Matoušova věta o učedníkovi jako o dobrém hospodáři, který vynáší ze svého pokladu nové i staré (Matouš 13,52), propojuje se zde nabídkou doplňků ke kancionálu a rozšířením původního třiceti písní o další skladby z Cyrilometodějského kancionálu i z posledních vydání jednotného kancionálu.
Aby se zůstala ozvěna víry živá, uvádíme písně, které někdy stojí na hranici liturgického slavení a lidové zbožnosti, zejména písně k výročím svatých patronů a některé koledy. Uvádíme je, protože papežové poslední doby vyzývají kněze, aby lidovou zbožnost podporovali a případně ji usměrňovali.
V textu se objevují mnohé motivy zbožnosti, lásky a služby Bohu. A i když se mohou některé písně hudebně jevit jako níže (na úrovni), přesto mohou být srdci blíž působením vůně víry a hloubky poselství. “A to je pěkné,” říká autor v průběhu souvislého vyprávění.
Část písní: slova pasáží o Svatém Svatostánku, modlitbách a Boží lásce
Ó Jezu nejmilejší, jak mohlo jen tak být, že v tichém Svatostánku sám často musels dlít. Leč Ten, jenž tam je ukryt, ovládl duši mou - a srdce podmanil si horoucí láskou svou.
Když nemoc zlá mne svírá a léku si žádám, - vždy nejlepší jen v Tobě, můj Jezu nalézám. Ty sám jej mile skýtáš, prahnoucím ústům mým - a při Tvém Svatostánku se vždy hned uzdravím.
Když v boji pro věc svatou se stanu vítězem - hned Jemu zprávu dát s radostí spěchám sem. - I čeká na mne Ježíš, mně dává výměnu, - ze svého Svatostánku mi skýtá odměnu. A jsem-li v pochybnosti, chabne-li statečnost - vím, kdo mne upomene zas na mou povinnost.
Ku svému Pánu spěchám, Onť lásku ke mně má /: On při svém Svatostánku mně dobrou radu dá.
Když večer prací umdlen, již toužebně hledám klid, - povinnost ještě jednu, vždy musím vyplnit. Až nebude lze k Němu v poslední večer jít, - pak Sám zas ve své lásce mě přijde navštívit. - Ó Jezu, lásko moje, já často s Tebou byl, - kéž bys ty také tenkrát mne v lásce navštívil.
Až duše moje s tělem se bude loučit již, - ji k trůnu nad hvězdami co vůdce provodiž. - Pak věčný soudce Jezu, u milost vejde s ní, - bychom tam na věčnosti zas byli spojeni!
Do hlubin lásky Ježíše - když srdce mé se ponoří, - mystické zajde do říše - a vidí nebes pohoří.
V pramenech krve Kristovy - rozkvetly ctnosti lekníny, - mé srdce rádo zaloví a koupá šat své neviny.
Přesvatou krví Ježíše - když duše má se napojí, - nebeským klidem zadýše a v svatém žije pokoji.
Slyš vroucí prosbu Ježíši, - mou duši obmyj krví svou, - pak Beránku Ty nejtišší jí ozdob svatou pokorou.
Tvou krví duše obmyta, - jak klidně kráčí bolu vstříc, - v ctnostech zdárně rozkvétá, po marném světě netouží.
Ó, jak nás Ježíš miloval, - pro nás trůn, slávu opustil - nám život celý věnoval a křížem spásu zajistil.
Pokračování duchovních veršů a modliteb
Z Všech srdcí (CMK = brněnský Cyrilometodějský kancionál) srdce, která bila v prsou - a dále ještě budou bít, - mé city k jednomu se nesou, - a proto jen si přejí žít. /: Toť srdce mého Spasitele, - jež lásky v sobě chová víc, - než srdce otce, matky, vřelé, - než srdcí zlatých na tisíc.
Když sčítám všecky práce, kroky - jež pro mne Ježíš vykonal, - když uvážím, jak žití roky - jen lásce mojí věnoval, /: tu volám Srdce Spasitele, - i já chci pro tě pracovat, - jen tobě dát své srdce celé, - a za tebe rád umírat.
Když zřím ty oči zkrvácené - a v hlavě svaté ostrý trn, - ty ruce, nohy proražené - a krev jak smáčí půdy drn. - /: Ach s žasem volám Srdce Krista, - jak mohlos s takovou láskou vzplát, - kdy člověk tobě nevděk chystá, - jak mohlos nás tak milovat.
Ref.: Srdce Páně, lásky zdroji, věčná touho tvorů všech, - Srdce Páně rány zhojí.
Závěrečné prozby a prosby k Marii, Zdrávas i Otčenáš, spojené s prosbami o ochranu národa a vlasti, vyvrcholí výzvami k modlitbě a vzývání svatých předků pro ochranu lidu.
Kráčející odkaz historických darů a veřejných skutků
Reflexe na veřejnou scénu má vlastní kapitolu v kapitole věnované Milhostovu, Žluticím a Kraslicím, kde byl Miloš Zeman oceněn dárky a kde některé dárky mají zvláštní kuriozní povahu: pramice, cigarety zdobené kyticí, a další kuriózní předměty.
Například v Milhostově byla darována karikatura Miloše Zemana, v Kraslicích vozembouch a borlice, či v Žluticích nezdravá kytice doplněná cigaretami. Tyto detaily ukazují rozmanitost darů a kontext, ve kterém byly předány.
Popis událostí srovnává veřejné postoje a záchranáře, kteří vyjadřují vděčnost i kritiku. Hejtmané a představitelé regionu už dříve uváděli, že Zemana doprovázely v regionech i jiné dary a projevy.
V závěru zůstává načasová poznámka o odkazu - že texty duchovních písní zachycují víru a zbožnost těch, kteří je skládali, upravovali a zpívali, a že jednotlivé písně často odrážejí propojení liturgie, zbožnosti a lidového zpěvu.
