Úvod a význam symbolů víry v psychologickém výkladu
Nezřídka přehlíženou oblastí, kde se dotýkají psychologie a víra, je liturgie: svět náboženských symbolů a úkonů. Psychologie, zvlášť hlubinná psychologie může velice silně sensibilizovat pro řeč symbolů - nejdůležitější cizí řeč, kterou se má podle Ericha Fromma učit každý člověk. Z psychologického hlediska představují symboly a symbolické úkony (rituály) inscenace vnitřně duševního světa zkušeností. Na symbolických výrazových formách fascinuje jejich schopnost uvádět simultánně na scénu mnohovrstevné a protichůdné věci a zhušťovat je v jediný obraz, předmět či úkon.
Příkladem může být jediné gesto či výraz: Jediná kytice květin, kterou dává muž ženě, může zároveň vyjadřovat strach i naději, nenávist i lásku, vinu i odpuštění, zoufalství i nový počátek. Ernst Cassirer pravil, že člověk je "animal symbolicum", a v tomto kontextu je třeba vidět i symboly víry, které inscenují ambivalenci prapůvodních zkušeností a vedou k odpovědi.
Symboly víry v křesťanské liturgii a jejich hlubší význam
Když křesťané při eucharistické oběti jedí chléb, když ponořují ruku do svěcené vody, když se znamenají znamením kříže, když pochovávají mrtvé, vyjadřují vždycky náboženské symboly a úkony něco z prapůvodního ohrožení lidské existence a staví tato nebezpečí a apriori je proti ochranné moci Boží. V symbolech se tak projevuje korelace životní zkušenosti a odpovědi víry. Bezvýchodnost lidského života je spojována s výslovnou připomínkou ústředního Božího spásného činu a rozhodujícím způsobem přepracována.
Křesťané liturgicky a symbolicky vyprávějí, jak se Boží Syn stal člověkem ve venkovském tesaři Ježíši z Nazareta, jak se vydal utrpení a smrti a jak byl třetího dne vzkříšen, a dávají tím nový význam svému vlastnímu utrpení, strachu před smrtí a celé své existenci.
Křest dítěte jako příklad terapeutického účinku symbolů
Exemplárně může být naznačena léčivá moc liturgie, svátostí a symbolů víry na příkladu křtu dítěte. Posvátná a uzdravující hra křtu dítěte se zaměřuje především na rodiče dítěte. Před porodem mohou mít obavy z komplikací, pocity viny a pochybnosti o vlastní identitě; zároveň očekávají bytost, která k nim má patřit a kterou chtějí mít rádi. Zrození dítěte je pro řadu rodičů nezasloužený dar a po porodu často následuje šok i změny v životě a výchově.
Křestní symbolika zachycuje hluboce znejistělý rozporný svět rodičů. Dochází k psychickému vyléčení tím, že vše, co se dotýká novorozence, je symbolicky napodobeno, oživeno, připuštěno a zpracováno. Rodiče skutečně symbolicky "utopí" své dítě ve vodě a vyjádří tím svou zlost; tím, že dítě bylo posláno zpět do vody, bývá porod jakoby odčiněn. Zároveň jde o projev péče při koupání, který vyjadřuje lásku a náklonnost. Dítě je očištěno od poskvrn, a rodiče zpracovávají vinu, pokud se k němu tak či onak postavili.
Ve křtu nedochází jen k ponoření do obyčejné vody - voda má v liturgii hlubokou symboliku: posvěcena při slavnosti, připomíná vzkříšení Ježíše Krista a ztělesňuje Boží život pro každého jednotlivce. Voda křtu vychází ze shromáždění Božího lidu a při liturgii ukazuje rozvinutí životodárné síly Boží. Životní událost zrození dítěte, charakterizovaná zmatky, je při křtu představena rodičům se všemi nevědomými okolnostmi a je zapojena do Božího světa. Napojuje rodiče i dítě vzhledem k minulým oboustranným porodním traumatům i k očekávané výchově na léčivou sílu Boží obce.
