Dominantou malebné, ale opuštěné krajiny v bývalém vojenském újezdu Boletice je kostel svatého Mikuláše. Patří mezi nejstarší církevní památky na jihu Čech a objevil se i v několika filmech. Kostel se v současné době využívá hlavně pro svatby a kulturní akce jsou vzhledem k pandemii koronaviru velmi omezené.
Historie a význam kostela
Kostel sv. Mikuláše stojí v Boleticích od druhé poloviny 12. století. Z té doby pochází loď s věží, presbytář je gotický a uvnitř se dochovaly středověké nástěnné malby a řada cenných architektonických prvků. Před čtyřiceti lety správci prostoru zničily postranní oltáře a varhany. V roce 1969 sem nastěhovali sovětští vojáci a objekt dvě desetiletí používali jako muniční sklad. Armáda už před dvanácti lety investovala do oprav 4 miliony korun, ale pak práce zastavily. Kostel chtěli zachránit i zástupci občanského sdružení, ale neuspěli, a proto činnost ukončili. Kostel zůstává zapsán jako národní kulturní památka a jeho záchrana vyžaduje hlubší koordinaci a financování.
Ke kostelu se váže legenda o dvou boletických sedlákech pohřbených vedle sebe a o tom, že kříže v hrobech musely být obráceny k sobě zády, aby se lidé mohli vyspat. Historie místa se však netočí jen kolem legend. Boletický újezd byl založen králem Přemyslem Otakarem II. v souvislosti s klášterem Zlatá Koruna, aby omezil moc šlechty a zajistil správu regionu. Před založením kláštera Některé části Boletic tvořily centrum rozsáhlého zeměpanského újezdu a k počátkům osídlení patřila i řada dřívějších sídelních jednotek a hradišť. Kostel však nebyl jen součástí fary, ale i součástí širšího zeměpanského majetku a klášterního hospodářství.
Hlediště a architektura
Románská stavba z druhé poloviny 12. století je považována za nejstarší sakrální památku v jižních Čech. Kostel je jednolodní, plochostropý, s hranolovou věží v západním průčelí a s původními románskými okénky ve dvou horních patrech. Věž je čtyřstranná s postupně vyššími patry a sdruženými okénky. V lodi se dochovaly pilíře a sklenuté žebra. Před presbytářem stojí mohutná sakristie, která byla původně kaplí a má síťovou klenbu. Do sakristie vede staré železné dveře z konce 15. století.
V 15. století došlo k rozšíření a úpravám: gotický presbytář byl doplněn o síťovou klenbu, vznikla trojboce ukončená sakristie a rozšířena okna. V západní části lodi se původně nacházela tribuna, z níž se do kostela vstupovalo z věže. Krov věže je pravděpodobně z 15. století. Uvnitř kostela byly umístěny tři oltáře z roku 1757; dnes z nich zůstal jen torz. Oltář hlavní byl zasvěcen sv. Mikuláši, v pravé části kostela byl oltář sv. Anně a v levé Panně Marie. Kazatelna byla umístěna při vstupu do sakristie a je dřevěná.
Proměny a osudy v novějších dobách
V 17. století došlo k rozšíření a opravám: byl postaven kazetový strop lodě a na dvoře fary byla kopána studna. V 18. století probíhaly další rekonstrukce a kostel byl obklopen hřbitovem. V 19. století byly provedeny další opravy a rozšíření okna, opatřena byla vitrážemi. V roce 1785 se boletický kostel stal majetkem Schwarzenberků, kteří se podíleli na údržbě. V 20. století se kostel stal součástí vojenského újezdu Boletice a do roku 2016 byl pod správou armády. Z roku 1913-1914 pocházejí rekonstrukce chrámu, a po první světové válce byly zvony znovu zhotoveny u místního zedníka Pernera. Po válce bylo německé obyvatelstvo vysídleno, ale farář Gaist zůstal a dožil v Kájově, odkud si odvážel posvátné předměty.
