Efeským 3:16-20: Kéž vás jeho Duch podle bohatství jeho slávy posilní ve vašem nitru. Kéž Kristus přebývá skrze víru ve vašich srdcích! Tomu pak, kdo je mocen podle síly, kterou působí v nás, učinit daleko více nade všechno, co žádáme nebo co si můžeme pomyslet. Efeským 3:16-20 BKR Bible Kralická 1613: Aby vám dal, podle bohatství slávy své, mocí posilněnu býti skrze Ducha svého na vnitřním člověku, Aby Kristus skrze víru přebýval v srdcích vašich, Abyste v lásce vkořeněni a založeni jsouce, mohli stihnouti se všemi svatými, kteraká by byla širokost, a dlouhost, a hlubokost, a vysokost, A poznati přenesmírnou lásku Kristovu, abyste tak naplněni byli ve všelikou plnost Boží. Tomu pak, kterýž mocen jest nade všecko učiniti mnohem hojněji, nežli my prosíme aneb rozumíme, podle moci té, kterouž dělá v nás.
Nepochybná souvztažnost bohatství a duchovního života vede k otázkám: může bohatství stát tím nejdůležitějším v lidském životě a nahradit víru v Boha? Odpověď nám dává Bible, včetně Jeremjáše 9,22-23: moudrý a bohatý se nemají chlubit svou moudrostí ani bohatstvím; bohatství může pokřivit postoj k materiálním věcem. Lukáš 12,15 varuje před chamtivostí; Matouš 6,24 ukazuje, že nelze sloužit Bohu i majetku.
V samotném evangeliu najdeme výrazné varování pro bohaté: Markova 10,23-25 a Lukáš 18-19 ukazují, že těžko vstupují do Božího království ti, kdo mají hojnost; Ježíš však nezavrhuje bohatství jako takové, ale chápání pokladu a loajalitu vůči Božímu království. Láska k penězům plodí zlo (1. Tim 6,10) a Boží slovo varuje před poklaky, které odvádějí srdce od Boha.
Kniha Přísloví a další starozákonní texty učí, že bohatství může být požehnáním, ale i nástrojem pokušení; spravedliví mohou být bohatí a sloužit skrze darované statky, zatímco nespravedlivě nabyté bohatství ztrácí smysl a hodnotu. Leviticus 25 a Dt 15 vyzdvihují sociální spravedlnost a sdílení; Nový zákon pak učí, že bohatí by měli být ochotní pomáhat chudým (Jakub 1:27, Malachiáš 3:10).
Příběhy o Ježíšovi ukazují širší obraz: jeho chudoba a pokora (narodil se v chudobě; žil v Nazaretě; zemřel na kříži) jsou vzorem pro chudobu duše a správného vztahu k majetku. Skutky 4,32 ilustrují praxi společného sdílení: všichni věřili a měli vše společné. Zacheus, bohatý celník, po setkání s Ježíšem mění svůj postoj ke svým příjmům a svým bohatstvím se začíná zabývat spravedlností (Lukáš 19:8).
V novozákonní etice Ježíše a jeho učení o království zaznívá výzva k chudobě v duchu: Blaze chudým v duchu, neboť jejich je království nebeské (Mt 5,3). Učedníci jsou vyzýváni, aby nebyli poutáni na majetek a aby svou identitu nespojovali s hromaděním. Ježíš vyžaduje od každého chudobu ducha a ochotu opustit majetek pro následování Krista (Lk 18:18-23).
V závěru můžeme říci, že bohatství samo o sobě není problémem; problémem je, jak ho člověk používá a jak ho sám Bůh používá pro dobro druhých. Ve Starém i Novém zákoně se bohatství pojí s odpovědností vůči chudým a požehnáním pro službu druhým, nikoliv s modlou vlastní slávy.
