Křesťanský spolek Vinice uspořádal na začátku listopadu společenský diskusní večer na téma Bible a její poselství. Dle Encyclopedia of Biblical prophecy obsahuje Bible 1 817 proroctví. Z toho se asi 300 týká jediné osoby - Mesiáše Ježíše. Šokující je, že všech 300 se ukázalo jako pravdivých. Desítky lidí, kteří se vzájemně neznali, žili v různých dobách i v různých zemích, zapsali různé věci o jedné osobě, která má přijít. Stovky let před tím, než se narodil, o něm něco předpověděli, a ono se to vyplnilo. Za touto zprávou o Mesiáši, předpovězenou, uskutečněnou a zapsanou, stojí milující Bůh, který se chce dát poznat.
Když si o Vánocích připomínáme Ježíšovo narození, mluvíme a v koledách zpíváme o daru. A to je on. On je tím darem a v Něm je darován i věčný život, který přijímá každý, kdo v něho uvěří. A v co uvěří? Ježíš se narodil, žil a zemřel bez vlastního hříchu. Dal dobrovolně svůj život, jako zástupnou oběť, jako výkupné za nás, co jsme kvůli hříchu propadli smrti. Vždyť Bůh tak miloval svět, že dal svého jediného Syna, aby každý, kdo v něho uvěří, unikl záhubě a získal věčný život.
Přejeme si štěstí, spokojenost, pravou vánoční pohodu. Je to správné, ale je to málo. Zvlášť letos to není podle našich představ. Možná se tím přibližujeme podstatě Vánoc víc, než si myslíme. Vidíme Marii nesoucí pod srdcem Dítě. Velká chvíle zvěstování, velká, upřímná a nadšená odpověď. Uvěřila Bohu a jistě i ona měla své nejlépe míněné představy. Možná si představovala vše jiné, jen ne to, že bude mimo svůj domov, zakusí nejistotu namáhavé cesty, odmítnutí a nepochopení. Její Dítě se narodilo ve chlévě, avšak ten chlév byl plný její lásky a důvěry! Uvěřila Bohu a On si klidně dopustí, že je všechno jinak. Ale i když bylo všechno jinak, to podstatné a důležité se stalo - Bůh vstoupil do našeho světa skrze svého Syna Ježíše Krista. Betlémský chlév byl tako plný Boha. Pán Bůh si vždycky to „své“ pohlídá a ochrání.
Nadpřirozená láska není emocionální stav, který buď prožíváme, nebo ne, případně jej uměle vyvoláváme. Při modlitbě, a nejen při ní, není třeba za každou cenu probouzet své city, abychom něco „prožili“. Náš kontakt s Bohem je duchovní, nikoli smyslový, a není třeba se obviňovat, že se necítíme dobře a nadšeně při modlitbě. Vnitřní radost se v nás nachází hlouběji než na smyslové a psychické rovině. Právě proto je možné mít radost z Boží přítomnosti i tehdy, když přicházejí těžkosti. Vánoce jsou o víře, že i když se nenaplňují naše nejlepší představy, Pán Bůh nám není vzdálenější nebo dokonce v naší situaci bezmocný. On zde není proto, že jeho blízkost cítíme, není zde proto, že si to zasloužíme, nýbrž proto, že to slíbil: budu s vámi až do konce světa! (1) srov.
Krátká poznámka: Pár dnů před Štědrým dnem jsem se ráno při holení dozvěděl z hlavních rozhlasových zpráv konečně vyjímečně radostnou novinu: Zlevnili kapry! Stále jsem čekal, že se někde objeví aspoň zmínka o vnitřním smyslu Vánoc, proč vlastně podstupujeme všechny přípravy, co se chystáme slavit. Zdá se, že odpovědi na tyto otázky mnoho lidí ani nezajímají. Stále více se rozevírají nůžky symbolizující vnitřní a vnější stránkou Vánoc. Převládající zaměření na komerční stránku Vánoc, na to, do čeho jsou sváteční dny „obaleny“, je povrchní a obvykle nás příliš hluboce nezasáhne. Člověk má ale mnohem větší duchovní kapacitu, než si sám myslí, a ta o Vánocích, považovaných za nejoblíbenější svátky, tím víc hladoví.
