Přinášíme zamyšlení nad poselstvím biblických knih, které řadíme mezi tzv. malé proroky. Průvodcem je doc. Jiří Beneš, Th.D., starozákoník a vysokoškolský učitel, vedoucí katedry biblistiky na UK - Husitské teologické fakultě. Další díl Bible pro dnešek přináší příběh proroka Jonáše a města Ninive, kde Bůh představil svou milost vůči každému člověku. Pořad Bible pro dnešek nabízí různorodé pohledy na biblické pasáže a témata. Jednotlivé díly jsou inspirovány biblickými úkoly, které připravuje oddělení Sobotní školy (SŠ) CASD. Témata jsou členěna do třinácti dílu v každém z čtvrtletí kalendářního roku. Kromě sledování pořadu se můžete zapojit do diskuse nad jednotlivými myšlenkami v kterémkoliv ze sborů CASD v ČR anebo SR.
Míra odpuštění a Kristova milost
Milost projevená Spasitelem nám přinesla vykoupení, znovuzrození a povýšila nás na spoludědice Ježíše Krista. Seznamujme druhé lidi s touto milostí!
Petr přišel jednou ke Kristu s otázkou: „Kolikrát mám odpustit svému bratru, když proti mně zhřeší? Snad až sedmkrát?“ (Mt 18,21) Rabíni omezili odpuštění na tři prohřešky. Petr zvýšil tento počet na sedm, na počet představující dokonalost, a domníval se, že postupuje podle učení Pána Ježíše. Kristus však učil, že v odpouštění nemáme nikdy stanovit míru. Potom Pán Ježíš ukázal pravý důvod, proč máme odpouštět, a nebezpečí, které plyne z neochoty odpustit.
Podobenství o králi a dlužnících
V podobenství vyprávěl, jak král jednal s úředníky, kterým svěřil správu nad svým královstvím. Někteří z nich přijímali velké částky ze státních peněz. Když král zkoumal, jak spravují zemi, přivedli před něho muže, jehož účet prozrazoval, že dluží svému pánu obrovskou částku - deset tisíc hřiven. Neměl, čím by dluh uhradil, a tak král podle tehdejšího zvyku nařídil, aby ho prodali se vším, co má, a tím aby uhradil dluh. „Sotva však ten služebník vyšel, potkal jednoho ze svých spoluslužebníků, který mu byl dlužen sto denárů; chytil ho za krk a křičel: ‚Zaplať mi, co jsi dlužen!‘ Jeho spoluslužebník mu padl k nohám a prosil ho: ‚Měj se mnou strpení, a zaplatím ti!‘ On však nechtěl, ale šel a dal ho do vězení, dokud nezaplatí dluh.
Když jeho spoluslužebníci viděli, co se přihodilo, velice se zarmoutili; šli a oznámili svému pánu všecko, co se stalo. Podobenství ukazuje, že odpuštění udělené králem znázorňuje Boží odpuštění všech hříchů. Krista tu představuje král, který ze soucitu odpustil dluh svému služebníku. Člověk přestoupil zákon a byl jím odsouzen. Nemohl se sám zachránit, a proto Kristus přišel na svět, své božství oděl lidstvím a položil svůj život „spravedlivý za nespravedlné“. Dal sama sebe za naše hříchy a každému člověku nabízí zdarma odpuštění, které vykoupil svou krví. To je důvod, proč máme projevovat soucit s bližními, kteří jsou hříšní jako my.
Když dlužník v podobenství požádal o poshovění a sliboval: „Měj se mnou strpení, a zaplatím ti to,“ král rozsudek odvolal a celý dluh mu odpustil. Brzy dostal i tento dlužník příležitost následovat příklad svého laskavého pána. Když vyšel ven, potkal jednoho spoluslužebníka, který mu dlužil malou částku. Jemu král odpustil deset tisíc hřiven, přítel mu však dlužil pouhých sto denárů. Zatímco se k němu král zachoval tak velkoryse, on jednal se svým spoluslužebníkem docela jinak. Dlužník ho prosil za poshovění, podobně jako on sám prosil krále, ale marně.
Člověk, kterému bylo před chvílí odpuštěno, nebyl laskavý a soucitný. V jednání se svým spolupracovníkem neprojevil milosrdenství, jakého se dostalo jemu. Nevyhověl žádosti o poshovění. Nevděčný služebník myslel jen na malý dluh svého přítele. Kolik lidí dnes zaujímá stejný postoj!
Když dlužník žádal svého pána o milost, nechápal skutečnou velikost svého dluhu. Neuvědomoval si svou bezmocnost. Doufal, že se vysvobodí sám. Řekl svému pánu: „Měj se mnou strpení, a zaplatím ti to!“ Podobně mnozí lidé doufají, že si vlastními skutky zaslouží Boží přízeň. Neuvědomují si svou bezmocnost. Nepřijímají Boží milost zdarma jako dar, ale pokoušejí se vybudovat svou vlastní spravedlnost. Jejich srdce se nezlomilo a nepokořilo poznáním vlastního hříchu, a proto jsou neúprosní a nesmiřitelní k druhým.
