Svatý Matouš byl původem celník - výběrčí daní. Ježíš ho povolal mezi své apoštoly a tehdy se Matouš svého původního povolání vzdal. Povolání Matouše se odehrává v kontextu dalších Ježíšových zázraků a učednického života, který je popsán v různých ukázkách z evangelijního příběhu a souvisejících debatách s farizeji.
Matoušův originální úkol a jeho povolání
Ježíš spatřil muže jménem Matouš, jak sedí v celnici. Byl to celník. Patřil k lidem, o nichž si Židé mysleli jen to nejhorší, protože vybírali daně, peníze předávali Římanům a část z nich si nechávali do vlastní kapsy. Proč evangelista Marek uvádí Levi? Existují dvě odpovědi. Podle první jde o téhož člověka. Druhá odpověď tvrdí, že je třeba počítat se dvěma různými osobami. Evangelista dosadil za neznámého Leviho Matouše, který byl členem kruhu dvanácti apoštolů a který je v seznamu apoštolů označen jako celník: „Jména těch dvanácti apoštolů jsou: první Šimon zvaný Petr, jeho bratr Ondřej, Jakub Zebedeův, jeho bratr Jan, Filip, Bartoloměj, Tomáš, celník Matouš, Jakub Alfeův, Tadeáš, Šimon Kananejsky a Iškariotský Jidáš, který ho pak zradil.“
Pro evangelistu Matouš tedy nejde jen o lidský čin povolaní, ale o zřetelné vyřazení z pohledu na spravedlnost a zákon, kde Ježíš volá i ty, kteří bývají odmítáni. Nakonec však Matouš přijímá volání a následně pozve své přátele na oběd, aby společně oslavili Mistra. Záznamy ukazují, že Ježíš vybírá právě jeho, člověka lnoucího k penězům, a zve ho k následování.
Co říká o tomto povolání kontext pasáží a výklad?
V prameni evangelijního textu je důležité, že Ježíš říká: „Nepřišel jsem povolat spravedlivé, ale hříšníky.“ Tím se ukazuje rámec jeho mise a pochopení vnímané spravedlnosti. Farizeové se domnívali, že Ježíš jedná ve shodě s jejich představami o čistotě a náborech, ale Ježíš reaguje na jejich ostré postoje a připomíná, že milosrdenství je primární boží požadavek. Z tohoto pohledu Matoušova odpověď a následné hostiny s celníky představují ukázku milosrdenství jako cesty k poznání Boha. Ve výkladu Matouše a Marka se později ukazuje diference: Matouš klade důraz na setkání nemocného s Ježíšem a na to, co znamená milosrdenství v procesu obrácení, spíše než na samotný zázrak jako takový.
Konfrontace Farizeů a Ježíšovo učení o milosrdenství
Farizeové viděli Ježíšovo stolování s celníky a hříšníky jako ohrožení jejich náboženské identity. Ježíš však vyjadřuje, že milosrdenství chci a ne oběť. Tím vysvětluje, že naplnění Zákona a Proroků se projevuje v jeho jednání a rozhodnutích, která ukazují skutečnou Boží vůli. Pro Matouše je to základ, že Ježíšova skutčnost naplňuje Boží Zákon a umožňuje odpuštění hříšníkům, nemocným a pohanům. Jeho slova: „Lékaře nepotřebují zdraví, ale nemocní.“ odhalují pravdivý obraz spravedlnosti - ta zahrnuje otevřenost vůči vyhnancům a ztraceným.
Podobenství a projev Ježíše uzavírají, že ti, kdo se považují za spravedlivé, jsou v nebezpečí manévrovat se svou pýchou a odvracet od skutečného poselství milosrdenství. Naopak celník, který zůstává pokorný před Bohem a žádá o milosrdenství, nachází cestu k opravnění před Bohem. Příběh celníka Matouše je pak zasazen do širšího kontextu, kde Ježíš učí o obrácení a otevřenosti k nemocným a hříšníkům, kteří hledají odpuštění.
Matouš jako apoštol a jeho dopad na církevní identitu
Liturgie k nám dnes promlouvá o celníkovi Matoušovi, kterého si Bůh povolal a ustanovil apoštolem. Papež František v ranním kázání zdůrazňuje, že Matouš byl zkažený člověk, který za peníze zrazoval svou vlast, a že Ježíš vybíral i další z nejzoufalejších míst. Tato skutečnost nás vede k reflexi vlastního vyvolenectví a k připomínání původu, odkud nás Pan vybral, aby nás nikdy nepřestala motivovat touha sloužit a následovat Ježíše bez zbytečných zášť vůči druhým. František dodává, že Bůh si naopak volí i ty největší hříšníky, aby ukázal sílu milosrdenství, a vyzývá věřící, aby si pamatovali původ svého povolání a nenechali se od něj odvedení kariérou či mocenskými plány.
Když Matouš odpoutá svou lásku k penězům a přijme Ježíše, následně zve na oběd své přátele a zapojuje do hostiny i ty, kdo jsou považováni za největší zrádce či nejzranitelnější. U stolu s Ježíšem se setkávají nejhorší společnosti tehdejší doby a učedníci se potýkají s kritikou. Ježíš odpovídá: Milosrdenství chci, a ne oběť. Tím vyjadřuje, že Boží láska překračuje lidské soudy a rozlišuje lidi podle jejich ochoty k obrácení a otevřenosti vůči milosrdenství.
Hodnota povolání a výzva k následování
Příběh Matouše z 8.-9. kapitoly Matoušova evangelia nám ukazuje, že Ježíšova misie je zahrnuta do širšího rámce uzdravování a povolání. Když Ježíš volá, reaguje Matouš: „odešel a následoval ho.“ Neptá se na hodnocení, ani se nezdržuje, prostě spoléhá na Ježíšovo slovo a jeho autoritu. To je klíčová výzva pro každého, kdo chce následovat Ježíše: důvěřovat a jít, i když neznáme všechny důsledky. Celý text Matoušova evangelia ukazuje, jak se naplňuje prorocké poselství a jak se milosrdenství stává středem překonání sociálních a náboženských bariér.
Na závěr dne, u proměnlivých a složitých debat o etice a hříchu, si čtenář uvědomuje, že modlitba a pokání, obou práv zápasí a nacházejí cestu k Bohu skrze pokoru a upřímnost. Celník Matouš i ostatní hříšníci jsou v Božím plánu důležití pro naplnění milosrdenství a pro skutečné poznání Boží tváře.