Zažít obdarování Bohem je dar pro celý život. Křesťanské Vánoce jsou radostnou oslavou narození Ježíše Krista. V něm je pramen světla naděje, který dává hodnotu našemu životu a vítězí nad tmou jakékoliv lidské beznaděje. Do světa, který se utápí v šeru, přichází světlo. Sestry a bratři, zdravím Vás v čase vánočních svátků. Jméno tohoto dítěte je Ježíš (L 1,31) a titulem je Kristus (Mt 1,26) - Mesiáš či Král. O Ježíšovi a jeho narození se záhy mezi lidmi v jeho okolí vyprávělo (L 2,18) a kolovaly o něm různé příběhy. Ty nejdůležitější byly zapsány a dostaly se do Bible - na začátek Lukášova a Matoušova evangelia. Ve čtvrtém století se slavily Vánoce již jako významný svátek v Římě i v dalších místech. Císař Konstantin, který přijal křesťanskou víru, nechal vystavět v Betlémě Chrám Narození Páně. Zvláštní symbolika vánočního svátku spočívala v tom, že se slavil v čase zimního slunovratu. Světlo se šíří, tma ustupuje. Začíná se prodlužovat den a noc se zkracuje (Ř 13,12). Vždyť Ježíš je Světlo, které přichází do světa (J 1,9) a před ním ustupuje tma (1 J 2,8).
Vánoční bohoslužby obsahovaly biblická čtení, především z Lukášova evangelia o narození Ježíše Krista a z prologu Janova evangelia, promluvu biskupa, případně kněze, modlitby, žalmy (Ž 85 a Ž 96), zpěvy a slavení eucharistie. Vánoce byly soustředěny do dvou svátků - 25. prosince Narození Páně a 6. ledna Zjevení Páně - známý jako Tří králů. Se svátkem Narození Ježíše Krista je spojeno čtení z Lukášova evangelia o radujících se pastýřích a se svátkem Zjevení Matoušovo svědectví o klanění mudrců. Betlémští pastýři představují obrazně židovský národ, pro který se Kristus narodil. Příběh o pastýřích je příběhem o veliké radosti (L 2,10), kterou mohli zakusit, když přišli až do Betléma a spatřili dítě položené do jeslí. A příběh o mudrcích ukazuje na jejich hlubokou úctu, kterou projevili, když se sklonili před malým dítětem (L 2,11). Projevili tím úctu k Bohu i člověku.
Projevili tím úctu k Bohu i člověku. Nad betlémskou krajinou se rozezněl chvalozpěv: „Sláva na výsostech Bohu a na zemi pokoj mezi lidmi“ (L 2,14). Z biblické krajiny, kde je středem dítě v jeslích, dýchá zvláštní pokoj, mír a klid. Vystihuje to píseň „Tichá noc, svatá noc“. Opravdovou radost a potěšující povzbuzení, vyjadřovanou úctu a vzájemný respekt, i zakoušení klidu a pokoje v neklidném čase - to potřebuje náš svět, to potřebujeme my lidé, stejně jako tehdy, tak i dnes. Přeji Vám požehnaný sváteční čas, aby se z Boží milosti dotýkalo našich srdcí poselství evangelia o narození a blízkosti Ježíše Krista.
Prosinec L. P. Porodíš syna a dáš mu jméno Ježíš. On vysvobodí svůj lid z jeho hříchů. (Mt 1,21) Před námi jeden z velkých takzvaně křesťanských svátků, Vánoce. Tradičně, nikoliv však biblicky, je spojován s narozením Ježíše Krista. Pro mnoho lidí je to svátek, na který se opravdu těší. Mnoho náboženských lidí v tomto čase prožívá zvláštní rozechvění a „duchovní“ náladu. Další lidé se možná zdají přístupnější pro zvěst evangelia. Jiným naopak všechen ten shon a náboženství lezou krkem.
