Původně se jmenovala Větší Hůrka. Bílá dostala jméno pro odlišení od Menší Hůrky, dnes Modré Hůrky, která stojí u Hluboké a její kostel byl pravděpodobně natřen modro. Název Hůrka symbolizuje vyvýšenou polohu, která je charakteristická pro oba z velké dálky viditelné kostely. První písemné záznamy jsou z roku 1352, i když presbytář pravděpodobně pochází ze 13. století. Původní ves, která u kostela stála, zanikla v 16. století. Byla obnovena po třicetileté válce, kdy už byl kostel jmenován jako Bílá Hůrka. Od 17. století až do roku 1848 Bílou Hůrku drželi Schwarzenbergové.
Kostel prošel několika přestavbami naposled větší i se zvonicí v 18. století. Fara dostala současnou secesní podobu na počátku 20. století. Zvláštností je samostatně stojící čtyřpatrová zvonice, která patří k nejzajímavějším v Čechách. Byla rekonstruována a pravděpodobně i zvýšena o jedno patro v roce 1773. Na středověký nebo renesanční původ zvonice ukazují zachovaná střílny - okénka ve třech spodních podlažích. V současné době má dva zvony Zikmund a Marie.
Na hřbitově byl podle historických pramenů pochován legendární "první letec" Vít Fučik (zvaný Kudlička), který prý již v polovině 18. století sestrojil funkční létající stroj, za pomoci velkých křídel a měchýřů s bahenním plynem, se kterým létal. Podle pověstí bylo návrší v pohanským kultovním místem, kam lid přinášel oběti svým bohům, ale objevili se tu i nálezy střepů s popelem svědčícím o pohřebišti. Naši křesťanští předci se na ta místa neodvažovali vstoupit, proto chtěli stavět kostel poblíž rybníka Luského na půl cesty do Nákří. Vše co přes den postavili, bylo ale v noci záhadnými silami zbořeno a kameny přeneseny na návrší. Považovalo se to za dílo andělů a tak byl kostel postaven na místo, kde stojí dnes.
Bílá Hůrka, kostel sv. Štěpána, architektonicky zajímavý areál hřbitovního kostela se zvonicí, márnicí, pseudogotickou kapličkou Panny Marie Lurdské a secesní farou se nachází v dominantní poloze na návrší nad rybníkem v severovýchodní části osady. Kostel sv. Štěpána je jednolodní orientovaný kostel s obdélnou plochostropou lodí. Na východě navazuje na loď zúžený pravoúhlý presbytář. Podél severní stěny presbytáře je umístěna obdélná sakristie. Před jižní průčelí i před západní průčelí lodi jsou předsazeny předsíně.
Strop lodi je zdoben štukovým vpadlým zrcadlem a nástropními malbami; presbytář je zaklenut křížovou klenbou, sakristie valeně s lunetami a jižní předsíň taktéž valeně s lunetami. Zařízení: boční oltář sv. Václava z doby kolem r. 1720 s novým obrazem v bohatě řezaném akantovém rámu se stuhou; kazatelna z 80. let 18. století; kamenná pozdně gotická polygonální křtitelnice s reliéfní výzdobou a cínovým víkem ze 17. století; ostatní zařízení pseudogotické. V sakristii kredenční síň z 1. poloviny 18. století.
V jihovýchodní části areálu stojí samostatně hranolová třípatrová zvonice zakončená oplechovanou jehlancovou střechou vrcholící lucernou. V jihozápadním rohu ohradní zdi je umístěna obdélná márnice s valbovou střechou, jejíž JZ průčelí tvoří část ohradní zdi. V těsné blízkosti východní fasády zvonice je pseudogotická výklenková kaplička Panny Marie Lurdské a opodál secesní fara.
Text: popis7.3. Jednolodní orientovaný kostel s obdélnou plochostropou lodí se štukovým vpadlým zrcadlem a nástropními malbami. Na východě navazuje na loď zúžený pravoúhlý presbytář zaklenutý křížovou klenbou bez žeber, dosedající na přízední konzoly ve tvaru obráceného jehlance. Podél severní stěny presbytáře je umístěna obdélná sakristie, která je sklenuta valeně s lunetami. Před jižní průčelí lodě je předsazen přístavek jižní předsíně sklenuté valeně s lunetami a před západní průčelí lodě přístavek západní předsíně. Krov nad lodí je vaznicový se dvěma úrovněmi kleštin a s vrcholovou vaznicí podepřenou středovým sloupkem. Vaznicový krov nad presbytářem má stojatou stolici se šikmými vzpěrami a s vrcholovou vaznicí podepřenou středovým sloupkem. Zavětrování tvoří pásky a ondřejský kříž mezi středovými sloupky plných vazeb. Krov sakristie je stejný jako krov presbytáře. V jihovýchodním rohu areálu stojí samostatně hranolová třípatrová zvonice zakončená jehlancovou oplechovanou střechou vrcholící lucernou. V jihozápadním rohu ohradní zdi je umístěna obdélná márnice s valbovou střechou, jejíž JZ průčelí tvoří část ohradní zdi.
