Donedávna jsme slýchali, že současnému člověku, možná to byla už generace našich rodičů a prarodičů, nic neříká Kristus víry vyjádřený mýtopoetickým jazykem původem z prostředí helenizovaného judaismu a že se musíme pečlivě propracovat k historickému Ježíši z Nazareta. V této moderní snaze vrátit se od koncepcí k faktům ovšem vznikla celá sada historických Ježíšů. Dnes však víme, že čistě faktografického a v tomto smyslu historického Ježíše prostě nemáme. Nemáme záznamy z evangelií a zbytku Nového zákona s čím srovnat. A pak, každý záznam a každá rekonstrukce jeho postavy jsou výrazem nějakého osobního nebo skupinového přesvědčení.
Do této situace vstupuje americký františkán, autor četných knih o duchovním zrání a rozvoji, vydávaných i v češtině, Richard Rohr (*1943). Názvem svého právě v českém překladu Jany Ogrocké vydaného obsáhlého spisu o univerzálním Kristu přibližuje Ježíše Krista z opačné strany než to činí moderní skepse. Jde mu o Krista víry, poznání a akce. Jde mu o to, jaká podněcující skutečnost se konkretizuje v příbězích Nového zákona, ale nalezneme ji v intuicích všemožných duchovních škol lidstva, je tedy, jak Rohr zdůrazňuje, univerzální. Univerzálně pojatý Kristus je přítomen, tedy jedná a promlouvá v člověku Ježíši, ale vtělení přesahuje tuto manifestaci. Žádný člověk není od Boha odtažen, pokud eventuálně sám od Boha neodstupuje.
Irský zpěvák ze skupiny U2 známý pod jménem Bono shrnuje pojetí vyslovené na 254 stránkách knihy tato: Rohr vidí Krista všude a nejenom v lidech. Připomíná nám, že prvním vtělením Božím je samo stvoření světa a říká, že „Bůh miluje věci tím, že se jimi stává“. Rohrovo pojetí bývá v rámci křesťanství charakterizováno jako alternativní ortodoxie. Sám se hlásí k panenteismu, který není v dějinách křesťanského duchovního života neznámý. Vše je v Bohu.
Kniha má dlouhý podtitul Jak může zapomenutá skutečnost změnit všechno, co vidíme, v co doufáme, v co věříme. Zřejmě se tím míní to, že křesťanství tak, jak je dnes obvykle tlumočeno, má prakticky Ježíše Krista přebývajícího na nebesích, k němuž se nakonec ve věčnosti přidruží jen vyvolený okruh těch, kdo se náležitým způsobem hlásí k Bibli, resp. k věrouce, a praktikují rituály, které spojení s ním poskytují. Plnost božství vylévající se do světa je známa křesťanským mystikům, ale v obvyklém kázání a učení je zapomenuta.
Rohr zde ani v jiných knihách nezamlčuje drama lidského života, jak je vyjadřuje ve středu křesťanství Kristův kříž. Vyslovuje to mimo jiné takto: Bůh … zaujímá vaši stranu ve vnitřním dialogu sebeobviňování a sebeobhajoby. Bůh vás miluje skrze to, že vaše chyby proměňuje v milost a že vás neustále vrací k sobě samým ve velkorysejší podobě. (s. Podobné myšlenky vyjadřuje Rohr v češky doposud vydaných spisech vycházejících vstříc sekulárním hledajícím a přemýšlivým lidem, tedy i nevěřícím tušícím možnost spirituality, ochotným vidět a ctít Tajemství leckdy lépe než mnozí náboženští lidé.)
Příkladem budiž Nesmrtelný diamant: hledání našeho pravého já (Vyšehrad, 2018). Vedle těchto textů lze v Rohrově bohaté nabídce najít také texty, kterými se u nás stal nejdříve známým a které jsou věnovány spirituálnímu zvládnutí a rozvoji mužství. Rohr psal také k psychologickým otázkám, například k otevřeným možnostem pro obě části života, mladí spolu s dospělostí a stáří, které nemusí být jen dobou úpadku a ztráty sil. A nutno zvlášť připomenout, že neváhá vybírat ze zkušeností tradičního křesťanského duchovního života, píše např. o práci s biblickým textem nebo k liturgickým obdobím. Rohrovy knihy včetně posledně vydané jsou příspěvkem k diskusi o spiritualitě pro současného hledajícího člověka, který nenašel nebo ztratil kontakt s obvyklým náboženstvím.
Divadlo Josefa Kajetána Tyla představilo legendární rockový muzikál Jesus Christ Superstar v novém nastudování. Plzeň je tak v současnosti dokonce čtvrtým českým městem (Praha, Ostrava, Plzeň a Uherské Hradiště), ve kterém je možné zažít kultovní dílo Andrewa Lloyd Webbera a Tima Rice v zavedeném přebásnění Michaela Prostějovského. DJKT připravilo muzikál Jesus Christ Superstar v režii Lumíra Olšovského a hudebním nastudování Dalibora Bárty. Premiéra se odehrála v sobotu 2. Nový plzeňský Jesus Christ Superstar je v pořadí šestým scénickým uvedením díla v České republice.
Ježíš už prošel dvakrát Prahou (Spirála a HDK), Brnem (české a anglické provedení) a výše uvedenými městy, kde se nyní hraje. Tím víc potěší skutečnost, že v tuzemsku zjevně vyrostla nová generace muzikálových zpěváků, kteří se kultovního titulu mohou zhostit bez větší újmy na kvalitě. Svědčí o tom i fakt, že ostravské a plzeňské nastudování má své obsazení, které se navzájem nemísí.
