Proto nemáš nic na svou omluvu, když vynášíš soud, ať jsi kdokoli. Tím, že soudíš druhého, odsuzuješ sám sebe. Neboť soudíš, ale činíš totéž. Nesuďte, abyste nebyli souzeni. Člověku se všechny jeho cesty zdají přímé, ale srdce zpytuje Hospodin. Nesuďme už tedy jeden druhého, ale raději posuďte, jak jednat, abyste nekladli bratru do cesty kámen úrazu a nepůsobili pohoršení.
Pravím vám, že z každého planého slova, jež lidé promluví, budou skládat účty v den soudu. Jak to, že vidíš třísku v oku svého bratra, ale trám ve vlastním oku nepozoruješ? Nesuďte, a nebudete souzeni; nezavrhujte, a nebudete zavrženi; odpouštějte, a bude vám odpuštěno. Kdo jsi ty, že soudíš cizího služebníka? O tom, zda obstojí či ne, rozhoduje jeho vlastní pán. A on obstojí, neboť Pán má moc jej podepřít.
Jeden je zákonodárce i soudce; on může zachránit i zahubit. Ale kdo jsi ty, že odsuzuješ bližního? Žádná zbraň vyrobená proti tobě se nesetká se zdarem, každý jazyk, jenž proti tobě povstane na soudu, usvědčíš ze svévole. Toto je dědictví Hospodinových služebníků, jejich spravedlnost je ode mne, je výrok Hospodinův. Viděl jsem mrtvé, mocné i prosté, jak stojí před trůnem, a byly otevřeny knihy. Ještě jedna kniha byla otevřena, kniha života. A mrtví byli souzeni podle svých činů zapsaných v těch knihách.
Moře vydalo své mrtvé, i smrt a její říše vydaly své mrtvé, a všichni byli souzeni podle svých činů. Ti, kteří neměli zákon a hřešili, také bez zákona zahynou; ti, kteří znali zákon a hřešili, budou odsouzeni podle zákona. Nikdo tedy nemá právo odsuzovat vás za to, co jíte nebo pijete, nebo kvůli svátkům, kvůli novoluní nebo sobotám. To všechno je jen stín budoucích věcí, ale skutečnost je Kristus.
Vždyť Bůh neposlal svého Syna na svět, aby svět soudil, ale aby skrze něj byl svět spasen. Manželství ať mají všichni v úctě a manželé ať jsou si věrni, neboť neřestné a nevěrné bude soudit Bůh. Ten, kdo jí všecko, nechť nezlehčuje toho, kdo nejí, a kdo nejí, nechť neodsuzuje toho, kdo jí; vždyť Bůh jej přijal za svého.
Nyní však není žádného odsouzení pro ty, kteří jsou v Kristu Ježíši, neboť zákon Ducha, který vede k životu v Kristu Ježíši, osvobodil tě od zákona hříchu a smrti. Kdo v něho věří, není souzen. Kdo nevěří, již je odsouzen, neboť neuvěřil ve jméno jednorozeného Syna Božího. Má duše v noci po tobě touží, můj duch ve mně za úsvitu tebe hledá. Když vykonáváš své soudy na zemi, obyvatelé světa se učí spravedlnosti.
Ranami nutím své tělo ke kázně, abych snad, když kážu jiným, sám neselhal. Mzdou hříchu je smrt, ale darem Boží milosti je život věčný v Kristu Ježíši, našem Pánu. Pán však dovede vytrhnout zbožné ze zkoušky, ale nespravedlivé uchovat pro trest v den soudu. Dobrý boj jsem bojoval, běh jsem dokončil, víru zachoval. Nyní je pro mne připraven vavřín spravedlnosti, který mi dá v onen den Pán, ten spravedlivý soudce. A nejen mně, nýbrž všem, kdo s láskou vyhlížejí jeho příchod.
Etické záměry a praktická aplikace pro současnou generaci
Nepředkládejme jednání druhých jako definitivní měřítko jejich hodnoty. Spíše posuzujme, jak jednat, aby bylo možné vyvarovat se zbytečného pohoršení a kámen úrazu. Tímto směrem se otevírá cesta k spravedlivému soudu, který vychází z dobra a milosti, nikoli z posuzování pro samotné posuzování.
V kristovském rámci platí, že žádná zbraň vyrobená proti tobě se nesetká se zdarem a každý jazyk, jenž proti tobě povstane na soudu, usvědčíš ze svévole. Když se díváme na praxi generace, je důležité rozlišovat mezi odsuzováním a upřímným posouzením činů, které vede k nápravě a odpuštění. Každé slovo, které vyslovíme, se stává odpovědností před Božím soudem a měl by být veden z úcty k pravdě a milosrdenství.
Společenství věřících by mělo zdůrazňovat, že nárokuje-li někdo odpuštění a změnu, má být chápáno jako součást procesu duchovního růstu. V tomto kontextu platí, že Blízký Bůh spravedlivě odměňuje ty, kdo vytrvávají v dobrém, a připravuje věčný život těm, kdo hledají Ježíše s upřímností. Takový postoj zároveň vyzývá k respektu k svatosti manželství a k odpovědnosti vůči těm, kteří jsou v našem okolí.
V důsledku toho lze říci, že eticky relevantní je rozlišovat mezi tím, co je pro dobro obecného společenství a co je osobní preference. Každý, kdo věří v Krista, není souzen; kdo nevěří, již je odsouzen, neboť neuvěřil ve jméno jednorozeného Syna Božího. Přesto by měl každý usilovat o poznání Boží vůle a nacházet v ní inspiraci pro svůj každodenní život a postoje vůči druhým.
Praktické shrnutí pro jednotlivce a rodiny
- Podporovat vzájemný respekt a odpouštění místo unáhleného souzení.
- Vnímat slova jako zodpovědnost a usilovat o karmu spravedlivého soudu.
- Vnašetějme do života Krista, který nabízí záchranu a odpuštění pro celé lidstvo.
- V manželství a vztazích usilovat o úctu, věrnost a společnou cestu spravedlnosti.
- Aplikovat principy milosti a dobroty, které vede k pokání a duchovnímu růstu.
Co je to vlastně milost? Pravda, kterou většina křesťanů přehlíží
Klíčová místa z textů pro orientaci
„Nesuďte, a nebudete souzeni; nezavrhujte, a nebudete zavrženi; odpouštějte, a bude vám odpuštěno.“
„Kdo jsi ty, že odsuzuješ bližního?“
„Nyní však není žádného odsouzení pro ty, kteří jsou v Kristu Ježíši.“