Potkáme se tam mimo jiné s trojicí osobností, jejichž jména by neměla být zapomenuta. Ony totiž tvořily něco víc než jenom kolorit doby: zanechaly stopu, která se nevytrácí ani po více než šesti stoletích.
Společenský a řemeslný kontext středověku
Středověk mezi uměním a uměleckým řemeslem moc nerozlišoval. Obého si vážil stejně. Všichni středověcí umělci byli vlastně cechovními řemeslníky. Jejich vztah k cechům trval, i když pracovali výlučně pro panovníka a pro dvůr.
Nejvolnější svazek k pražským cechům měly pražské stavební hutě. Praha v Karlově době byla jedním velikým staveništěm - v jejích městech se (kromě katedrály) stavělo sedm velkých chrámů s kláštery, na Starém Městě tržnice obrovských rozměrů a kolem toho všech přes sedm kilometrů hradeb se sedmi branami. Nejdůležitější byla hradní huť a v jejím čele mistři díla - „magistri operis“ - nejprve Matyáš z Arrasu a po něm Petr Parléř.
„Huť“ byla vlastně jakýsi kombinátem. Se stavitelem úzce spolupracovala výrobce dlaždic, ale také výplní chrámových oken z barevného a malovaného skla, broušeného skla a polodrahokamů k obkládání ostatkových tumb, ale i stěn staveb. Fungovalo i zhotovování vitrailí. Z krychliček českého skla vytvořil Benátčan Nicoletto Senitecolo mozaiku Posledního soudu na průčelí Zlaté brány svatovítské katedrály.
Vzácné chrysoprasy získal Karel IV. přímo z výlučného naleziště ve slezských Ząbkowicích. Pražští kamenořezači řezali a brousili nádoby z křišťálu, achátu a onyxu a zabývali se broušením a leštěním drahokamů pro klenotnická díla. Huť zaměstnávala spoustu kovářů, kteří pro ni vyráběli hřebíky, skoby a konstrukce, zatímco umělečtí kováři a zámečníci zhotovovali mříže, kování dveří a kryty zámků. Zlatníci a zlatotepci vytvářeli pro huť zlaté inkrustace polodrahokamových obkladových destiček, ale dodávali i zlaté plátky iluminátorům a deskovým malířům.
Městské řády nařizovaly, aby se zlatníci soustředovali v jediné ulici - z bezpečnostních důvodů. Pražští zlatníci sídlili ve Zlaté ulici. Produkce pražských zlatníků byla vedle Paříže a Kolína nad Rýnem svým rozsahem největší. Mohl za to Karel. Ten se ve zlatě přímo shlížel.
Zatímco u řady jiných profesí neznáme žádné jméno mistra, u zlatníků je to hotový seznam: Mistr Hanuš z Kolína nad Rýnem, mistr Gerhard z Dortmundu, mistři Kubín, Jiří a Jindřich. Karel projevil náramné uznání i staropražskému zlatnickému cechu. Věnoval mu infulu patrona francouzských zlatníků svatého Eligia.
Malířské dílny a profil Mistra Theodorika
„Známější než květ literatury bylo vzkvétání krásného umění v Čechách za Karla IV.,“ říká František Palacký. „Malířství počítáno však za onoho věku ještě mezi cechovní řemesla a živnosti: ale jak vysoce povznesl se duch Karla IV., když nejvýtečnější malíře svého oboru Dětřicha Pražského, Mikuláše Wurmsera Štrasburského a některé jiné jmenoval mezi své dvořany - familiares.“
Mistr Mikuláš Wurmser se připisují Ostatkové scény na Karlštejně a část Apokalypsy. Má se za to, že Mikuláš je autorem Ženy sluncem oděné, kryptoportrét Karlovy třetí ženy Anny Svídnické. Mistr Osvald byl rovněž součástí dvorního okruhu a pracoval na výzdobě zámku a Velké věži Karlštejna.
„Dětřich Pražský neboli Theodorik“ - tak zní dnešní označení. Natož „Mistr Theodorik“ byl malíř deskových obrazů a nástěnných maleb v období vrcholné české gotiky, jeden z nejvýznamnějších dvorních malířů císaře Karla IV. A je považován za hlavního autora výzdoby kaple sv. Kříže na Karlštejně.
První zmínka o něm v Praze je z roku 1359, kdy se o něm v hradčanské městské knize mluví jako o císařském malíři. Zakotvil v okolí císařského paláce a rozestavěné katedrály. Přibližně v té době vznikla i jeho slavná výzdoba Karlštejna.
V polovině 50. let byl Theodorik představeným pražského malířského bratrstva. V Praze i na Karlštejně maloval deskové obrazy a nástěnné malby, a to tak, že se do Kaple svatého Kříže na Karlštejně dostala výzdoba, která dnes tvoří „nebeské vojsko Kristovo“ - 129 obrazů.
Kaple je rozdělena do tří pásů. Spodní imitace mramoru, prostřední zlacená omítka s polodrahokamy a horní pásy deskové obrazy světců. Theodorikovu dílnu doplňovali další malíři, ale Theodorik si ponechal ikonograficky nejdůležitější obrazy - Ukřižování, zobrazení klíčových světců a evangelistů.
Technika, ikonografie a symbolika výzdoby
Pro kapli zvolil Theodorik deskové obrazy na dřevě - místo freskové výzdoby. To mu umožnilo uplatnit plastické prvky a rozsáhlou kompozici. Oltářní stěnu vyzdobil výjevem Ukřižování a zobrazením rodiny Ježíše Krista, čtyř evangelistů a předních apoštolů. Ostatní stěny zobrazují svaté panny a vdovy, svaté opaty, biskupy, papeže a další církevní otce. Mnohé z obrazů sloužily i jako reliquviáře; světcům byly vkládány ostatky do rámů a překrývány průhledným horským křišťálem.
Vyobrazení evangelistů, sv. Karla Velikého a sv. Ludvíka tvoří galerii panovníků a patrónů evropských monarchií. Sv. Karel Veliký a sv. Ludvík se staly pro Karla IV. vzory a inspirací při budování říše i chrámového pokladu. Theodorik pracoval rovněž s en grisaille technikou pro některé výjevy. Pro klenbu kaple použil zlaté hvězdy a puklice, které odrážely světlo svíc a doplňovaly tak „nebeské“ světlo uvnitř kaple.
Vzniklo 129 obrazů, z nichž 129 přežilo do dnešních dnů. Všechny desky a malby z kaple sv. Kříže na Karlštejně tvoří unikátní celek, který zřejmě nikdy nebyl vyřazen z prostoru a zachoval se „in situ“ dodnes. Karel IV. zřejmě sehrál klíčovou roli při koncepci výzdoby a donutil Theodorika a jeho dílnu k realizaci v daném čase; císařoví dvorní rádcové a arcibiskup Arnošt z Pardubic patřili k hlavním inspirátorům.
Odkaz a moderní interpretace
Desky Theodorika a jeho spolupracovníků patří k nejvýznamnějším dílům světového umění. Návštěvníci dnes mohou vidět pouze z části: šest obrazů je vystaveno ve stálé expozici Národní galerie v Praze. Zbytek zůstává na Karlštejně, avšak kvůli ochraně proti vlivům prostředí bývá počet návštěvníků pečlivě limitován.
V 90. letech byla spuštěna řada restaurovacích projektů a výstav, které veřejnosti umožnily znovu zažít Theodorikovu atmosféru a mistrovství dílny. Restaurování a moderní instalace, doprovázené gregoriánskými chorály, pomohly přiblížit nejen samotná díla, ale i způsob jejich vzniku a ikonografii.
Relikviář naruby - Vkročení do zlaté vize hradu Karlštejn
tags: #svaty #rehor #portret #mistra #theodorika