Přejeme si štěstí, spokojenost, pravou vánoční pohodu. Je to správné, ale je to málo. Zvlášť letos to není podle našich představ. Možná se tím přibližujeme podstatě Vánoc víc, než si myslíme. Vidíme Marii nesoucí pod srdcem Dítě. Velká chvíle zvěstování, velká, upřímná a nadšená odpověď. Uvěřila Bohu a jistě i ona měla své nejlépe míněné představy.
Možná si představovala vše jiné, jen ne to, že bude mimo svůj domov, zakusí nejistotu namáhavé cesty, odmítnutí a nepochopení. Její Dítě se narodilo ve chlévě, avšak ten chlév byl plný její lásky a důvěry! Uvěřila Bohu a On si klidně dopustí, že je všechno jinak. Ale i když bylo všechno jinak, to podstatné a důležité se stalo - Bůh vstoupil do našeho světa skrze svého Syna Ježíše Krista. Betlémský chlév byl tako plný Boha. Pán Bůh si vždycky to „své“ pohlídá a ochrání.
Nadpřirozená láska není emocionální stav, který buď prožíváme, nebo ne, případně jej uměle vyvoláváme. Při modlitbě, a nejen při ní, není třeba za každou cenu probouzet své city, abychom něco „prožili“. Náš kontakt s Bohem je duchovní, nikoli smyslový, a není třeba se obviňovat, že se necítíme dobře a nadšeně při modlitbě. Vnitřní radost se v nás nachází hlouběji než na smyslové a psychické rovině. Právě proto je možné mít radost z Boží přítomnosti i tehdy, když přicházejí těžkosti. Vánoce jsou o víře, že i když se nenaplňují naše nejlepší představy, Pán Bůh nám není vzdálenější nebo dokonce v naší situaci bezmocný. On zde není proto, že jeho blízkost cítíme, není zde proto, že si to zasloužíme, nýbrž proto, že to slíbil: budu s vámi až do konce světa!
(1) srov. W.
Podstatné poselství: Boží přítomnost i v nejistotě
- Vánoce ukazují, že Boží sblížení s člověkem není podmíněno našimi ideálním představami, ale Božím rozhodnutím a svobodnou vůlí.
- Marie svěřila Bohu své plány a ukázala, že víra často znamená přijetí reality, která se liší od našich představ.
- Betlémský chlév symbolizuje, že Boží záměr může vstoupit do nejprostších míst našeho života a proměnit je svou láskou.
- Naděje spočívá v tom, že Boží přítomnost nezávisí na našich pocitech, ale na Božím zaslíbení: být s námi až do konce světa.
Praktické následky pro náš vánoční způsob myslení
- Modlitba není nutně stavění emocí na úroveň extáze; důraz je na soulad ducha a Boží blízkosti.
- Radost z Boží přítomnosti může růst i u těžkostí a nejistot, což posiluje víru a důvěru.
- Vánoce nejsou jen okamžik radosti, ale potvrzení slibu Boha být s námi - i když se situace mění.
Vnitřní souvislosti a výhled do budoucna
Je důležité přijmout, že Nadpřirozená láska není jen emocionální stav, který lze vyvolat, ale její skutečný projev ve víře a důvěře v Boží záměr. U Marie vidíme, že víra často znamená jít dál než naše pohodlí a hledat Boží světlo i v temnějších chvílích života. Přijetí této pravdy nám umožňuje prožívat Vánoce jako hlubší zkušenost než jen materiální dárky a očekávání.
