Stručná charakteristika vývojových etap hudební kultury v Čechách a na Moravě na pozadí evropského kulturního dění se setkává s nálezů nebo zmínkách starých kronikářů a s teprve s obecným společenským a kulturním vzestupem v 9. století. Přijala křesťanství, a Cyrila a Metoděje se neobešla bez zpěvu, které zachycuje alespoň přibližné intonace textů. Pro zvukové dokreslení charakteru hudebního provozu v klášterech ve středověku je důležité zmínit bohoslužebné rituály doprovázené gregoriánským chorálem a skriptoriií na našem území.
Raná formování a vlivy: Na podkladě chorálního nápěvu vzniká na přelomu 13. a 14. století kultury i do České kotliny a na Moravě, s literátskými bratrstvy a kláštery, které vytvářely podmínky pro vznik písní a hudebních uskupení řeholníků či kanovníků. V období vlády Lucemburků na českém trůnu se objevují výrazné osobnosti působící v jejich službách, a hudba se formuje pod vlivem evropských trends jako Ars nova. Dochované zápisy i předpokládaný zvukový obraz napovídají o bohatém provozu v klášterech a na dvorech, a o tom, že české prostředí mělo své jedinečné výspiny v oblasti chval a intonací. Husitské období a renesanční proměny: Husitské války měly významný dopad na vývoj hudby; některé texty a tradice přežívají jen jako útržky. Společenská situace a války vedly k citelnému útlumu, ale zároveň se tvořily nové formy a tradice v liturgickém provozu a v literátských bratrstvech.
V 15. a 16. století se ve formách liturgické hudby objevuje vícehlasé zpracování, a to i díky kancionálům a činnostem litátských kůr. Na přelomu 15. a 16. století vznikají různé skladby v rozmezí časovém několika desetiletí, a to v Praze i na dalších místech našeho území. Renesanční a raně barokní období: V 16. století se střetávají humanistické tradice s bohatým hudebním repertoárem, a klášterní a vzdělanostní sítě nadále hrají klíčovou roli. Pozornost se zaměřuje na vícehlasé skladby určené pro liturgii a prohozy mezi chrámovými a světskými hudebními tělesy.
Na přelomu 16. a 17. století se objevují kompozice, které odrážejí vlivy italské a západní polyfonie a zároveň si zachovávají národní charakter. Teprve v posledních desetiletích 16. století čeští vzdělanci komponovat v náročném polyfonním stylu (Harant, Jevíčský, Orologio, Luython, Regnart ad.). 1680-1770 a moderní tehdy české archivy: Věstníkem hudebního života bylo pobývání císařského dvora Rudolfa II. v Praze (1583-1612), kde vzniká řada děl, která se stala součástí světové premiéry a která byla nahrána v pozdějších letech. Zvláštní kapitola reformního úsilí 16. století tvořily Jednoty bratrské; jejich úsilí o systémovou publicaci kancionálů a vzdělávání členů tvoří důležitý rámec pro pozdější vývoj české hudby.
V 19. a 20. století vznikají významné nahrávky a projekty, které ukazují kontinuitu a proměny hudebního jazyka v české chrámové kultuře, a zároveň připomínají, že česká hudba má svou historickou úroveň ve spojení s evropským děním. Současný obraz a význam: V současnosti se zkoumají temer nekonečné repertoárové tangenty, od středověkých chorálů a znění gregoriánského chorálu až po renesanční a barokní polyfonii, s důrazem na historicky věrné rekonstrukce a na autentické provedení dobových nástrojů. Vznikají nahrávky a projektové řady, které prezentují archeologii zvuku a interpretaci dobových textů i hudebníků. Tímto způsobem se ukazuje význam české chrámové hudby jako součást evropského kulturního dění a jako důležitá součást národní kulturní identity.
Nástroje a jejich vzácnost v dobovém obrazu, Charakter a proměny liturgického provozu, Vlivy a kontakty s evropským děním, Reformační a husitské období a jejich dopad na hudbu, Současné interpretace a rekonstrukce. Pro zvukové dokreslení charakteru hudebního provozu v klášterech a pro středověkou hudbu se často používá odkaz na sbírky a zápisy, které se do dnešních dnů dochovaly. V současné době je důležité rozvíjet i současné nahrávky s historicizujícím přístupem, které ukazují, jak se hudba vyvíjela a jaké formy a techniky ji provázely.
Středověká hudba „Zkáza“. Medieval Music: Typickým rysem české chrámové hudby je její dlouhá tradice interpretace polyfonie, která se na našem území rozvíjela od 12. do 17.
Poznámka k textovým fragmentům: většina údajů vychází z historických náznaků a trendů, které sledují kontinuitu hudebního života v české chrámové kultuře v rámci evropského kulturního dění. Důraz je kladen na roli klášterů, literátských bratrstev a vlivů Ars Nova a renesančních tradic.
- Raná formování hudby na základě chorálního nápěvu a kontaktů s evropskou kulturou.
- Vliv Ars nova a význam Lucemburků na vývoji hudby v Čechách.
- Husitské období znamenalo útlum, ale i vznik nových liturgických forem.
- 15.-16. století přineslo vícehlasé zpracování a rozmach kancionálů.
- Renesanční a raně barokní období s důrazem na polyfonii a sítě klášterů.
- Rudolf II. a pražský dvorní kruh obohatili českou hudbu o mezinárodní projevy.
- Současné rekonstrukce a historicky věrné nahrávky potvrzují kontinuitu s evropským děním.
Současné interpretace a rekonstrukce
Současnost klade důraz na autentické provedení dobových nástrojů a historicky věrné rekonstrukce. Vznikají nahrávky a projektové řady, které prezentují archeologii zvuku a interpretaci dobových textů i hudebníků. Česká chrámová hudba je tak chápána jako součást evropského kulturního dění a jako důležitá součást národní identity.
- Historické nahrávky z 19. a 20. století potvrzují kontinuitu jazyků a forem.
- Současné nahrávky s historizujícím přístupem ukazují vývoj od středověku po novověk.
- Rekonstrukce dobových nástrojů a způsobů provedení posilují autenticitu.