Po roce 2016, kdy obec Kájov získala kostel a začala ho znovu uvádět do života, byl spolek Radost pro všechny započat novou kapitolu. Prostory kolem kostela slouží k pořádání kulturních akcí a prohlídkám, spolek se snaží zachovat historické mateřství a rozvíjet rekonstrukce a údržbu. Hřbitov kolem kostela byl před lety zničen, nyní se snaží jeho náhrobky znovu srovnat a vrátit na původní místo. Opravy a údržba kostela zahrnují opravy střechy a vyřizování dodatečných detailů, a to díky dobrovolníkům a přispění veřejnosti.
Současný význam a veřejný život kolem kostela
Jak uvádí Lenka Augustinová, členka spolku Radost pro všechny, kostel není otevřen pravidelně o víkendech a prohlídky jsou spíše na telefonickou objednávku. Kostel se dnes používá hlavně pro svatby a pro kulturní akce, které se konají při příznivém počasí a v omezeném režimu. „Kostelík tím, že byl dlouho ve vojenském prostoru, je usazený v zeleni. Je tu krásný klid a opravdu nádherná příroda,“ doplňuje Lenka Augustinová. Pro filmaře je kostel i krajina kolem něj atraktivní, v poslední době se zde natáčel film Nabarvené ptáče, stejně jako Poštolba či jiné dokumentární snímky. Boletická krajina se objevila ve filmu Poslušně hlásím s Rudolfem Hrušínským v roli vojáka Švejka.
Průvodce Gerhard Scherhaufer působí jako technicky zručný a vypravěč. Jeho práce spočívá mimo prohlídek také v opravách a údržbě kostela: spravuje poškozené střešní tašky, opravil dveře a vyrobil kovové úchyty na světla. Podle něj je hlavní úloha ukázat lidem zajímavosti a zároveň pomáhat financovat opravy prostřednictvím dobrovolného vstupného, které odevzdává na obecní úřad. V letních měsících nabízí prohlídky a krátké výklady o kamenickém mistrovi v češtině i němčině.
Infografika k tématu
Boletický kostel sv. Mikuláše je považován za nejstarší památku jižních Čech a stále čeká na komplexní záchranu a obnovu. Poblíž kostela stojí zbytky fary a školy, které byly v minulosti zničeny během změn v 60. a 70. letech 20. století a následných provozních změn vojenského prostoru. Střídání majitelů a patronátů, od Zlaté Koruny po Schwarzenberky, ovlivnilo i údržbu a rekonstrukce, které probíhaly v průběhu věků a odrážejí historické politické změny regionu.
Historie spojení s filmy a kulturou
Kostel se objevil ve filmu Nabarvené ptáče (natáčeno 2018) a v dalších snímcích, čímž získal mezinárodní ohlas jako atraktivní lokace pro natáčení. Pro filmaře nabízí klidnou, zelenou kulisu a historickou atmosféru. Vedle filmových scén se těší i z tradičního kulturního využití, kdy je místem pro mše, svatby a občasné koncerty, i když tyto akce bývají omezené kvůli minulým pandemiím.
Budoucnost a plány na záchranu
Ministerstvo obrany a další instituce zvažují možnosti financování na opravu kostela, která by vyžadovala miliony korun. Opravy zahrnují zdevastovaný interiér, restauraci nástěnných maleb a obnovení původních architektonických prvků. Současní vlastníci a spolky, jako je Radost pro všechny, usilují o přijetí objektu do správy obce Kájov a pokračování v opravách a kulturní činnosti. Záchrana památky je úkol vyžadující dlouhodobou spolupráci veřejnosti, samospráv a soukromých donací.
Podrobnosti o původním významu a stavebních prvcích
Původně románský kostelík měl loď 11,8 m dlouhou a 6,1 m širokou, stále lze identifikovat románskou panskú tribunu a původní systém dveří do sakristie. Věž má čtyři poschodí a obsahuje tři zvony, největší z roku 1624. Presbytář a sakristie prošly významnými úpravami v 15. století, včetně síťové klenby a nástěnných maleb z 17. století. Dnes je kostel kombinací románských a raně gotických architektonických prvků a slouží jako důkaz dlouhé a složité historie regionu.