Roku 1865 nechala kongregace milosrdných sester Karla Boromejského vystavět budovu dívčího penzionátu v teplické Alejní ulici.
Spolu s budovou vznikla kaple, kterou o dvacet let později přijeli vyzdobit mniši tzv. Výmalba, která je unikátní památkou svého druhu, přežila jako zázrakem všechny úklady dvacátého století, v němž sloužila jako jídelna, sklad, či dílna, aby byla po létech znovuobjevena studenty Gymnázia Teplice.
Dodnes mnoho obyvatel města netuší o existenci tohoto vzácného interiéru.
Osudy kaple ve 20. století ukazují její proměnu: od dokončení výmalby a vysvěcení roku 1886 sloužila kaple i celý penzionát svému účelu až do 2. světové války, kdy budovy využívalo četnictvo.
Po roce 1945 zde fungovala škola a ubytovna pro řecké děti, se kterými zde až do roku 1950 pobývalo posledních sedm řeholních sester.
Kaple v čase komunistické totality sloužila jako skladiště obchodní organizace Prior, jídelna či smetiště pro školní dílny.
Během této doby z ní zmizelo veškeré původní vybavení včetně oltáře, dlažba i výplně oken; naopak přibyla svítidla, necitlivě zasekaná přímo do malby.
V roce 1989 začaly přípravy přestavby na školský klub, během níž mělo dojít k přelepení výmalby tapetou.
Na počátku devadesátých let celý komplex bývalého klášterního penzionátu odkoupilo Gymnázium Teplice.
Spolu s budovou tak získalo i zchátralou kapli, které v té době hrozila naprostá zkáza.
Díky několika koncertům, které zde uspořádali tehdejší studenti, se podařilo získat peníze alespoň na zasklení oken.
Po opravě střechy už gymnáziu na novou podlahu peníze nestačily, a tak úsilí o obnovení kaple muselo čekat do roku 2004, kdy se o kapli začala zajímat nová generace studentů.
Občanské sdružení Pro arte beuronensis založili absolventi gymnázia.
Úkolem sdružení není pouze shánění peněz na rekonstrukci kaple, ale také snaha o prohlášení kaple kulturní památkou, pořádání kulturních akcí v kapli, vzdělávací aktivity pro současné studenty gymnázia, shromažďování informací a dokumentů o kapli i dalších beuronských památkách u nás.
Od počátku spolupracujeme s Gymnáziem Teplice, bez jehož iniciativní podpory by naše činnost nebyla vůbec možná.
Žel. Roku 1865 vznikl v místech dnešní rušné Alejní ulice v Teplicích klášter kongregace milosrdných sester Karla Boromejského, který fungoval jako penzionát pro dívky z lepších rodin.
Uvnitř objektu založili kapli Neposkvrněného početí Panny Marie o velikosti menšího kostela, kterou nechala matka představená vymalovat.
V té době bylo obdobně vyzdobených památek více nejenom na území ČR, ale do dnešních dob byla většina částečně, či zcela zničena.
V případě Teplic po odchodu řádových sester boromejek nastěhovali do kaple sklad zeleniny.
Posléze zde byl odkládán nepořádek všeho druhu.
Naštěstí se po roce 1989 začala postupně kaple vyklízet, opravovat, k čemuž bylo potřeba sehnat nějaké peníze.
To vše se nakonec podařilo a 8. března 2018 byla kaple po rekonstrukci slavnostně otevřena.
Zajímavostí je určitě také to, že se unikátní kaple nachází v nenápadné budově Gymnázia.
Tomu je také přizpůsobena návštěvní doba.
Kostel sv. Stará radnica je empírovou budovou z roku 1806, ktorá nahradila pôvodnú budovu renesančnej radnice z roku 1545.
Pôvodná radnica stála v minulosti uprostřed dnešného náměstí Svobody, niekdajšieho Velkého rynku a neskôr Tržního náměstí.
V roku 1806, kedy otvorili novú radnicu ju zbúrali.
Teplice leží v severních Čechách západně od Ústí nad Labem a je známé hlavně svými lázněmi.
Budovy města jsou ve výšce od 189 do 393 metrů nad mořem.
Morový Sloup Nejsvětější Trojice na Lázeňském náměstí byl postaven v letech 1718-19 jako poděkování za odvrácení morové rány od Teplic v r. 1713.
