Papež Pius XII. (Eugenio Maria Giuseppe Giovanni Pacelli) stál v čele katolické církve během nejtěžších období evropské historie, tváří v tvář nacismu a komunismu, a jeho odkaz je dodnes předmětem rozsáhlých debat mezi historiky, teology i židovskými organizacemi.
Historický kontext a počátky pontifikátu Pia XII.
Pius XII. byl hlavou katolické církve necelých šest měsíců před začátkem druhé světové války a ve svém pontifikátu čelil dvěma totalitním režimům - nacismu a komunismu. Pocházel z tradiční konzervativní právnické rodiny a během své kariéry působil jako nuncius a diplomat Svatého stolce, podílel se na konkordátu Svatého stolce s Hitlerovým Německem (1933) a připravil protinacistickou encykliku s představiteli německého kléru. Odtajněné spisy z vatikánských archivů podle katolického badatele očistí Pia XII. z nařčení, že během druhé světové války neudělal dost pro záchranu Židů. Historici kouskům dokazují, že papež upřednostnil tichou záchranu uprchlíků před veřejným odsouzením Hitlerova režimu.
Jednodenní konkláve v roce 1939 vedlo k jeho zvolení papežem a následně byla koruncovace stanovena na 12. března 1939 v chrámu sv. Petra s rekordním zájmem veřejnosti. O životě Pia XII. a souvislostech s druhou světovou válkou existuje mnoho dokumentace i rozptýlené veřejné debaty.
Očištění a odhalení archivů a jejich dopad na hodnocení Pia XII.
Vatikán v březnu 2019 oznámil, že v roce 2020 zpřístupní archivy, aby veřejnost mohla posoudit skutečný postoj Pia XII. během války. Zatímco sovětská propaganda a díla spisovatelů jako Hochhuth vykreslila papeže jako kolaboranta, novější závěry historiků a dokumentů ukazují jiný obraz. Johan Ickx uvedl, že archivy odhalují, jak Vatikán organizoval tiché záchrany desítek tisíc lidí, skrývajících se Židů, a že Vatikán vybíral diplomatické cesty namísto veřejných gest.
Papež byl často označován přezdívkou „pastor angelicus - pastýř andělský“ a jeho činění během války zahrnovalo vydání protinacistické encykliky Mit brennender Sorge. Po válce pro něj Židé vyjadřovali výraznou úctu; v některých případech došlo i k obratu náboženského vyznání významných postav v reakci na Pia XII. Při hodnocení jeho činnosti se zmiňují i odhady, že zachránil značný počet Židů a pomohl uprchlíkům prostřednictvím sítě klášterů a církevních institucí.
Vizionář a reformátor liturgie, jak jej popisují historické rámce
V rámci liturgických reforem měl Pius XII. významný vliv: nebál se reform a umožnil některé změny v liturgickém slavení, a to včetně jazyků lidu v liturgii, avšak s podmínkou schválení ze Svatého stolce. Zároveň inicioval práci „Piovy komise“ pro liturgickou reformu, která vedla k řadě změn v rubrikách a ve slavení Velkého týdne. Promulgoval řadu dekretů a encyklik, které posunuly liturgické praktiky k větší participaci lidu a postupně rozšířily používání národních jazyků, ačkoliv latinský jazyk stále zůstal důležitým prvkem.
V rámci misijní činnosti bylo dílo Pia XII. oceněno rozvojem diecézí a vznikem nových biskupských struktur, zejména tam, kde dříve nebyla tradiční misijní hierarchie. Vatikánská diplomacie se pod vedením Pia XI. a následně Pia XII. zabývala konkordáty s různými státy a řešeními v Mexiku a SSSR, zatímco samotný Pia XII. aktivně podporoval šíření zjevení Fatimy a vyhlášení dogmatu Nanebevzetí Panny Marie v roce 1950, čímž posílil mariánský kult v katolické církvi.
Klíčové momenty a čísla spojená s Pia XII.
- 1939: zvolení Pia XII. za papeže; konkláve trvalo jen 24 hodin; korunní ceremonie 12. března 1939 v chrámu Sv. Petra.
- 1940: definitivní uznání Fatimského zjevení; 1942 zasvěcení světa Neposkvrněnému Srdci Panny Marie; 1952 zasvěcení Ruska Neposkvrněnému Srdci Marie.
- 1946-1960: Piova komise pro liturgickou reformu; změny v Velkém týdnu, Rubrikách a liturgické praxi; 1955 změna času bohoslužeb a uvádění přijímání v odpoledních hodinách.
- 1957: povolení večerní mše; 1953: zmírnění půstu na tři hodiny před svatým přijímáním; 1955: kodifikace rubrik, později doplněná Janem XXIII. v Codex rubricarum.
- Odhady a odkaz: Pinchas Lapide uvádí, že Pius XII. mohl zachránit 700 000-860 000 Židů; Castel Gandolfo a další kláštery poskytovaly útočiště pro Židy během války.
Shrnutí role Pia XII. v kontextu dějin církve
Pius XII. byl významným reformátorem, jehož myšlenky ovlivnily liturgickou reformu a misijní působení církve. Zásadně podporoval dialog a diplomacii jako prostředky odpovědi na totalitní režimy a stal se vzorem pro pozdější institucionální kroky v katolické církvi. Kritici mu vyčítali mlčení v některých otázkách, avšak novější výzkum a dostupné archivy ukazují složitost situace a skutečné snahy pomoci postiženým během války. Názory na jeho činy se stále protínají mezi tradicí a moderním pohledem na minulost, avšak historická hodnocení se postupně obohacují o nové poznatky z archivů a výzkumu.
