Proč je důležité mluvit o tématech, která v církvi často zůstávají nevyslovená? Jak se proměňuje víra dnešních křesťanů a jejich vztah ke svátosti smíření? A kde leží hranice otevřenosti církve? Hostem nové epizody podcastu Příběhy Bez filtru je katolický kněz, salesián, teolog a bývalý vězeňský kaplan Michael Martinek.
Martínek je známý svými videokomentáři a texty, ve kterých se věnuje citlivým tématům uvnitř církve i ve společnosti - například otázkám sexuality, zneužívání nebo postavení LGBT lidí v církvi. Sám ale zdůrazňuje, že nejde o snahu vyvolávat konflikty. „Myslím si, že nevířím diskuzi, ale mluvím o věcech, které křesťany, věřící lidi, se kterými se setkávám, prostě trápí.“
Podle něj lidé často mají pocit, že právě v církevním prostředí není dost prostoru o těchto otázkách mluvit. I proto považuje otevřenou diskusi za důležitou. „Primárně má být církev naprosto otevřená.“ Tato otevřenost podle něj neznamená souhlas se vším, ale ochotu naslouchat a snažit se porozumět lidem a jejich životním situacím.
V rozhovoru s Jaroslavem Tomášem se Martinek vrací také ke své formaci v době komunistického režimu. Studovat teologii se rozhodl krátce po maturitě. Tehdy podle něj byla situace církve ve společnosti zásadně odlišná od té dnešní. „Dnes nežijeme v tom, řekněme, dualistickém systému, kdy tady vládli komunisté a my křesťané jsme byli ta druhá strana, ale žijeme v pluralistickém systému, kdy máme obrovské množství náboženství, politických směrů, myšlenkových, filozofických a duchovních názorů a hnutí.“
Zkušenost kněze podle něj formují především první roky služby mezi lidmi. „Když jsem byl mladým kaplanem, tak jsem skoro každý den byl někde na návštěvě v rodině,“ ohlíží se. Tvůrci podcastů Bez filtru jsou přátelé a bývalí rozhlasoví kolegové. Do veřejného prostoru přinášejí dva pořady, ve kterých sledují, objevují a akcentují křesťanské hodnoty, žité v současném světě. Zpravodajsko-publicistický Týden bez filtru se věnuje aktuálnímu dění, a Příběhy bez filtru pátrají po podstatě věcí v rozhovoru s inspirativním hostem.
V pracovním kontextu tvůrci obou pořadů ukazují věci bez filtru. Ve své práci se tvůrci snaží věci ukazovat takové, jaké jsou, tedy bez filtru. Minule jste si mohli přečíst, jak se vyjádřili k některým synodním tématům laici a kněží z našich farností. Jak jsem psal v minulém čísle, vzniklo v naší diecézi několik skupin, které odpovídaly na otázku pro podzimní zasedání synody.
Jednu z nich tvořili aktivní laici z Teplic a okolí, další skupinou byla zdejší komunita salesiánů. Už týden po svém nástupu do funkce svolal biskup Stanislav Přibyl diecézní synodní tým, aby s ním konzultoval další postup prací. Sešli jsme se čtyři - kromě biskupa také bývalý generální vikář Martin Davídek, farář z Hrádku nad Nisou Radek Vašinek a já.
Jedním z důležitých témat synody o synodalitě je role žen v církvi. Souhrnná zpráva z podzimního zasedání mluví o rovnosti muže a ženy na základě stvoření, a o rovnosti všech křesťanů na základě křtu. Těsně před vánočními svátky došlo k události, která má velký význam pro budoucnost naší diecéze: novým litoměřickým biskupem byl jmenován Stanislav Přibyl. Většinou nás to nepřekvapilo, protože Přibyl v naší diecézi působil sedm let jako generální vikář (2009-2016) a dodnes zůstává duchovním správcem poutního místa Horní Police.