Autorem návrhu je vynikající český barokní sochař Matyáš Bernard Braun.
Realizace kamenického díla se ujal V. A. Bümel; sochařské výzdoby pak sám Braun se svou dílnou.
Lázeňské město Teplice leží v kotlině mezi Českým středohořím a masívem Krušných hor, nedaleko od hranic s Německem.
Před Kolostujovými věžičkami v parku za teplickým zámkem stojí socha v nadživotní velikosti 350 cm.
Původně na tomto podstavci byla od roku 1913 pětimetrová socha císaře Josefa II.
Po vzniku samostatného Československa byla socha císaře odstraněna.
Později sem byla umístěna socha Mozarta.
Ta zde vydržela do roku 1945, kdy byla pro svůj původ odstraněna.
Podstavec pak byl do konce minulého století prázdný.
Dnes jsou na něm dvě pamětní desky.
Klášter kongregace Milosrdných sester sv. Základní kámen klášterní budovy byl položen dne 24. května 1865.
V letech 1885 - 1886 byla přestavena klášterní kaple, kterou vymalovali benediktinští mniši z německého Beuronu.
Nevá to nová teplická radnica je nádhernou novorenesančnou budovou postavenou v roku 1886.
Je to trojkrídlová, dvojposchodová, v pôdoryse nepravidelná stavba postavená severne nad námestím Svobody, pôvodne Tržního.
Vypravili jsme se do Teplic, města, které má bohatou historii a to nejen díky svým lázním, kde se před 200 lety scházela smetánka celé Evropy.
První písemná zpráva o městě pochází z 12.
Podkrušnohorské mesto Teplice má bohatú históriu, za storočia sa udialo mnoho významných udalostí, hlavne na väčších spoločenských miestach - námestiach.
Krásné a zajímavé kytičky, kouzelná zvířátka (nemyslím studenty), to vše lze spatřit v Gymnáziu v Teplicích.
Mesto Teplice je aj mestom fontán, má ich približne 25.
Sú rôzného veku, tvaru, sú z rôznych materialov.
Počas prechádzky týmto kúpeľným mestom ma jedna z nich viac zaujala, hlavne svojou neobvyklosťou a to materialom a svojím tvarom.
Je zhotovená z nespočetného množstva tabulí skla rôznych farieb a tvarov poukladaných vo vrstvách nad sebou.
Jde spíše o fontánu.
Z vysoké průhledné trubice přepadává prýštící voda do spodního bazénku.
Barokní zahradní a plesový dům u zámku byl postaven r.1732 pro lázeňské hosty,aby zde mohli trávit volné chvíle při pobytu v lázních.
V lázních Teplice se potkávají odlišné způsoby života.
Arab v doprovodu několika žen, ruská děvočka či vietnamský prodavač.
Čtením článků na Turistice už mě začínaly svrbět nohy, jenže ve sněhu - já letitá „dáma“ jsem si nedovolila vůbec jít, abych neuklouzla a nezapřičinila si před příchozím a dlouho učekávaném jaru nějakou tu nehodu a pak byla úplně k nepotřebě a tak jsem radši počkala na příznivější dobu.
Lázeňské město Teplice je určitě oprávněně nazýváno architektonickým skvostem severních Čech.
Objekt gymnázia je solitérní, dvou až třípatrová zděná stavba nepravidelného členitého půdorysu, zasazená do terénu.
Její severovýchodní křídlo s hlavním vstupem je orientováno k ulici Československých dobrovolců.
Severovýchodní průčelí (do ulice) je z větší části dvoupatrová, pouze část u východního nároží je třípatrová.
Tvoří ji pět os, k nimž se ve dvou nejvyšších podlažích připojují ještě dvě osy navíc, vpravo a vlevo od osy střední.
Suterén člení v omítce naznačená kvádrová bosáž, nad okny se zalamující do klenáků.
V osách první a druhé zleva jsou stejná okna (osu třetí zleva vyplňuje vstup).
Jsou dvojitá trojdílná, s díly, rozdělenými vodorovnou příčlí na poloviny.
Střední díl je o něco širší než boční, profilovaný poutec odděluje horní trojdílnou část.
Nad osami druhou a čtvrtou zleva je kamenný hlavní klenák s reliéfním maskaronem.
Jde o čelně situovanou protáhlou mužskou hlavu s delšími vlasy a dlouhým vlnitým plnovousem, na jejímž čele je divadelní maska.
