slaví 300 let své existence. Pokud se zajímáte o Antonínovy a další šlechtické mecenáše, připomeňme, že Špork vedl rozsáhlé projekty v Duchcově a v dalších sídlech, kde Braun působil. Kuks je velkolepý barokní areál v údolí Labe; kolem roku 1694 hrabě Špork zahájil realizaci lázní a špitálu, kde Braun realizoval bohatou sochařskou výzdobu. Unikátní barokní komplex tvoří bývalý klášter se špitálem a konvent milosrdných bratří, u kostela Nejsvětější Trojice. Na svahu Petřín můžete navštívit Vrtbovskou zahradu, která patří k nejvýznamnějším barokním zahradám v Praze.
Typické pro Braunova díla jsou dynamické tvary, bohatá výzdoba a dramatické kontrasty světla a stínu, které zdůrazňují emoce a duchovní obsah. Jméno braunova díla je nesmrtelné stejně jako sochy na Karlově mostě, v Klementinu či Vrtbovské zahradě. Zdůrazňovat lze, že Kuks představuje nejvýznamnější soubor braunovských soch a reliéfů v rostlinném prostředí Nového lesa, dnes známý Betlém. Dnes se však dochovalo jen torzo tohoto souboru; některé sochy byly přemístěny do Kuksu, jiné zničeny nebo rozebrány. Již 300 let Braunovo dílo odolává dešti, sněhu a mrazu a stále udivuje návštěvníky.
Podél naučné stezky vede cesta k hospitalu v Kuksu, kde lze obdivovat další Braunova díla a zejména dvě proslulé řady soch Ctností a Neřestí. Portrét Jana Křtitele, posledními díly před levým břehem, ukazuje proroka a předchůdce Ježíše Krista; Jan Křtitel se narodil Zachariášovi a Alžbětě, byl poslán do pouště a křtil mnoho lidí v Jordánu. Dále následovala poustevnická téma - Onufrius, Maří Magdaléna a další postavy, které Braun ztvárnil ve výjevech po skalních stěnách kukského areálu. Nápisy a reliéfy, dnes již zčásti poškozené, vyprávějí příběh o těžké práci a trvalé kráse barokní sochařiny.
Nakonec si připomeňme, že skutečný průběh osudu Kukse a Braunovy dílny byl vázán na spor o práva a majetek; po smrti hraběte Šporka dílo nebylo dokončeno ani zcela pokračováno. Přesto je díky tomuto souboru barokní výzdoby a krajině kolem nemocnice Kuks jedním z nejslavnějších a nejnavštěvovanějších míst českého baroka, které spoluvytváří jedinečnou kulturu a dědictví Evropy.
Barokní skvost Kuks láká turisty i ze zahraničí
tags: #bernard #braun #nejsvatejsi #trojice