Arcibiskupské gymnázium na Královských Vinohradech: historie a proměny budovy

V roce 1904 byla školská budova na Královských Vinohradech založena kongregací školských sester řádu sv. Františka jako dívčí škola. Kvůli nevyhovujícím podmínkám proběhla v roce 1937 rozsáhlá přestavba budovy, během níž byly vykopány základy hluboké až 10 metrů. Přestavba byla dokončena 29. října 1938 podle návrhu architekta Tomáše Šaška. Budova byla slavnostně vysvěcena kardinálem Karlem Kašparem a získala jméno Dívčí reálné gymnázium na Královských Vinohradech Školských sester sv. Františka.

Škola disponovala moderním vybavením, včetně kaple, tělocvičny s ochozem pro 500 osob, odborných učeben a laboratoří. V pátém patře byly zřízeny internátní pokoje. Funkcionalistická budova byla vrcholem estetiky a techniky své doby. Dne 13. dubna 1950 bylo gymnázium zestátněno a jeho zaměření se soustředilo na přírodovědné předměty a cizí jazyky.

V letech 1953-1989 nesla škola jméno podle ulice Wilhelma Piecka. Kupole původně určená pro astronomická pozorování byla přeměněna na zásobník vody pro ústřední topení. Po politických změnách byla 1. září 1992 škola obnovena jako Církevní gymnázium a přejmenována na Arcibiskupské gymnázium. Budova byla navrácena kongregaci školských sester řádu sv. Františka. Nový učební plán se zaměřil na všeobecné vzdělání včetně humanitních a přírodovědných předmětů, filozofie a náboženství.

Prvním ředitelem obnovené školy se stal RNDr. Dne. 1. dubna 2023 budovu školy zakoupilo Arcibiskupství pražské prostřednictvím školské Nadace sv. Ludmily. Listopadová výstava Centrální katolické knihovny v Praze 6 - Dejvicích je věnována instituci, která je svou historií spjata s Prahou - Bubenčí. Výstava představuje osudy tzv. jezuitského gymnázia, které sídlilo v budově dnes spíše známé jako „vnitro“ ve Wintrově ulici nedaleko Stromovky.

V roce 1910 se kardinál Lev Skrbenský rozhodl založit arcibiskupské gymnázium s internátem. Uzavřel dohodu s provinciálem rakouské provincie J. B. Wimmerem SJ o správě gymnázia členy a kněžími Tovaryšstva Ježíšova. 19.9.1913 bylo gymnázium otevřeno a slavnostně vysvěceno na Slovanské třídě 4 (nyní Bubenečská 6) v pronajatém činžovním domě. Záhy kapacita domu přestala dostačovat, a tak v roce 1915 zakoupil kardinál Skrbenský pedagogium Školských bratří v Bubenči, ve Wintrově ulici. Brzy však zájem žáků převyšoval možnosti i této budovy.

Mezitím se stal pražských arcibiskupem František Kordač. V roce 1923 inicioval a finančně podpořil velkorysou novostavbu gymnázia čp. 299 podle návrhu stavitele Františka Havleny. V listopadu 1924 byla škola vysvěcena a počátkem roku 1925 předána do užívání studentům. Dne 8. dubna 1925 získalo gymnázium trvalé právo veřejnosti. Areál byl rozšířen o sousední vily čp. 50 a 51 pro byty profesorů. V budově byl divadelní sál a observatoř dokončená v roce 1930. V areálu bylo i hřiště a botanická zahrada.

V letech 1937-1938 byla dokončena řádná klášterní budova pro členy Tovaryšstva, navazující na objekt gymnázia. V průběhu druhé světové války budovy prošly rozsáhlými úpravami. V roce 1940 obdržel poslední bubenečský rektor P. Jan Ev. Hrubý příkaz k okamžitému vystěhování a přesídlení do bývalého dívčího gymnázia na Smíchově. Budova školy byla zabavena pro nacistické potřeby Ordungspolizei a musela být do 30. června 1940 vyklizena. Oficiální vyvlastňovací výměr byl vydán 16. srpna 1941.

Podle rozkazu Karla Hermanna Franka bylo gymnázium 2. ledna 1942 zrušeno pro „nepřátelské chování žáků i učitelů vůči Říši“. Studenti dostali možnost dokončit studia na Jiráskově gymnáziu v Resslově ulici. V roce 1945 obsadila bubenečské budovy Rudá armáda a následně československé ministerstvo vnitra. Náhradní prostory gymnázium obdrželo v budově Řádového dívčího reálného gymnázia ve Voršilské ulici a 4. června 1945 zde byla obnovena výuka. Ministerstvo vnitra však odmítlo 6. února 1946 vrátit gymnáziu nemovitosti a to se na školní rok 1947/48 přestěhovalo do Arcibiskupského semináře v Dejvicích. V noci z 13. na 14. dubna 1950 bylo gymnázium přepadeno Lidovými milicemi a Státní bezpečností a činnost arcibiskupského gymnázia byla definitivně ukončena.

V padesátých letech provozovalo ministerstvo vnitra v bývalé školní budově tajnou věznici. Do roku 1955 bylo věznicí zhruba 600 osob. Gymnázium bylo později dočasně přesunuto do Bohosudova a následně do okolí tehdejšího severočeského pohraničí. Po válce měla škola ve svém programu široké spektrum: humanitní, jazykové, přírodní vědy, sport, hudba, divadlo a duchovní cvičení. Architektura budovy zůstává funkcionalistickým vrcholem estetiky a techniky své doby a v Bubeneči čp. 299 se dochovala významná památka arcibiskupského gymnázia.

V současnosti zůstává kámen pocty na původní tradici arcibiskupského gymnázia v Bubeneči, ačkoli jeho forma i působnost prošly několika významnými proměnami. Arcibiskupské gymnázium v Praze dnes vyzdvihuje otevřený duch vzdělávání, který spojuje humanitní a přírodní vědy, a usiluje o vzájemné obohacení věřících a nevěřících studentů.

Prostředí bývalého arcibiskupského gymnázia je dnes spojeno s historií a současným fungováním školy, která se snaží o integraci věřících a nevěřících studentů a o otevřený dialog mezi různými světy, čímž se stává jedním z významných míst pražského školství s hlubokými historickými kořeny.

tags: #budova #arcibiskupskeho #gymnazia