Po stranách hlavy je piniová větvička se šiškou.
Ve zbývajících osách přízemí jsou stejná okna - dvojitá dvoukřídlá, s křídly rozdělenými vodorovnou příčlí na poloviny a s dvoudílnou horní částí, oddělenou profilovaným poutcem.
V nad okny je plastický hlavní klenák.
Pod okny probíhá po celé šíři této části průčelí parapetní římsa.
Stěna prvního patra je hladká.
Výraznými prvky průčelí jsou dvoupatrové polygonální arkýře, situované v osách první, páté a třinácté zleva, které jsou v zásadě stejného provedení.
Mají tři stěny, přičemž střední je rovná a boční zkosené.
Nese je široká konzola, sledující tvar arkýře, opatřená reliéfní výzdobou.
U arkýřů v osách první a páté zleva jsou uprostřed dvě piniové větvičky se šiškami vedle sebe a po obou stranách je hlava trpaslíka.
Jde o muže s baňatým nosem a dlouhým plnovousem, hledícího dolů.
Na hlavě má kapucovitou čepici.
Obě paže v širokých rukávech jsou pozdvižené a ohnuté v lokti, ruce přidržují římsu konzoly.
Ta se výše oble rozšiřuje a přechází v bohatě profilovanou přesahující římsu, uprostřed se zubořezem.
U arkýře v ose třinácté zleva je v dolní části poprsí muže, podpírajícího zády konzolu.
Provedené je ve vysokém reliéfu.
Muž má předkloněnou hlavu, na níž jsou vlnité vlasy, učesané na boční pěšinku.
Na čele jsou vodorovné vrásky, na bradě vousy, rozdělené do dvou zvlněných pramenů.
Muž je oblečen do haleny s krátkými širokými rukávy, dole ohrnutými a pracovní zástěry.
Obě svalnaté paže jsou ohnuté v lokti od těla, pravá ruka drží kladivo a levá dláto.
Pod mužem je kartuše, která má nahoře zavinuté okraje a lemovaná je kroucenými šňůrami.
V kartuši je trojúhelník s rozloženým kružítkem.
Nad poprsím muže se zvedají rozšiřující se profilované římsy se zubořezem a vejcovem.
Výše už jsou všechny tři arkýře provedené stejně.
Nad římsami jsou dolní části stěn arkýře, v nárožích s dvěma pásy bosáže nad sebou a mezi bosáží s reliéfní výzdobou.
Jde o stejný motiv, obsahující uprostřed prázdný štít, který obklopují větvičky pinie se šiškami.
Celek doplňuje kroucená šňůra, nahoře uprostřed zavázaná do uzlu, přecházející přes horní část štítu a proplétající se mezi větvičkami.
V dolní části štítu je otvor, skrz nějž je šňůra provlečená.
Výše je profilovaná římsa - parapetní římsa pod okny.
Ta jsou ve všech třech stěnách a jsou dvojitá jednokřídlá, rozdělená vodorovně na poloviny.
Bohatě profilovaný poutec odděluje nečleněnou horní část.
Kolem oken je vyžlabené ostění, dole okosené.
Nad okny je reliéfní pás s piniovými větvičkami se šiškami, uprostřed každé stěny je navíc ještě zvíře.
Ve střední stěně je to čelně situovaná hlava výra s pařáty a rozepjatými křídly, na bočních stěnách ještěr s šupinatým tělem a protáhlou hlavou, zakončenou zobákem.
Oba ještěři směřují hlavou od sebe.
Nad tímto pásem je profilovaná římsa, dole se zubořezem, nad římsou pak druhý reliéfní pás.
Má podobnou piniovou výzdobu, doplněnou nahoře o nápisovou desku s volutovitě zatočenými bočními stranami.
Na arkýři v levé ose je na levé stěně nápis „HUMBOLDT.“, na střední stěně „RANKE. “ na pravé straně „MOMMSEN.“.
Pod deskou a po jejích stranách jsou kroucené šňůry, různě provlékané a stočené.
Na arkýři v ose páté zleva jsou nápisy „NEWTON. “, „GAUSS.“, „KEPPLER.“.
Nad profilovanou římsou jsou stěny úrovně druhého patra, kde jsou stejná okna jako v patře prvním.
V horní části je opět pás se štukovou výzdobou, avšak na rozdíl od dolního je zde ve středu všech tří stran výr.