Ostravský Ježíš je situován do moravskoslezské metropole, plzeňský se ocitá na periferii jakéhosi neurčeného velkoměsta, které páchne kouřem a špínou. Jeho učedníci a následovníci připomínají divoký a nebezpečný pouliční gang. Vládnoucí kasta naopak evokuje jakýsi obskurně mysteriózní kabaret, který by mohl klidně vypadnout z filmů Davida Lynche. Na zdech graffiti a ostnaté dráty. Potrubí a kužely světel sugerují pocit po čertech nebezpečného místa. Scéna Davea Bensona má charisma a všechny její filigránské motivy nelze na první pohled ani navnímat.
Současným trendům konvenují také kostýmy, které připravil rovněž Benson. Imaginace režiséra Lumíra Olšovského se rozmáchla podobně jako Bensonova industriální scenérie. Zřejmě největší show přichází spolu s Herodem, který na jeviště vjede otřískaným fárem. Opět scéna jako vyšitá z béčkových akčních filmů o apokalyptické budoucnosti Země. Pavel Režný je pro roli Mesiáše fyziognomicky báječně vybaven. Má přirozené charisma a značný hlasový rozsah, který mu umožňuje dojít si pro nejvyšší tóny, aniž by výrazně ztrácel na spolehlivé intonaci. Režný se nebál ani velkých emocí a expresivních prostředků, které odpovídají rockovému feelingu, možná jen místy jeho hlas postrádal větší objem. Jeho protějšek, vypravěče Jidáše, ztvárnil Lukáš Ondruš, který na jevišti nechal podobně jako Režný opravdu hodně energie. Zřejmě nejucelenější pěvecký výkon předvedla na první premiéře Charlotte Režná v postavě Máří Magdalény. Režná má vokál velké výrazové síly a uhrančivé barvy a její podání písní Zažeň příval strastí i Mít rád bližního svého patřilo k nejspolehlivějším. Mile překvapil i Pavel Klečka v roli Piláta Pontského. Z dalších výkonů se sluší upozornit na Heroda Jana Holíka, Kaifáše Jana Frause a Annáše Radima Flendera. Plzeňská company se bezpečně vžila do všech pestrých rolí, pěvecky jejich jistota během představení rostla. Orchestr muzikálu DJKT představil hudební nastudování Dalibora Bárty, které bylo napoprvé přijatelné, sebevědomé a ambiciózní. Nechybělo mu rockové ostří, typický dusný a hutný sound, zajímavě rozkročená tempa a zdařilé sólové výkony napříč nástrojovým spektrem. Choreografie Michaely Dzurovčinové pracuje nejčastěji s přirozeným pohybem, který vyjadřuje nejrůznější situační prvky. Náročnějším tanečním sestavám není inscenace příliš nakloněna, ale není to příliš k újmě celkového vyznění. Plzeňský Ježíš upoutá zejména svou vizuálně atraktivní stránkou a výkony hlavních protagonistů.
Režii Lumíra Olšovského chybí možná větší ponor do hloubky, dívá se na Ježíše vcelku asertivním pohledem, jako na ambiciózního muže, který miluje bez rozdílu rasy a pohlaví. Některé nápady Olšovského nejsou možná úplně optimální: Zejména bičování Ježíše, který je vsazen do jakési klece, vyznívá trochu do prázdna. Soul girls v podobě tří Andělů s robustními červenými křídly působí spíš parodicky než jako osobitě pojatý pašijový příběh. Můžeme v tom spatřit snahu nebrat se příliš vážně. První premiéru provázely bohužel ještě zvukové nedostatky s výpadkem mikroportů a problémy se zpětnou vazbou. To se samozřejmě může stát kdykoli a není třeba tomu přikládat velký význam. Věříme, že až se usadí veškeré technické prvky, budou mít i herci na jevišti větší oporu. Plzeňský Jesus Christ Superstar je rozhodně inscenací, která se nebojí experimentovat a přinést něco nového. V tomto ohledu je třeba pochválit odvahu inscenačního týmu. Plzeňské divadlo se ovšem nebálo riskovat. Ježíš se také nebál riskovat. Když si připustíme, že myšlenky, jednání a chování jedné z nejzajímavějších postav v historii lidstva bylo plné neuvěřitelné až šokující empatie, lidskosti a nesmlouvavé lásky, není divu, že aktuální plzeňská inscenace intuitivně kráčí spíše dopředu než do minulosti.
Vnímané poselství a kontext současné kultury
Rohrův universální Kristus vyzývá k vidění Boha v každém stvoření a k uznání společného duchovního vlákna napříč tradicemi. Tato cesta, dle jeho pohledu, vede k otevřenějšímu a inkluzivnějšímu pojetí víry, která není o exkluzivitě, ale o participaci na tajemství života. Z pohledu muzikálu Jesus Christ Superstar se pak ukazuje, jak silně rezonuje téma lidské empatie a zrady s moderními diváky, a jak technicky i interpretačně náročná inscenace dokáže posunout divadelní vnímání Kristova příběhu do nových rovin.
Česká premiéra plzeňského nastudování zdůrazňuje vizuální a hudební stránku díla, která spolu s rytmickou intenzitou rockového soundu vytváří specifickou atmosféru. Obrazově i herecky se soustřeďuje na postavu Ježíše jako ambicióního člověka, jehož poselství je zrcadlem lidské touhy po spravedlnosti a soucitném souladu. Záběr na to, jak se scéna a atmosféra mění v průběhu děje, ukazuje i na technické výzvy, s nimiž se inscenace potýká, a na to, jak se herci s těmito překážkami vypořádávají.
Celkově lze říci, že Rohrova teoretická rovina a plzeňská muzikálová realita spolu vedou k hlubšímu dialogu o tom, co znamená být propojený s Bohem i lidmi v moderní době, a jak inspirujícím způsobem může Kristův příběh rezonovat napříč kulturními kontexty.
