Biskupský chrám sv. Mikuláše v Meziříčí a jeho proměny skrze věky

Farní chrám sv. Mikuláše patří mezi nejstarší dominantu města. Jeho počátky sahají hluboko do středověku. Patronátní právo k němu měl klášter johanitů řehole sv. Při opravách v roce 1947 byl odkryt nízký portál v severní zdi kostela, který je raně gotický a datuje nám přilehlou zeď do druhé třetiny 13. století. Kostel je zasvěcen svatému Mikuláši, patronu kupců a ochránci před vodním živlem. První zmínka o kostele v Meziříčí je z roku 1317, kdy byl zdejším duchovním správcem - zderazským proboštem Sobkem - potvrzen dar Mařky ze Lhoty. Ta kostelu darovala, na usmíření hříchů svého manžela, na památku svého syna a na spásu svou vlastní, 3 lány v Balinách, polovinu mlýna s lukami, lesy a vodami, jakož i kalich, mešní roucho a oltářní prádlo a kapli (tj. oltáři) sv. Michala veškerou vnitřní úpravu.

Její odkaz potvrdil zderazský probošt Sobek, který po své rezignaci na funkci probošta byl v letech 1326 - 1334 právě meziříčským farářem. Z doby jeho působení v Praze víme, že zajišťoval i umělecká díla k výzdobě hrobů významných donátorů. Objevila se proto hypotéza, že mohl být objednavatelem nebo alespoň prostředníkem k získání sochy Madony Velkomeziříčské, která právě v tomto období vznikla. Po něm se ve funkci faráře u sv. Mikuláše u Meziříčí objevuje současná podoba chrámu, která je výsledkem několika přestaveb.

První stavební proměny a gotické jádro

V pramenech se jako první z nich uvádí období mezi léty 1400-1420, kdy městu vládl bohatý šlechtic Lacek z Kravař a jeho potomci. V tomto období dochází k rozšíření původně jednolodního kostela o boční jiho-lodí. Ve svornících křížové klenby jižní lodi jsou umístěny erby fundátorů - pánů z Lomnice, z Kravař a z Pernštejna. Stejným typem klenby byl zaklenut i presbytář. Další přestavba v letech 1465-1479 přinesla nové zaklenutí původně dřevěné plochostropé hlavní lodi síťovou klenbou a její rozdělení na dvě nestejně široké části. Právě tento druh klenby je charakteristický pro moravské pozdně gotické stavitelství.

Dokončení obou přestaveb dokazuje v závěru jižní lodi namalovaný kalich s letopočtem 1479. Kostel byl v tomto období v držení utrakvistických kněží, které v roce 1576 vystřídali luteránští duchovní správci. Boje mezi konfesemi znamenaly pro kostel velké ztráty v jeho vnitřním vybavení. Po ukončení těchto bojů byl kostel opraven a proběhla též renovace interiéru. V roce 1679 byl 24. V 18. století nechala kněžna Marie Eleonora z Liechtensteina přistavět ze severní strany kapli Bolestné Panny Marie a panskou oratoř.

Nová období a významné úpravy

Velkými úpravami prošel kostel na konci 19. století. Z bezpečnostních důvodů byl probourán hlavní vchod pod věží a proti původnímu vchodu ze severní strany byl zřízen další z jihu. V dobách, kdy kostel spravovali nekatoličtí duchovní, bylo vnitřní vybavení zničeno. Dochovala se pouze gotická socha Madony ze 14. století, další výzdoba je barokní a mladší. Pozornost si zaslouží velké obrazy. Po levé straně od hlavního vchodu blíže k hlavnímu oltáři visí obraz sv. Mikuláše, který býval původně na hlavním oltáři. Jeho autorem je italský malíř Genaro Basile (1772). O půl století starší je dílo Karla Františka Töppera, představující sv. Floriána nad hořícím městem Meziříčí. Obraz byl namalován pod dojmem velkého požáru města roku 1723.

Další rozměrné plátno je umístěno v čele jižní lodi. Meziříčský rodák Ignác Weidlich zde na objednávku své mecenášky Marie Eleonory z Liechtensteina namaloval svatou Annu. Z množství plastik si připomeneme pouze jednu. V severní předsíni je umístěna dřevořezba Snímání z kříže z roku 1938. Autorem je místní rodák akademický sochař Jiří Marek, který tuto plastiku vytvořil jako svou absolventskou práci.

Věž kostela byla od svého vzniku, až do roku 1958, majetkem města. Byla stavěna po roce 1411 a dokončena před rokem 1465. Hlavní vchod do kostela byl probourán pod věží roku 1883. Od roku 1954 je osazen portálem se symboly 4 evangelistů kolem Beránka. Autorem je akad. sochař Jiří Marek.