Nad bohatě profilovanou hlavní římsou, v dolní části se zubořezem, se zvedá zvonovitá střecha, zakončená jehlou se stylizovaným rozvinutým květem na vrcholu.
(u arkýře v ose třinácté zleva dnes chybí).
Krytinou je plech.
Mezi arkýři v osách první a čtvrté zleva jsou v prvním patře tři stejná sdružená okna, tvořená dvěma dvojitými dvoukřídlými okny s dvoutabulkovou horní částí, oddělenou profilovaným poutcem.
Mezi okny je kamenný polosloup, ve střední části s rytím naznačeným tordováním a s hlavicí v podobě stylizované hlavy výra.
Nahoře a po stranách je kolem osy šambrána, která má širší patku, uvnitř je vyžlabená a na okrajích na dvou místech zubovitě rozšířená.
Nad okny je společná profilovaná římsa, dole se zubořezem, pod ní je na stěně reliéfní pás.
Jde o variantu výzdoby pásu nad okny v bočních stěnách prvního patra arkýře, tedy s piniovými větvičkami se šiškami a stylizovaným ještěrem.
Uprostřed pásu je prázdný štít, postavy ještěrů směřují hlavami od sebe.
Pod okny je profilovaná parapetní římsa, která probíhá po celé šíři stěny.
Ve zbývajících osách prvního patra severovýchodního průčelí jsou stejná okna jako v přízemí.
Úseky po čtyřech osách mají šambránu nahoře spojenou, na bocích třikrát zubovitě rozšířenou.
Také v druhém patře je stěna hladká.
V úseku mezi arkýři v osách první a páté zleva jsou opět tři sdružená okna, zde však doplněná o jednoduché okno mezi sdruženými.
Výplně jsou stejné jako v prvním patře.
Šambrána je v horní partii pro všechna okna společná, boky jsou stejné jako v prvním patře dvoupatrové části křídla.
Nad okny je mohutná profilovaná kamenná římsa, dole se zubořezem, pod níž jsou u okrajů os umístěny čelně situované kamenné mužské hlavy, provedené ve vysokém reliéfu.
První zleva je muž s dlouhým plnovousem, na jehož hlavě je čepice či klobouk s ohrnutým dolním okrajem.
Druhý zleva je muž s kratším plnovousem a výrazným knírem, na hlavě má vojenskou (?) čepici se štítkem.
Třetí zleva je muž s krátkým plnovousem, stočeným do dvou ruliček a delším knírem.
Na hlavě s vlnitými vlasy je baret.
Čtvrtý zleva je muž s knírem a licousy (?), který má na hlavě přilbu.
Muž pátý zleva má knír se zatočenými konci, na hlavě je čepice s rovným dýnkem a neidentifikovaným motivem uprostřed.
Šestý zleva je muž s podbradkem, který má na hlavě klobouk.
Okna ve zbývající části druhého patra jsou stejná jako v prvním patře, včetně orámování a parapetní římsy.
Zde stěnu završuje profilovaná hlavní římsa, přerušená stupňovitým štítem nad arkýřem v ose patnácté zleva.
Na jednotlivých stupních je umístěn čtvrtkruhový plastický motiv, na horním stupni pak trojúhelný.
Úsek os první až páté zleva je vyšší, obsahuje třetí patro.
V mírně nižších krajních osách je drobné termální okno se sluncovitými členěním, lemované profilovanou šambránou.
V místě hlavního klenáku je maskaron smějícího se divého muže.
Pod oknem je profilovaná římsa, u pat okenního oblouku s kulovitým čučkem.
Pod římsou je na stěně štuková kartuše, lemovaná stylizovanou zvlněnou stuhou se zavíjejícími se konci, po stranách je střapec.
Rozmístění oken ve zbývajících osách odpovídá druhému patru s tím, že místo sdružených oken je jedno velké.
Tato velká dvojitá okna jsou nahoře půlkruhově zakončená a bohatě členěná.
Mají dva poutce - jeden rozděluje okno na poloviny, profilovaný druhý odděluje horní půlkruh.
Svisle jsou obě poloviny okna členěné na čtyři díly, každý díl pak tenkou vodorovnou příčlí na poloviny.
Horní část okna má sluncovité rozdělení.
Menší okna jsou nižší obdobou oken v druhém patře.