Ale Vánoce mohou být také postrachem. Někteří lidé se bojí samoty, kterou naplno pocítí právě v těchto dnech, o kterých reklama mluví jako o svátcích rodiny a přátelství. Jiní se naopak bojí toho, že budou muset strávit čas s rodinou. Další se snaží trumfnout druhé v dávání, jiní zakoušejí finanční stres, nekonečné nákupy a další možná mají pocit, že musí slavit něco, čemu ani nerozumí nebo se jim to slavit nechce. Jak se tedy jako křesťané máme postavit k vánočním svátkům? Jistě je nechceme přijmout tak, jak jsou prezentované, jako hon za dárky a oslavu materialismu. Ale jsou vůbec nějaké křesťanské Vánoce?
Boží Slovo, které je normou křesťanského života, nás nikde nevede k tomu, abychom oslavovali narození Ježíše Krista nějakým zvláštním způsobem. V Bibli žádné Vánoce nejsou a proto je jako křesťané slavit nemusíme. Neříkám, že nesmíme, ale pokud chceme oslavit vánoční svátky, musíme hledat moudrost a vedení Ducha Svatého. Zvěst o narození Pána totiž v Písmu máme - a nikoliv jednou, ale hned několikrát. Ale to, na co se text vždy soustředí, není ani tak narození samo o sobě, ale jeho dalekosáhlý význam, jak ho vidíme v Mt 1,21.
Jedná se o naplnění starozákonních zaslíbení o Mesiáši, který vysvobodí Boží lid z jeho hříchů. Jak svědčí apoštol Jan: V tom se ukázala Boží láska k nám, že Bůh poslal na svět svého jediného Syna, abychom skrze něho měli život. (1J 4,9) To je ona vánoční dobrá zpráva, která by nás neměla zajímat pár dnů v roce, během Vánoc, ale která musí pronikat celým naším životem den za dnem. V tomto smyslu musíme jako křesťané oslavovat příchod Pána na tento svět neustále.
Ale co ty světské nebo náboženské svátky? Jak s nimi máme naložit? Modleme se a prosme Pána, abychom také v tomto čase obstáli jako opravdoví svědkové Ježíše Krista a nositelé evangelia. Nenechme se zatáhnout do konzumního víru, který kolem nás běsní, ale oslavujme narození Pána tím, že budeme šířit dobrou zprávu o Jeho lásce k nám a budeme volat lidi k pokání a k víře v evangelium. Vždyť i nás vysvobodil z našich hříchů.
1. Kde je ten právě narozený král Židů? a uctili sami Ježíše jako krále. Tak v sobě obsahují otázku: Kým je pro Tebe Ježíš Kristus?
- Nepřišel, aby si dal sloužit, ale aby sloužil a dal svůj život jako výkupné za mnohé.
- Aby žádný, kdo uvěří, nezahynul, ale měl život věčný.
My lidé toho mnoho nemáme. Je nějaký dar, který by Pán Ježíš od nás ocenil? Buďte střízliví! Buďte bdělí! ale podřídit se jeho vůli, obsažené v Bibli, jeho zprávě pro nás lidi. Ochotni nestát Bohu v cestě, čeho on chce v našem životě dosáhnout. Že máme mít tu správnou úctu a vztah vůči Bohu. A chrání nás ve své lásce. A budeme žádat o odpuštění ty, které jsme zranili. A věci, co nás trápí. Hodnot a moudrosti. Jedná se převážně o morální hodnoty v našem životě. Že by byl stejně silný, nýbrž lze se mu vzepřít, když nás odvádí od toho správného směru v životě. Když nám chce pomoci jít tím správným směrem.
Poznámka: text neobsahuje blokové citace, ale poskytuje klíčové myšlenky k zamyšlení nad Kristovým narozením a jeho významem v životě věřících.
Vánoční poselství
| Proroctví a naplnění | Přibližný důkaz a důležitost |
|---|---|
| 300 proroctví o Mesiáši | Shoda s Ježíšem a jeho životem |
| Naplnění v Narození, Životě, Smrti | Ukazuje Boží lásku a záměr poznat Boha |
Do světa, který se utápí v šeru, přichází světlo. Sestry a bratři, zdravím Vás v čase vánočních svátků. Jméno tohoto dítěte je Ježíš (L 1,31) a titulem je Kristus (Mt 1,26) - Mesiáš či Král. O Ježíšovi a jeho narození se záhy mezi lidmi v jeho okolí vyprávělo (L 2,18) a kolovaly o něm různé příběhy. Ty nejdůležitější byly zapsány a dostaly se do Bible - na začátek Lukášova a Matoušova evangelia. Ve čtvrtém století se slavily Vánoce již jako významný svátek v Římě i v dalších místech. Císař Konstantin, který přijal křesťanskou víru, nechal vystavět v Betlémě Chrám Narození Páně. Zvláštní symbolika vánočního svátku spočívala v tom, že se slavil v čase zimního slunovratu. Světlo se šíří, tma ustupuje. Začíná se prodlužovat den a noc se zkracuje (Ř 13,12).
Vánoční bohoslužby obsahovaly biblická čtení, především z Lukášova evangelia o narození Ježíše Krista a z prologu Janova evangelia, promluvu biskupa, případně kněze, modlitby, žalmy (Ž 85 a Ž 96), zpěvy a slavení eucharistie. Vánoce byly soustředěny do dvou svátků - 25. prosince Narození Páně a 6. ledna Zjevení Páně - známý jako Tří králů. Se svátkem Narození Ježíše Krista je spojeno čtení z Lukášova evangelia o radujících se pastýřích a se svátkem Zjevení Matoušovo svědectví o klanění mudrců. Betlémští pastýři představují obrazně židovský národ, pro který se Kristus narodil. Příběh o pastýřích je příběhem o veliké radosti (L 2,10), kterou mohli zakusit, když přišli až do Betléma a spatřili dítě položené do jeslí. A příběh o mudrcích ukazuje na jejich hlubokou úctu, kterou projevili, když se sklonili před malým dítětem (L 2,11).
Projevili tím úctu k Bohu i člověku. Nad betlémskou krajinou se rozezněl chvalozpěv: „Sláva na výsostech Bohu a na zemi pokoj mezi lidmi“ (L 2,14). Z biblické krajiny, kde je středem dítě v jeslích, dýchá zvláštní pokoj, mír a klid. Vystihuje to píseň „Tichá noc, svatá noc“. Opravdovou radost a potěšující povzbuzení, vyjadřovanou úctu a vzájemný respekt, i zakoušení klidu a pokoje v neklidném čase - to potřebuje náš svět, to potřebujeme my lidé, stejně jako tehdy, tak i dnes. Přeji Vám požehnaný sváteční čas, aby se z Boží milosti dotýkalo našich srdcí poselství evangelia o narození a blízkosti Ježíše Krista.
Prosinec L. P. Porodíš syna a dáš mu jméno Ježíš. On vysvobodí svůj lid z jeho hříchů. (Mt 1,21) Před námi jeden z velkých takzvaně křesťanských svátků, Vánoce. Tradičně, nikoliv však biblicky, je spojován s narozením Ježíše Krista. Pro mnoho lidí je to svátek, na který se opravdu těší. Mnoho náboženských lidí v tomto čase prožívá zvláštní rozechvění a „duchovní“ náladu. Další lidé se možná zdají přístupnější pro zvěst evangelia. Jiným naopak všechen ten shon a náboženství lezou krkem.