Věž má výšku 64 metrů, v minulosti však bývala vyšší. Je na ní umístěno šest zvonů. Čtyři největší - sv. Mikuláš, sv. Cyril a Metoděj, Panna Marie a sv. Josef byly vysvěceny roku 1969, když předchozí zvony padly za oběť druhé světové válce. Pouze dva nejmenší - sv. František z roku 1791 a umíráček (1706) přežily dvojí rekvizice v obou světových válkách.

V patře nad zvony bydlíval věžník, jehož úkolem bylo střežit město shora. Často plnil zároveň i funkci zvoníka. Na věži byly již od 16. století hodiny. Věž kostela bývá každoročně přístupná od 1. 6. V roce 2026 bude věž uzavřena z důvodu její rekonstrukce.

Historie a současnost

Kostel sv. Mikuláše stojí v místech, kde již ve 14. století stával dřevěný kostel, který v roce 1590 shořel při požáru města. Požár byl tak velký, že se roztavily i zvony. U kostela vyrostla dřevěná věž pro zvony. Dodnes se z této doby zachovala pouze krypta a dva mramorové náhrobky majitelů Lomnice Václava Štěpanického z Valdštejna a jeho manželky Elišky z Martinic. Ke zboření kostela došlo v roce 1781 a již 13. června 1781 byl položen základní kámen k novému. Kostel byl dokončen o rok později podle návrhu stavitele Antona Teimera jako jednolodní barokní stavba založená na obdélném půdorysu a zakončeném při východní straně presbytářem s patrovou sakristií. Kostel kryje vysoká sedlová střecha a nad presbytářem je osazen štíhlý jehlancový sanktusník (věžička). Na výzdobě se podílel např. sochař Jan Hájek z Kosmonos (sochařská výzdoba, průčelí, oltáře, kazatelna, křtitelnice) a pražský malíř Fidelius Weibel.

Bohužel v roce 1849 postihl kostel s částí města velký požár, který po sobě zanechal pouze obvodové zdi, část klenby se propadla a zničen byl i mobiliář. K obnově došlo o tři roky později, ale hlavní průčelí, které se při požáru zřítilo, již nebylo obnoveno v původní kráse. Zničeny byly i barokní varhany, které byly nahrazeny v roce 1882 novými z dílny lomnického varhanáře Josefa Kobrleho. Poslední výraznější opravy kostela proběhly v roce 2002, poté byl kostel znovuvysvěcen. Za zmínku stojí litinový erb Rohanů, donátorů kostela a posledních majitelů lomnického panství, nad hlavním vchodem, kříž lidové misie z roku 2004 a pamětní deska na lomnického hudebního skladatele Františka Doubravského, který zde působil jako sbormistr a varhaník.

Co je svatý Mikuláš?

Svatý Mikuláš byl biskupem v Myře a Lykii. Za svého života byl velmi oblíbený, proslul štědrostí a jako obránce víry a zachránce nespravedlivě obviněných. Je druhým nejoblíbenějším církevním světcem po Panně Marii. Literatura: Kostel sv. Mikuláše na náměstí byl po opravách znovuvysvěcen. Lomnické noviny 2002, č. 7., s. 6. Drahoňovská, Jan. Poznejte své město! Lomnické noviny 2011, č. 5, s. 12. Mikule, Vladimír. Kdo je kdo v dějinách Lomnicka. Josef Kobrle. Lomnické noviny 2009, č. 4, s.

Meziříčsko a Bílsko-Bělá jako dva světy

Město Bílsko-Bělá se nachází v jižním Polsku, jen kousek od českých hranic. Je známé svou krásnou historickou zástavbou, blízkostí hor a kvalitní infrastrukturou. Katedrála sv. Nikolaje v Bílsko-Bělé je významnou památkou oblasti a její historie se prolíná s textilním průmyslem a kulturní tradicí regionu. Příběh Bílska-Bělé je propojen s roky 1312-1772 a následně s průmyslovým rozvojem a rekonstrukcemi po požárech i válečných konfliktech.

V okolí města nalezneme zámek Sułkowských, katedrálu sv. Nikolaje, starou radnici a další zajímavosti v centru. Město láká na procházky podél řeky Biała, na veřejný prostor a květinové záhony. V regionu je možné využít horské vycházky v Beskydech a některá lyžařská střediska, sportovní a rekreační možnosti kolem Bialy.

Za zmínku stojí také aktuální rekonstrukce věže chrámu sv. Mikuláše v Meziříčí, která byla letos ohlášena a dočasně uzavřena, spolu s historickým spojováním prvků gotiky, renesance a baroka napříč staletími. Počítáme s tím, že návštěvníci budou moci věž opět navštívit po dokončení prací.

Hlavní poznámkou zůstává, že chrám sv. Mikuláše v Meziříčí představuje živý důkaz kontinuity architektury a umění od středověku po moderní rekonstrukce.

tags: #bilsko #bela #chram #sv #mikulase