Pamatování na Kralickou Bibli začíná v období druhé poloviny 16. století, kdy Bible kralická vznikla na Moravě a prošla následnými reedicemi a revizemi. Bible kralická je označení pro biblický překlad vytvořený na Moravě ve druhé polovině 16. století a jeho následné reedice a revize. Vznikla jako dílo členů jednoty bratrské, která se v průběhu 16. století stále více otevírala protestantskému humanismu a vlivům německé a později také švýcarské reformace. Byl to vůbec první překlad Bible do češtiny z původních jazyků a nikoli z latinské Vulgáty. Prvním překladatelem se stal významný učenec jednoty bratrské Jan Blahoslav. Při své tvorbě dbal na vysokou jazykovou kvalitu překladu.
Blahoslavův překlad Nového zákona byl vytištěn mezi lety 1564-1568 v utajované tiskárně v Ivančicích (činnost jednoty bratrské byla oficiálně zakázána). Po smrti Jana Blahoslava pokračoval v překladu Starého zákona tým jazykovědců a teologů vzdělaných na mezinárodních protestantských univerzitách. Mezi lety 1573-1593 byl v šesti rozsáhlých samostatných svazcích vytištěn text celé Bible kralické, doplněný o rozsáhlý komentář obsahující poznámky k variantám překladu, konkordance, vzájemné souvislosti biblických veršů a také historické a geografické souvislosti. Toto první vydání Bible kralické, pořízené v šesti dílech, bylo později označeno jako šestidílka.
V letech 1596 a 1613 byl text překladu Bible znovu vydán, tentokrát v jednom díle bez poznámek (tzv. “jednodílka“). Z důvodu lepší finanční dostupnosti a kvůli menším rozměrům, nutným pro ukrytí Bible, vycházela většina následujících kopií Bible kralické především z její jednodílné varianty. Bible kralická představovala ve své době na českém území zcela ojedinělý počin, projevující se nejen návratem k původním jazykům, ale také stylistickou a lexikální bohatostí, poetičností a zásluhou tiskaře Zachariáše Solína také vysokou úrovní grafického zpracování. Jazyk užitý v Bibli kralické, později pojmenovaný jako „bibličtina“, se stal jedním z výrazných inspiračních zdrojů při snaze o obnovení češtiny v 18. a 19. století. Právě před čtyřmi stoletími, v roce 1579, začala vycházet Kralická bible, jedna z našich nejvýznamnějších jazykových a literárních památek.
Po stránce jazykové se vyznačuje nejlepší podobou předbělohorské češtiny, dlouho považované za vzor českého spisovného jazyka vůbec. Doba, v níž Kralická bible vznikala, je charakterizována rostoucí hospodářskou a politickou mocí vysoké šlechty, utužováním poddanských svazků a robot. Ze strany habsburských panovníků docházelo k pokusům o posílení absolutní moci; pro církev nastupovala protireformace a formovala se stavovská opozice pod vlivem šlechty. V oblasti kulturní zůstávala významným činitelem města, jejichž počeštění dovršila doba husitská. Jednota bratrská, blízká husitským proudům, se významně podílela na rozvoji spisovné češtiny a literatury. Humanismus přinášel nový pohled na svět a na člověka, kladl důraz na zkušenost a tvůrčí schopnosti jednotlivce a inspiroval jazykovou i myšlenkovou obnovu. Humanismus se šířil z Itálie, kde byl odkaz antiky nejživější, a u nás se uplatňoval i v češtině, zejména díky autorům spisujícím domovsky.
Rozvíjela se zvláště literatura odborná, právní, historická a naturalistická; čeština pronikala i za hranice zemí, například do Uher a Polska. V průběhu 16. století se spisovná čeština ustálila; ve Kralické bibli (dále BiblKral) překladatelé navazovali na starší jazyk a pocházeli zčásti ze střední a východní Moravy. Jako jevy výjimečné se uvádějí některé rysy, například v poznámkách k různým veršům. Uvedené ukázky ukazují, že složitá větná stavba se uplatňuje i v biblickém textu a že jazyk se snaží postihnout dobové myšlení a jeho složitost. Důraz na kongruenci přechodníků a vyrovnání s řeckým originálem byl jedním z charakteristických rysů překladu.
4.1 Zřejmé je i bohaté budování syntaxe a větné konstrukce, ovlivněné latinským vzorem; autorům šlo o věrné postižení originálu a zároveň o srozumitelnost pro čtenáře. 4.2 Slovní zásoba Kralické bible obsahuje řetězce antonymických a synonymních výrazů i specifické poznámky u biblických textů, které odrážejí sociální rozpory a dobové témata. 4.3 Přídavná jména typu neviditedlný a jejich zefektivnění v 16. století potvrzují vývoj spisovného jazyka. 4.4 Slovesný styl pospokojiti se a další s předponami pro význam omezování ukazují na souběh s regionálním a mluvným jazykem. 4.5 Deminutiva a expresiva jsou dalším rysem, který prožničuje biblický jazyk s mluveným jazykem a zvyšuje jeho živost.
V roce 1564-1568 vyšel překlad Nového zákona od Jana Blahoslava; následovala práce na Starém zákonu a vznikla šestidílka, která byla označena jako Šestidílka. První vydání Šestidílky, doplněné o rozsáhlý poznámkový aparát, mělo sloužit duchovním správcům a kazatelům Jednoty. Vydání z roku 1596 a posléze 1613 rozšířila edice pro laiky; jednosvazkové vydání bez poznámek bylo oblíbené a šířené mezi laickou veřejností. Teprve později se Kralická bible stala vzorem pro jazykovou reformu a pro liturgické použití v různých krajích, včetně exulantu a evangelických sborů. Komenský ji zužitkoval a zapsal do Kšaftu umírající matky Jednoty bratrské; jeho Manuál (1658) určený laikům vychází z Bible kralické.
Náklad a distribuce byla často nedostatečná; přesto Bible kralická přečkala řadu období protireformace a cenzury. V 18. století se stala hlavním inspiračním zdrojem lexikální složky, a to i při práci jezuitů na Bible svatováclavské. V 19. století ovlivnila národní obrození a sloužila jako vzor pro jazykovou reformu; na Slovensku zůstala až do 20. století liturgickým textem evangelických církví. Ve 20. století čelila konkurenci nových překladů, ale nadále zůstávala pro liturgii a kulturní identitu důležitá. Památník Bible kralické, otevřený v 60. letech 20. století, shromažďuje cenné typografické materiály a připomíná význam tohoto díla.
Na výročí 400 let od tajného vytištění v Kralicích nad Oslavou se konají oslavy; důvěrně spojené s historií a kulturním dědictvím této unikátní bible. Oslavy 13.-15. 9. přinášejí spolupráci různých institucí a nadšení široké veřejnosti. Bible kralická je dodnes jedním z nejvýznamnějších českých humanistických překladů a zůstává významným kulturním a jazykovým dědictvím Čech i Moravy.
Paměť na Kralickou Bibli připomíná, že její text nebyl izolovaným projektem, ale výsledkem bohaté tradice domácího biblického překladu a jazykové kultury, která začíná již ve dvacátých letech 13. století a rozvíjí se díky husitským hnutím, reformními proudy a humanistickým myšlením, až k zásadnímu dílu dvacátého století.
tags: #cesky #humanismus #bible #kralicka