Téměř celá stěna této vyšší části třetího patra je opatřena souvislým kamenným, bohatě zdobeným obkladem.
Mezi osami jsou pilastry se soklovou patkou, která má na přední straně velký prázdný štít a nad profilovanou horní římsou, která probíhá po celé šíři, je trojúhelný fronton.
Hlavní polovina stojek vymezená obdélnou, na šířku situovanou diamantovou bosou, dole s kapkami, má plastickou výzdobu.
Jde o střapec ze sedmi úrovní svazku piniového jehličí, nahoře doplněného o dvě šišky.
Mezi volutami jónské hlavice je vejcovec.
Pod okny mezi pilastry je pás s reliéfy.
Pod velkými okny je uprostřed prázdný štít, od něhož vede na obě strany široká páska, volnou plochu vyplňují piniové větvičky se šiškami.
Pod malými okny je užší varianta, bez štítu.
Okna mají profilovanou kamennou šambránu.
Velká okna mají hlavní klenák v podobě maskaronu divého muže s otevřenými ústy, ve cviklech nad obloukem je stylizované piniové jehličí s třemi šiškami uprostřed.
Nad malými okny je obdélné pole, vymezené po stranách piniovými střapci a nahoře výrem v čelní pozici, s rozepjatými křídly.
Ve stylizované podobě, s celkem třemi páry křídel.
V poli je štít, ve kterém jsou nad oknem v ose třetí zleva tři menší štíty (dva nahoře a jeden v mezeře pod nimi dole), v ose páté zleva rozevřená kniha.
V horní části stěny je mezi pilastry další štuková výzdoba.
Nad velkými okny jde o variantu motivu nad sdruženými okny v prvním patře (s ještěry), pouze místo středního štítu jsou zde piniové větvičky se šiškami.
Jenom tyto větvičky tvoří motiv nad menšími okny.
Severovýchodní průčelí tvoří celkem čtyři části.
První směrem odleva je severozápadní stěna severovýchodního křídla, oproti napojujícímu se křídlu severozápadnímu předstupující.
Její členění je stejné jako na severovýchodě, tedy nízký suterén a přízemí pokrývá bosáž, první a druhé patro jsou hladké a jednotlivá podlaží oddělují římsy, které sem přecházejí ze severovýchodní strany.
Až na štít, kterým stěna vrcholí, je bez otvorů.
V úrovni prvního patra je uprostřed stěny velká obdélná štuková kartuše.
V jejím středu je pole se znakem města Teplice, tedy hlavou sv. Jana Křtitele, ležící na míse.
Hlava je situována v poloprofilu tak, že brada směřuje doprava, za hlavou je svatozář.
Kolem pole jsou piniové větvičky s šiškami, přes které diagonálně přecházejí dvě dvojice širokých pásek a svisle dvě kroucené šňůry.
Nahoře a dole uprostřed jsou dvě voluty, dole je mezi nimi maskaron divého muže.
Nad čelem s vodorovnými vráskami jsou stylizované vlasy, oči jsou vyvalené, ústa zcela otevřená tak, že je vidět jazyk.
Od baňatého nosu vedou stuhovité kníry, na bradě je plnovous.
Vnější okraj tvoří po stranách široké pásky a pod vrcholem i páska vodorovná, se zavinutými konci.
Na svislých pásech stěny nachází se další detaily a motivy, které dotvářejí reprezentativní vzhled průčelí.
Navštivte Teplice, nejstarší lázeňské město ve střední Evropě, které se rozkládá na malebném rozhraní Českého středohoří a Krušných hor.
Díky unikátní poloze, léčivým pramenům a bohatému kulturnímu životu si město vysloužilo přezdívku „Malá Paříž“ a po staletí lákalo nejvýznamnější osobnosti své doby.
Tato trasa vás provede historickým jádrem i členitými parky, kde se psala historie.
Vaše putování začíná v moderním informačním centru VisitTeplice, kde získáte veškeré potřebné informace a můžete se posilnit v místní kavárně nebo si prohlédnout aktuální výstavu v horním patře.
Dále se vydáte směrem ke čtvrti Šanov, která je proslulá svými lázeňskými domy a sady Čs. armády.
Cestou po Lípové ulici budete procházet kolem několika novorenesančních vil z 19. století.
V jedné z nich sídlí Regionální knihovna Teplice, jejíž zrekonstruované interiéry stojí za návštěvu.