Krátce před vánočními svátky obdrželi biskupové celého světa dopis z Generálního sekretariátu synody, který určuje harmonogram prací na příští rok. Účastníci prvního zasedání synody o synodalitě, které se konalo 4.-29. října ve Vatikánu, vydali dva dokumenty. Prvním je List Božímu lidu, v němž informují, co na synodě prožívali a jakým směrem se ubíralo jejich uvažování. V neděli 29. října skončilo první zasedání synody o synodalitě. Před uzávěrkou tohoto zpravodaje nebyl ještě známý text závěrečného dokumentu. Žádná zásadní rozhodnutí však nečekejme, protože synoda bude pokračovat ještě příští rok.
Jedním z témat podzimní biskupské synody, které stále silněji rezonuje i v české církvi, je mocenské a sexuální zneužívání ze strany kněží a dalších církevních pracovníků. Záleží nám na tom, aby pro vás prohlížení bylo co nejlepším zážitkem. Abyste na našich stránkách rychle našli to, co hledáte, ušetřili spoustu klikání a nezobrazovaly se vám reklamy na věci, které vás nezajímají. Abyste web viděli v zobrazení na kterou jste zvyklí a nemuseli se pokaždé přihlašovat. Proto od vás potřebujeme souhlas se zpracováním souborů cookies - malých souborů, které se dočasně ukládají ve vašem prohlížeči. Stisknutím tlačítka „V pořádku“ souhlasíte s nastavením cookies tak, abychom vám poskytovali smysluplné a užitečné služby na základě vašich údajů.
8. téma Synody o synodalite: Autorita a spoluúčasť
Textová osmiba k tématům otevřenosti, zkoumání tabu a vzájemného naslouchání
Otevřená diskuse, která se snaží porozumět životním situacím lidí, je podle Martinka klíčová pro aktuálnost a důvěryhodnost církve v pluralitním světě. Zdroje a zkušenosti z Teplic ukazují, že aktivní zapojení laiků i různých duchovních skupin může přinášet nové perspektivy k tématům, která se dříve označovala za tabu.
V diecézním rámci se pak zviditelňuje spolupráce mezi biskupským úřadem, generálním vikářem a místními farnostmi při přípravě synodních dokumentů a při zvažování konkrétních kroků pro zlepšení pastoračního působení všech věrných bez ohledu na jejich postoj k sociálním tématům.
Martinek připomíná, že otevřenost neznamená automatiky souhlas, ale ochotu naslouchat a hledat porozumění. Tím se posiluje důvěra v komunitu a posiluje se schopnost církve reagovat na výzvy dnešní společnosti.
Historie formace a současný kontext
Teologická cesta Martina Martíneka začala po maturitě, v době, kdy rozdíly mezi veřejným a církevním prostorem byly výrazné. Dnes žijeme v pluralitním systému, kde existuje široká škála náboženství, směrů a hledisek. Tato zkušenost formuje jeho pohled na evangelium a na způsob, jakým církev komunikuje se světem.
V Teplicích a okolí se sjednotily snahy laiků a duchovních, aby reflektovali dopady synody na místní farnosti. Priory sady a komunity salesiánů se staly součástí procesu, který má za cíl zefektivnit pastorační práci a otevřít prostor pro hlas laiků při rozhodování o budoucnosti diecéze.
Praktické dopady na farnosti
- Zapojení laiků do příprav synodních témat a struktury diecéze.
- Vytváření skupin pro podzimní synodu a pro diskusi o roli žen v církvi.
- Aktivní komunikace mezi biskupským stolcem, generálním vikářem a faráři v rámci dialektiky mezi tradicí a současností.
Na konci roku 2023 a během roku 2024 se v diecézi objevily nové aktivity, které ukazují směr, jakým by měla církev směřovat: otevřenost, naslouchání, respekt k různým pohledům a snaha nacházet společné body pro jednotu komunity.