Věřím, že laskavý čtenář nenabude dojmu, že jsem příliš popustil uzdu své fantazii, když se s ním nyní, teorií výtvarného umění nepoznamenán, podělím o několik dojmů z bohoslužby za náš národ u oltáře sv. Václava v bazilice sv.
Pojetí „české nebe“ neznamená vznik „české sekce“ v nebi jako vatikánský rozhlas; naopak vyvrací představu dělení v nebi. Inspirováni sv. Pavlem věříme, že v nebi již lidstvo nebude rozděleno na Židy a Řeky ani na Čechy a Němce, a že všichni budou jedno v Kristu. Z lidského pohledu však je na nebi přitažlivé, že jsou v něm naši přátelé, kteří nás na věčnost předešli; ti, kdo dosáhli plného naplnění svého povolání, jsou nazýváni svatými.
Ti, kdo měli rádi lidi a modlili se za ně již na zemi, jistě v této pomoci neustávají ani v nebi. Jako jediný národ máme ve svatopetrské bazilice ve Vatikánu oltář našeho národního patrona sv. Václava, a to již od dob císaře Karla IV. Mozaika Il Re boemo (Český král) pochází z roku 1740 a vznikla podle obrazu namalovaného roku 1632. Oficiální průvodce svatopetrskou bazilikou uvádí, že ve srovnání se sousedními obrazy mučedníků od Poussina či Valentina vypadá sv. Václav „krotce“.
Mnou zaujal štíhlý a vysoký Václav ve zbroji s královskou korunou (nikoliv vévodskou čapkou), který tvoří diagonálu z levého spodního do pravého horního rohu obrazu. Kněz Václav je tváří obrácen šikmo vzhůru, odkud se na něj velice přátelsky usmívá anděl; svatý Václav k němu výmluvně obrací své oči. Těžiště jeho těla spočívá na levé noze; levá noha se dotýká země jen špičkou. Zdá se, že malíř zobrazil, jak je kníže Václav rozkročen mezi dvěma světy - jednou nohou na zemi a hlavou v nebi - a tím poutá Nebe k tomu konkrétnímu kousku země.
Nádherným dojmem působí, že jeho postava na obraze představuje spojení modlitby a světské reality ve věčnosti; divák získává pocit, že sv. Václav tráví věčnost právě touto činností. Možná je to i reflexe modlitby „Nedej zahynouti nám ni budoucím“, kterou malíř zdárně přenesl do vizuálního vyjádření tohoto díla.
Nebe zažilo své světové turné: zaznělo v Římě i ve Vatikánu a letošní rok nabídnul posluchačům jeho provedení v katedrále sv. Víta. Volba pro toto místo nebyla náhodná. Libreto cyklu vychází z textů teplické básnířky Marie Dolistové; cyklus „České nebe“ byl oceněn cenami OSA a rozšířen do současnosti díky Janu Zástěrovi.
Cyklus Duchovních kantát o českých národních patronkách a světcích se rozvíjí od roku 2012 a patří k nejpozoruhodnějším počinům současné české duchovní hudby. Zástěra jako dirigent Hudby Hradní stráže a Policie ČR propojuje úctu k národní tradici s moderním hudebním výrazem a přináší posluchačům silné příběhy utvářející českou státnost a identitu. Kantáty zahrnují Anežku Českou, Pramáti Ludmilu, Svatého Václava, Vintíře, poustevníka a Soluňské bratry a další, přičemž první kantáta „Anežka česká“ zazněla v roce 2012 v katedrále sv. Víta.
Události a současný program
04.09.2025 byla oznámena pozvánka na benefiční koncert v bazilice sv. Petra a Pavla na Vyšehradě, jehož výtěžek půjde na opravu střechy baziliky. Termín koncertu byl stanoven na neděli 21. září s začátkem v 18:00, vstupné 350-500 Kč; předprodej v síti Goout.cz od 9.00. V programu zazní pokračování cyklu duchovních kantát o českých patronoche a světcích v jedinečné interpretaci Hudby Hradní stráže a Policie ČR, s áriemi sopranistek Miroslavy Časarové a Bronislavy Smržové Tomanové, a pěveckého sboru Collegium Hortense pod dirigentem plk. Jana Zástěry; na varhany doprovází Ahmad Hammad.
České nebe je cyklus kantát, který spojuje duchovní a historické motivy českých světců; dílo vzniklo z textů Marie Dolistové a dodnes se postupně rozrůstá. Zástěra, plukovník a dirigent Hudby Hradní stráže a Policie ČR, spojuje úctu k národní tradici s moderním hudebním výrazem a přináší posluchačům v atraktivní, často až dramatické podobě příběhy, které utvářely základy české státnosti a identity.
Stručná skladba cyklu a hlavní motivy
Kantáty: Anežka Česká, Pramáti Ludmila, Svatý Václav, Vintíř, poustevník, Soluňští bratři a další. První kantáta (Anežka česká) zazněla v roce 2012 v katedrále sv. Víta. Cyklus propojuje duchovní témata s historickými motivy českých světců a vytváří dynamickou dramaturgii, která bývá vysoce ceněna za kombinační sílu hudby a symboliky národní identity.