Symboly křesťanského umění a jejich historický vývoj
Symboly křesťanské znázorňují hlubší náb. význam a uplatňují se v křesťanském výtvarném umění, a to nejen jako ideogramy, ale i v alegoriích či metaforách. Nejstarší symbolická zobrazení Ježíše Krista jsou doložena už od konce 2. století v akrostichech; hojněji používán byl symbol ryby (Ichthys). Od začátku 3. století se objevují monogramy XP (Kristus) a IHS (Ježíš). Konstantin I. podnítil rozšíření monogramů na zástavách. Paralelně s tím se vyvíjela figurální ztvárnění Krista s motivy pastýře, Hélia a Orfea, následně s obrazem vousatého poustevníka, a dále s symbolikou utrpení a velikonočního beránka.
Vztah mezi ukřižovaným Kristem a zobrazením vzkříšení se vyvíjel: rané křesťanství kladlo důraz na vzkříšení a hřbitovní motivy, gotika a středověk pak rozvíjely komplexní soubor ukřižování a krucifixu. Krucifix a kříž získaly významnou roli v liturgii; od 11. století se objevují oltářní a procesní krucifixy a s rozvojem umění se staly prostředkem křesťanského vyprávění Pašijového příběhu. Pro protestantskou tradici zůstává problém triumfalismu a paradoxně i kritika vůči symbolům kříže, která na jednu stranu zdůrazňuje, ale na druhou stranu nechává tento znak otevřeným vůči různým interpretacím.
Secularizace ukřižování a moderní umění
V české i mezinárodní avantgardě se objevují interpretace Kristova ukřižování mimo náboženský rámec: sekulární umění objevuje Krista jako symbol pro osobní zkušenost, srozumitelný a expresivní. Francis Bacon ve svých dílech (např. Tři studie pro postavy u paty ukřižování, 1944; 1962; 1965) tematizoval vlastní smrtelnost a ukřižování jako krajní násilí a zároveň fascinaci samotným tématem. Některá díla se snaží motiv ukřižování pojmout ironicky či satiricky (např. Superstart z 2003). Moderní umění tak ukazuje, že obraz Krista může mít mnoho různých čtecích rovin - od transcendentního významu po sekulární kontext.
Otázky víry, slova a zkušenosti podle Wittgensteina a katolické teologie
V diskusích o víře a náboženství se často odkazuje na Wittgensteinovu formulaci: náboženská zkušenost bývá prožívána jako konkrétní poselství a pravidla, která mají svůj jazyk, a proto je důležité zacházet s náboženskou řečí jako s gramaticí metafor a symbolů. Ketcheismus a tradiční katechismus se snaží propojit biblické poselství s rozumem a zkušeností; víra je popisována jako součást zkušenosti, rozumu, a tradice, nikoli jen jako pouhé dogma.
Podle Michaela Tillicha a dalších teologických proudů je víra odvahou k bytí, která zahrnuje odvahu čelit neznámému a smrtelnému riziku, a zároveň má zřetelnou etiku odpovědnosti a spravedlnosti. Christiani si uvědomují, že Bible je utkána z poezie a pravdy, a že vyprávění a symboly mohou vyjádřit hluboké pravdy nejen na úrovni doslovného čtení.
Krize a naděje: různé pohledy na Ježíše
Text pojímá různorodé literární a teologické zobrazení Ježíše: Ježíš jako Dobrý Pastýř, Ježíš jako Nepřímě komunista, Ježíš jako Byzanceman, Ježíš jako kámoš, Ježíšek - a další interpretace, které reflektují historické a kulturní kontexty, v nichž vznikaly. Zvláštní pozornost je věnována otázce existence Ježíše a různým kulturním konstrukcím kolem této postavy, jako je myšlení o jeho možném potomstvu či kandidátství moderních vyobrazení.
Symboly abstinence a jejich využití v psychologické praxi
Symboly abstinence hrají důležitou roli v prevenci a léčbě závislostí. