V rámci úvah o vynikajících biblických postavách jsme před týdnem hovořili o Abrahamovi. V paměti vyvoleného národa zůstává jako velký vůdce a zákonodárce, skrze kterého Bůh vyvedl svůj lid z Egypta. Mojžíš patřil ke kmeni Levi. Když se narodil, chtěla matka zachránit své dítě před faraónovým likvidačním rozkazem: “Když… při porodu… zjistíte, že to je syn, usmrtěte jej” (srov. Ex 1,16). Proto matka vložila svého syna do košíku a položila do rákosí v řece Nilu a jeho sestru poslala hlídat. Když dítě našla faraónova dcera, chlapcova sestra nabízí pro dítě kojnou. Ve skutečnosti jí byla vlastní Mojžíšova matka. Mojžíš prožíval nejútlejší dětství ve své rodině: “Když dítě odrostlo, přivedla je k faraónově dceři a ona je přijala za syna” (srov. Ex 2,10).
O jeho dospívání na egyptském dvoře neznáme podrobnosti. Určitě dostal vzdělání, které mu přisuzuje jáhen Štěpán ve Skutcích apoštolů: “Tak se Mojžíš naučil veškeré egyptské moudrosti a byl zdatný v řeči i v činech” (srov. Mojžíš měl soucit se svými zotročenými soukmenovci: “Tu spatřil, že se komusi děje křivda. Zastal se ho a pomstil se za toho utiskovaného tím, že onoho Egypťana zabil” (srov. Sk 7,24).
Zpráva o činu se donesla k faraónovi a Mojžíš prchá přes hranice k Midjanitům, aby se zachránil. Později se ožení s dcerou midjanského pastýře a kněze Reúela (Jitra) Siporou. Zázračným zjevením u hořícího keře povolává Mojžíše Bůh jeho předků, Bůh Abrahamův, Izákův a Jakubův: “I zavolal na něho Bůh zprostředka keře: “Mojžíši, Mojžíši!” Odpověděl: “Tu jsem” (srov. Ex 3,4). Hospodin zjevuje svůj záměr spásy: “Nuže pojď, pošlu tě k faraónovi a vyvedeš můj lid, Izraelity, z Egypta” (srov. Ex 3,10).
Mojžíš však uvádí námitky a ptá se na Boží jméno: “Bůh řekl Mojžíšovi: Jsem, který jsem. A pokračoval: Řekni Izraelitům toto: JSEM posílá mě k vám” (srov. Ex 3,14). Slibuje Mojžíšovi, že mu bude pomáhat: “Já budu s tebou” (srov. Ex 3,12). Jedna z výmluv vypadá jako projev pokory: “Prosím, Panovníku, nejsem člověk výmluvný; nebyl jsem dříve, nejsem ani nyní, když ke svému služebníku mluvíš. Mám neobratná ústa a neobratný jazyk” (srov. Ex 4,10).
Hospodin dává Mojžíšovi pomoc Árona, aby byl jeho mluvčím: “Dává mu na pomoc Árona jako mluvčího. Árón je “Mojžíšův bratr”.” Mojžíš je vyvoleným prostředníkem mezi Bohem a lidem. Přenáší mu hůl: “A tuto hůl vezmi do ruky, budeš jí konat znamení” (srov. Ex 4,20; 5,1).
Farao však odmítá propustit Izraelity a zotročuje je dál. Mojžíš je zmaten a varování o náročnosti úkolu mu utvrdí, že věřit Bohu znamená jít i tváří v tvář odporu. Proměněním vody v krev Hospodin dává najevo svou moc nad Egyptem. Nad Nylem, posvátnou řekou Egypta, je vyšší Pán, který může Nil odejmout jeho požehnání a proměnit jej v řeku smrti.
Do Nilu padla poslední rána - zabití prvorozených. Izraelité mají hostinu z neposkvrněného beránka. Krev beránčí jejich domovy ochrání před zhoubným úderem. Tato noc bdění na jejich domovech se stala nocí bdělosti pro Hospodina a zavazovala lid, aby si pamatoval Boží lásku. Žalm 130 a evangelní poselství vyzdvihují význam bdění a očekávání Pane.
Farao nakonec izraelský lid propustí, Egypťané se však bojí a pronásledují s vojenskou mocí. Hospodin vede lid na poušť a ukazuje mu cestu, zatímco spoléhá na Mojžíše. Při rozdělení moře Mojžíš rozkáže hůl a lid přechází po suché zemi, zatímco Egypt pustí do moře. Na Hoře Sinaji dostává Mojžíš od Hospodina Desatero přikázání a oběť na úpatí hory. Prostřednictvím smlouvy se Izrael stává Božím lidem a Hospodin je jejich Králem.
Apoštol Pavel připomíná, že naši praotcové prošli pod oblaky a suchou cestou; Mojžíšův křest byl symbolem vstupu do Božího lidu (1 Kor 10,1-2). Mojžíš, prostředník staré smlouvy, je předobrazem Ježíše Krista; Izraelité vedení Mojžíšem jsou předobrazem křesťanů vedených Kristem do nebe. Přejití Rudým mořem pod ochranou oblaku vyjadřuje křest, kterým byli přivtěleni k Mojžíšovi a podrobeni Zákonu, který vyhlásil.
Několikrát malověrní reptali proti Hospodinu. Mojžíš se vždy za ně modlil, aby je Hospodin ušetřil. A tak Bůh dopustil, že putování Izraele pustinou trvalo 40 let, dokud vzpurná generace nevymřela: “Proto žádný z mužů, kteří viděli mou slávu… nespatří zemi, kterou jsem přísně zaslíbil jejich otcům” (srov. Nu 14). Nakonec se Izraelité dostávají na hranice Zaslíbené země. Mojžíš připravuje rozdělení země a loučí se se svým lidem. Zanechal píseň a žehná lidu těsně před smrtí. Mojžíš byl vybaven vzděláním i trpělivým duchem; byl schopný vytrvale vyzývat k věrnosti Hospodinu a modlit se za svůj lid. Jeho zvláštní zkoušky a stoupání nejsou bez odpovědnosti: “Mojžíš byl nejpokornější ze všech lidí, kteří kdy žili na zemi” (Nu 12,3).
Mojžíšovu životní pout referují i další tradice. Předobraz proroka, jehož příchod oznamuje jáhen Štěpán, je Ježíš Kristus. Na Ježíšovi se splnilo všechno, co předpovídá Starý zákon; Ježíš řekl, že přišel, aby zákon a proroctví naplnil, a učí, že ti, kdo věří v něj, budou mít tvář vyzařující slávu Hospodina. “Kdybyste totiž věřili Mojžíšovi, věřili byste i mně, neboť on psal o mně” (Mt 5,17; Lk 3,22; 9,35).