Poučení obsažené v tomto podobenství nesmíme uplatňovat nesprávně. Odpuštění, které nám Bůh udílí, v žádném případě nezmenšuje naši povinnost Boha poslouchat. Právě tak ochota odpustit bližnímu ho nezbavuje povinnosti plnit své závazky. V modlitbě, kterou Kristus učil své učedníky, řekl: „Odpusť nám naše viny, jako i my jsme odpustili těm, kdo se provinili proti nám.“ (Mt 6,12)
Pán Ježíš tím nemínil, že nesmíme vyžadovat od dlužníků to, co nám právo náleží, abychom mohli získat odpuštění hříchů. Nemohou-li zaplatit, třeba i v důsledku svého nemoudrého hospodaření, nemají za to být uvrhováni do vězení, utlačováni nebo vystaveni drsnému zacházení. Podobenství nás nevede, abychom podporovali lenost. Slovo Boží zdůrazňuje, že nechce-li člověk pracovat, ať nejí. (2 Te 3,10)
Pán nepožaduje od těžce pracujícího člověka, aby podporoval druhé v lenosti. Mnoho lidí žije v chudobě a nedostatku jen proto, že bezúčelně promrhávají čas a neprojevují žádnou snahu. Nenapraví-li takoví lidé své nedostatky, pak všechno, co se pro ně udělá, bude jako ukládání pokladu do děravého pytle. Mnozí lidé žijí v chudobě, aniž za ni sami nesou zodpovědnost, a těmto nešťastným lidem máme projevovat lásku a soucit.
Duch svatý nám apoštola Pavla klade na srdce: „Je-li možno povzbudit v Kristu, je-li možno posílit láskou, je-li jaké společenství Ducha, je-li jaký soucit a slitování: dovršte mou radost a buďte stejné mysli, mějte stejnou lásku, buďte jedné duše, jednoho smýšlení, v ničem se nedejte ovládat ctižádostí ani ješitností, nýbrž v pokoře pokládejte jeden druhého za přednějšího než sebe; každý ať má na mysli to, co slouží druhým, ne jen jemu.
Hřích však nesmíme brát na lehkou váhu. Pán nám přikázal, abychom mlčky nepřihlíželi, když si náš bratr nepočíná správně. Kristus řekl: „Když tvůj bratr zhřeší, jdi a pokárej ho mezi čtyřma očima; dá-li si říci, získal jsi svého bratra. Nedá-li si říci, přiber k sobě ještě jednoho nebo dva, aby ‚ústy dvou nebo tří svědků byla potvrzena každá výpověď‘. Pán Ježíš učí, že nesrovnalosti mezi křesťany se mají vyřizovat na půdě církve. Tyto spory se nemají projednávat před lidmi, kteří se nebojí Boha.
Prohřeší-li se proti křesťanu jeho bratr, neměl by ukřivděný hledat pomoc nevěřících u soudu. Měl by se řídit radou, kterou dal Kristus. Neměl by usilovat o pomstu, ale měl by se snažit svého bratra zachránit. Velmi často se stává, že provinilec sice vyzná svou chybu, ale znovu a znovu ji opakuje, až postižený usoudí, že odpouštění už bylo dost. Spasitel nám však jasně říká, jak se máme chovat k bloudícím: „Když tvůj bratr zhřeší, pokárej ho, a bude-li toho litovat, odpusť mu.“ (L 17,3)
Nepovažuj ho za nehodného své důvěry. Bloudí-li tvoji bratři, máš jim odpustit. Jestliže přijdou a přiznají svou chybu, neměl bys říkat: Nevěřím, že jsou dost pokorní. Nemyslím, že své doznání myslí upřímně. Proč je souduješ, jako bys uměl číst v jejich srdcích?
Slovo Boží vybízí: „Bude-li toho litovat, odpusť mu. My sami za všecko vděčíme Boží milosti. Božími dětmi se stáváme na základě milosti, která se projevila ve smlouvě mezi Bohem a člověkem. Milost projevená Spasitelem nám přinesla vykoupení, znovuzrození a povýšila nás na spoludědice Ježíše Krista.
Varujme se všeho, co by bloudícího připravilo o odvahu. Netrpte ani náznaky farizejské tvrdosti, která by mohla vašeho bratra zranit. Nedovolte, aby ve vašem srdci nebo v mysli vznikl pocit opovržení. Nedopusťte, aby se ve vašem hlasu projevil být jen nádech výsměchu. Člověka můžete vést ke zkáze slovem, lhostejným postojem, projevem nedůvěry či podezíráním. Náš bližní potřebuje bratra, který má soucitné srdce našeho staršího Bratra, Pána Ježíše. Jen tak se můžeme dotknout jeho srdce.
Dejte mu pocítit pevný stisk soucitné ruky a ať uslyší tiché vybídnutí: „Modleme se!“ Bůh vám oběma dá prožít zkušenost. Modlitba vás spojí s Bohem i oba navzájem. Když se modlíme, stojí nám Pán Ježíš po boku a dává slabému a bloudícímu novou sílu, aby přemohl svět, žádosti těla a nepřítele spasení.
Když člověk nehledí na nedokonalosti lidí, ale na Ježíše, jeho povaha se mění podle Božího vzoru. Kristův Duch působí na srdce a mění je ke svému obrazu. Všechno úsilí vynaložte na to, abyste vyvýšili Ježíše. Pohleďte zrakem víry na Beránka Božího, „který snímá hřích světa“ (J 1,29). „Jestliže však neodpustíte lidem, ani váš Otec vám neodpustí vaše přestoupení.“ (Mt 6,15)
Neochotu ke smíření nemůže nic ospravedlnit. Kdo je nemilosrdný k druhým, ukazuje, že sám nepřijal Boží odpouštějící milost. Boží odpuštění přitahuje srdce bloudícího k velkému srdci Věčné lásky. Boží soucit zaplavuje nitro hříšníka a šíří se na druhé lidi. Soucit a milosrdenství, které projevil Kristus ve svém životě, se projeví také v životě lidí, kteří přijali jeho milost. Na druhé straně však „kdo nemá Ducha Kristova, ten není jeho“ (Ř 8,9).
Bůh mu kdysi opravdu odpustil, ale jeho nesmířlivá povaha prozrazuje, že nyní zavrhuje Boží odpouštějící lásku. Oddělil se od Boha a je znovu takový, jaký byl před tím, než mu Bůh odpustil. Největší poučení obsažené v tomto podobenství spočívá v protikladu mezi Božím milosrdenstvím a tvrdostí člověka. Boží odpouštějící milost má být měřítkem našeho odpouštění. „Neměl ses také ty smilovat nad svým spoluslužebníkem, jako jsem se já smiloval nad tebou?“ (Mt 18,33) Není nám odpuštěno proto, že odpouštíme, ale jak odpouštíme. Důvod pro každé odpuštění je v nezasloužené Boží lásce.
Avšak způsobem, jakým jednáme s druhými, ukazujeme, zda jsme tuto lásku přijali. Témata (CASD). Pokud člověk plní Boží vůli, pak by měl počítat s problémy. Není pravdou, že následování Hospodina je cestou bez potíží. Falešné evangelium hlásá, že pokud jste Bohu věrní, pak vás srovná Boží požehnání ve významu životního úspěchu. Na druhé straně je třeba být opatrní, protože potíže nemusí znamenat, že jsme na správné cestě. Je třeba Boží moudrost.
Rozhovor na téma čtvrtého úkolu „Tváří v tvář odporu“, vedli redaktor Hope TV Jindřich Černohorský a teolog Josef Dvořák. Bohatství, chudoba a útlak: tyto roviny najdeme ve vztazích těch, kteří se navrátili z Babylónu. Mezi těmi, co se rozhodli pro cestu domů, byli lidé jak velmi bohatí, tak chudí a tyto rozdíly s sebou vždy přinášejí problémy. A utlačovatelé si pro své jednání našli v posvátných textech ta správná místa pro ospravedlnění svého jednání.
Následování Božího slova a pokání
Co se stane, když pozornost lidí je soustředěna na Boží slovo? Izraelci po dostavbě hradeb v době rekordní uznání bez pomoci Boha dále sledovali Boží slovo. A slyšení tohoto slova se jich hluboce dotklo. Dělá slyšení Božího slova ještě něco s námi dnes? A pokud ne, proč?
Rozhovor na téma šestého úkolu „Boží slovo, slzy a radost“ se zabývá pokáním: pro Izraelce byla to hluboká, srdce zasahující skutečnost. Pokud pokání není jen prázdnou formou, co s člověkem udělá? Proč je tak důležité? A jak mohu pokání prožít?
Rozhovor na téma sedmého úkolu „Náš odpouštějící Bůh“ se ptá: Uctívání Hospodina, co to vlastně znamená? Patří k uctívání hudba a třeba i tanec? Z Bible víme, že existuje úcta, před kterou si Hospodin zakrývá tvář a nemůže ji vystát. Co můžeme udělat pro to, aby člověk, který přijde na bohoslužbu, byl zasažen Božím Duchem? Jak si Bůh přeje být uctíván a co děláme pro ochotné, tvůrčí lidi, kteří mají obdarování oslovit další?
Rozhovor na téma desátého úkolu „Uctívání Hospodina“ se ptá, zda pomáháme jim k růstu a povzbuzujeme je. Jaké kroky vedou k pozitivnímu vlivu na shromáždění?
Asi bychom neočekali, že národ, který se vrátí ze zajetí, překoná mnoho útrap, a to pro co se rozhodl, že zanedlouho poruší své sliby a sklouzne do starých kolejí. Ale dobrá zpráva je, že oživení je vždy možné, dokud na něj máme čas a záleží jen a jen na nás. Bůh je připraven nás k němu vést. Rozhovor na téma jedenáctého úkolu „Odpadnutí a nové oživení“ doplňuje obraz naděje a pokračující boje s opakováním starých vzorců.