Nedaleko se nachází také památník židovské synagogy, která byla ve své době jednou z největších v Čechách.
Přes Janáčkovy sady a Písečný vrh postupně vystoupáte až na Doubravskou horu, jejíž dominantou je hrad Doubravka.
Odtud se vám naskytne výhled na panorama Krušných hor i město a jeho okolí.
Srdcem města je Zámecké náměstí, jemuž dominuje malebný kostel sv. Jana Křtitele.
Pokud vystoupáte na jeho věž, odměnou vám bude výhled na Krušné hory i město Teplice.
Hned vedle se rozkládá impozantní teplický zámek, ve kterém v současnosti sídlí regionální muzeum.
Na závěr výletu doporučujeme procházku Zámeckou zahradou.
Betlémské světlo je předvánoční služba skautů a skautek společnosti.
Je symbolem míru, naděje a přátelství a letos dorazí do Česka již 6. prosince, kdy si ho čeští skauti převezmou při slavnostní bohoslužbě v rakouském Linci.
V neděli 7. prosince plamínek naděje rozzáří katedrálu sv. Petra a Pavla na Petrově na slavnostním ekumenickém ceremoniálu.
Po republice pak vánoční plamínek rozvezou skautští kurýři o týden později, 13.
Dle legendy je na úplném začátku všeho je italský voják s hořící svící vracející se z křížové výpravy do Svaté země v roce 1099.
Slíbil, že pokud tažení přežije, přinese domů plamen ohně z betlémské baziliky.
Nesl ho přes hory a pouště, chránil před větrem i na moři.
Plamen z Betléma přicestoval poprvé v roce 1986 letadlem do Lince, kde se stal součástí vánoční sbírky rakouského rozhlasu a televize na pomoc postiženým dětem.
Do Česka se betlémské světlo dostalo po pádu komunismu a v rukou exilových skautů a skautek putovalo v prosinci 1989 pod sochu svatého Václava v Praze.
Na Teplicku se o šíření Betlémského světla již desítky let dobrovolníci starají o to, aby se o Vánocích poselství naděje dostalo k co nejvíce lidem a nejsou to jen skauti z obou teplických středisek či věřící z teplické římskokatolické farnosti, ale mnoho dalších lidí dobré vůle.
A i letos ho tepličtí skauti 13. 12.
Kostel sv. Kostel sv. V Krupce bude již tradičně od 10 do 12hod. k dispozici na městském hřbitově.
V Duchcově odpoledne od 14.30 do 15.30 na náměstí u kašny a také v kostele Církve československé husitské ve stejný čas.
Betlémské světlo bude v dopoledních hodinách /vždy 10-11 hod./ k dispozici také ve vesnických kostelích, které má na starosti teplická farnost, tedy ve Světci, Křemýži či Kostomladech.
Všechny tyto malé kostelíky jsou zvláště ve sváteční čas velmi kouzelným místem k zastavení a ke ztišení se v tom všem shonu a stresu.
V obci Modlany bude Betlémské světlo k dispozici na Štědrý den od 10hod. po celý den v kostele.
Pro Betlémské světlo je vhodné si s sebou vzít lucerničku, lampičku či hřbitovní svíci, se kterou bezpečně zvládnete světlo z Betléma donést až domů.
Tzv. Seumeho kaple byla postavena v letech 1728-30.
Na jejím místě stávala starší kaple z roku 1693.
Stavba byla původně hřbitovní kaplí a kolem ní se rozkládal starý teplický hřbitov.
Sloužila svému účelu až do zrušení hřbitova v roce 1863-64.
Náležela dál římskokatolické církvi a byla prostorem konání pouze příležitostných bohoslužeb.
Po válce v ní byl umístěn depositář teplického muzea.
V roce 1996 získala kapli do dlouhodobého pronájmu Církev řeckokatolická.
Po jeho vypovězení byl objekt bývalé kaple ve špatném stavu nabídnut městu Teplice, které jej odkoupilo a rekonstruovalo do nynější podoby.
V současnoti spravuje budovu Regionální knihovna Teplice, která zde v letních měsících pořádá výstavy, koncerty a další kulturně vzdělávací akce.
V nejbližším okolí kaple zůstaly zachovány dva samostatné hroby z původního hřbitova, a to místo posledního odpočinku německého básníka J. G. Seumeho a hrob teplického purkmistra, ve své době známého hudebního skladatele J.
