Kongregace Milosrdných sester sv. Karla Boromejského je církevní katolická organizace, která spravuje Nemocnici Milosrdných sester sv. Karla Boromejského v Praze a další řeholní domy, včetně Domova sv. Notburgy. Sestry boromejky tvoří komunitu Pražanů od roku 1837 a postupně pod Petřínem vybudovaly nemocnici, mateřský dům a kostel sv. Karla Boromejského.
Počátky a dávný vznik mateřince na Petříně
Pod Petřínem postupně vybudovaly nemocnici, mateřský dům a kostel sv. Karla Boromejského. Dům řeholních sester tehdy tvořil počátek nového místa pro službu nemocným a chudým. Počátky kongregace sahají do Nancy a Brém, kde byla založena Společnost svaté Rodiny Ježíše, Marie a Josefa, která se později stal vzorem pro českou větev boromejek.
Sestry byly velmi chudé, úplně bez prostředků, a financování poskytl P. Heřman Dichtl a některé šlechtické rodiny. Touha po vlastním mateřinci sílila, a proto sestry usilovaly o zřízení samostatného mateřince s nemocnicí, aby mohly zároveň vzdělávat dorost a pečovat o nemocné. Dne 29. října 1842 sestrám byly odevzdány klíče od dvou domků, a počátkem roku 1843 se sestry stěhovaly do nového mateřince, když se zde vyčlenilo šest lůžek pro chudé nemocné.
Brzy poté začaly sestry řešit nutnost rozšíření kapacity a výstavbu nového mateřince. Pořídil se plán stavby a brzy následovalo financování ze strany významných mecenášů i zřizovatelů. Dne 15. května 1851 se konala slavnost položení základního kamene kostela a od 29. dubna 1851 došlo k postupné výstavbě prostorného mateřince. Kníže František Lobkowicz, který se zúčastnil prací, významně přispěl svou podporou. Mallé novostavby se staly skutečným zázemím pro nemocné i pro novicové výcvikové zařízení.
Stavba a rozvoj nemocnice pod Petřínem
Dne 1. května 1854 byla připravena 80 lůžek v nemocnici a mateřinec plnil dvojí úkol: ponížení utrpení a důkladná příprava novic pro ošetřování nemocných. Bursa plánů pokračovala a byla zahájena výstavba nového křídla; na stavbu se podíleli významní dobrodinci, jako Lanna z Českých Budějovic a Schwarzenbergové. Dne 12. července 1856 byl položen základní kámen nového křídla; roku 1857 byl posvěcen zvon a v roce 1859 se uskutečnilo rozšíření kaple pro nemocné ve výstavbě.
V roce 1860 byla v mateřinci zřízena lékárna a k ní zakoupeno lékárnické zařízení. Do roku 1865 proběhly další úpravy a rozšíření, a to v souvislosti s narůstajícími počty sester a pacientů. V roce 1893 bylo vybráno nové místo pro rozšíření a v roce 1894 byl dokončen dům sv. Josefa, který umožnil přístavbu pro sestry a dorost. Pokud se jednalo o provoz, nemocnice působila jako pobočka Všeobecné nemocnice a bylo zřízeno několik nových sálů a oddělení.
V roce 1907 byla nemocnice rozdělena na interní a chirurgické oddělení a v roce 1909 bylo do provozu zavedeno elektrické světlo. V roce 1910 se začalo s výměnou dřevěných postelí za kovové, proces byl však přerušen během první světové války. Válka si vyžádala rozšíření ošetřovatelských služeb - sestry ošetřovaly raněné ve velkém lazaretu na Karlově a dalších místech; nemocnice sloužila jako lazaret i během různých válečných konfliktů.
Formace sester, duchovní rozměr a misie
Každý člověk v našem prostředí má spirituální rozměr, který může být zdrojem vnitřní síly. Kaplani naší nemocnice podporují uzdravování, a vždy mají čas na rozhovor s pacienty a jejich blízkými. Zvláštní pozornost byla věnována formaci sester: aspirantura, kandidatura, postulát, noviciát a juniorát, které postupně vedou k zasvěcení a slibům. Tato struktura formace umožňuje postupné osvojení si charismatu a spirituality sester v každodenní službě, zejména při ošetřování nemocných, na lůžkách i v ambulancích.
Charisma boromejek je ústředním prvkem jejich identity; texty popisují, že ve všem, co dělají, má být patrná spirituální hloubka - od způsobu, jakým se dívají na pacienty, až po způsob, jakým připravují jídlo, vyšetřují či navštěvují pacienty. Kromě duchovní formy hraje důležitou roli i praktická stránka: péče o nemocné, spolupráce s dobrovolníky a zajišťování bezpečného a milosrdného prostředí pro pacienty. Tato integrace duchovního a profesionálního rozměru je zřetelná v celkové atmosféře nemocnice a Domova sv. Notburgy.
Historie a patronové kongregace
Svatá Rodina - Ježíš, Maria a Josef je hlavním patronem kongregace. Svatý Karel Boromejský, jehož jméno nese řád, je dalším klíčovým patronem, který svou službou a reformou církve poskytl vzor pokory a solidární péče o trpící. Kongregace má také další patrony, jako Svatá Ludmila, Svatý Václav a Svatý Vincenc z Pauly, jejichž příběhy a etika ovlivnily principy a cestu boromejek v průběhu staletí. Svatá Terezie z Lisieux, známá „malou cestou“, byla uctívána v kongregaci ještě před blahořečením a její spiritualita našla odraz v povaze služby boromejek.
Historie kongregace do roku 1989 zahrnuje období nacistického a komunistického režimu, kdy činnost sester byla utlumena a významně omezena. Po sametové revoluci v roce 1989 se sestry vrátily do nemocnice Pod Petřínem a začaly znovu obnovovat kostel i Mateřský dům sv. Notburgy. V 90. letech byla znovu obnovena činnost v Domově sv. Hudebně-dramatické pásmo a nemocnice získala zpět svou identitu i provoz.
Současnost a význam Nemocnice Milosrdných sester s akutní péčí
Nemocnice Milosrdných sester sv. Karla Boromejského v Praze je v současnosti jedinou církevní nemocnicí v České republice s akutní péčí. Ošetřujeme na lůžkových i ambulantních odděleních a spolupracujeme s civilním zdravotnickým personálem. Budovy pod Petřínem, včetně mateřského domu a kostela sv. Karla Boromejského, prošly rozsáhlými rekonstrukcemi, včetně modernizace interiérů a zahrad, které slouží pacientům i personálu. Zahrady, květiny a zelené plochy představují významný terapeutický prvek, jenž podporuje zotavování a klid duše.
V roce 2000 sestry působí v papežské koleji Nepomucenum v Římě, kde se vzdělávají čeští kněží. V roce 2011 pečovaly Angelika Pintířová a Evangelista Motáňová o prezidenta Václava Havla na jeho chalupě na Hrádečku, čímž dokazují vysokou úroveň občanské služby a péče o nejvyšší vrstvy společnosti.
Kostel sv. Karla Boromejského a jeho duchovní význam
Kostel sv. Karla Boromejského, postavený v roce 1855 podle návrhu Adalberta Gudery, je srdcem komplexu pod Petřínem. Interiér byl v roce 2021 zrekonstruován a nad presbytářem se nachází freska Panny Marie, která symbolizuje duchovní kontinuitu a kontakt s nebeskými podněty. Přístupný je z Vlašské ulice i z nádvoří nemocnice. Na průčelí kostela jsou sochy patronů a morových ochránců, které připomínají historickou odpovědnost sester vůči komunitě. Sestry a léčebný personál zde nacházejí nejen prostor pro léčbu těla, ale i pro modlitbu a duchovní občerstvení.
V budově kostela i nemocnice se odráží propojení medicíny, spirituality a komunitní spolupráce. Sestry boromejky a personál spolupracují s Premonstráty Strahov, kteří kostel duchovně spravují a navštěvují nemocné u lůžka, čímž se posiluje integrace modlitby a péče.
Průřez historií a klíčové milníky
- 1837 - Sestry boromejky začínají působit v Praze a vytvářejí první základny pro nemocnici a mateřský dům.
- 1842-1843 - Získání a slavnostní otevření mateřince; zahájení provozu jako základního zázemí pro novici a chudé nemocné.
- 1851-1854 - Stavba a slavnostní zahájení nového křídla, rozšíření kapacity a kaple; sacralizace prostoru pro lékařskou péči i duchovní službu.
- 1893-1898 - Výstavba dalšího křídla sv. Josefa a rozšíření mateřince; budova dvoupatrové nemocnice s oddělením interny a chirurgie.
- 1914-1918 - První světová válka a ošetřování raněných v mnoha lazaretech; rozšíření kvalifikace sester během války.
- 1945-1989 - Útlak komunistickým režimem, zestátnění majetku a omezení řeholní činnosti; část sester poslána do pracovních táborů a pohraničí.
- 1990-1993 - Návrat sester k nemocnici a obnovení kostela i Mateřského domu Notburgy; opětovné uvedení kostela do provozu a znovuzískání správy nemocnice.
- 1993 - Získání nemocnice zpět a pokračování modernizace a restrukturalizace pro efektivnější poskytování péče.
Interakce s komunitou a současný status
Sestry boromejky dnes nadále spojují duchovní a sociální poslání. Klíčovým prvkem zůstává práce s chudými, nemocnými a lidmi na okraji společnosti, spolupráce s dobrovolníky a zapojení do celospolečenského kontextu. Boromejka patří vždy tam, kde jsou potřební, a šíří Milosrdenství jako živoucí praxi ve zdravotní péči, vzdělávání a sociální službě.
Interaktivní prvky zahrnují i popis architektonických i duchovních prvků, které spojují hospitalitu s modlitbou a komunitní podporou. Kostel a nemocnice stojí na důležitém místě v srdci Malé Strany a představují unikátní příklad spojení církevní a sociální služby v české historii.
Formace a duchovní základ boromejek
Kongregace popisuje své charisma jako živé vtělení milosrdenství do každodenní služby. Proces formace zahrnuje aspiranturu, kandidaturu, postulát, noviciát a juniorát, které umožňují postupný růst v modlitbě, společenství a službě nemocným. Sestry vyhledávaly způsob, jak žít chudobu, pokoru a službu v duchu svaté Rodiny Ježíše, Marie a Josefa, a to je jejich duchovní základ až do současnosti.
Naší úctou k patronům kongregace, zejména svatému Karlu Boromejskému a svaté Rodině, se projevuje snaha o službu, která vychází z jeho vzoru reformy a milosrdenství. Kostel a nemocnice pod Petřínem tak zůstávají místem, kde se spojují duchovní a sociální poslání s praktickou péčí o pacienty a marginalizované osoby.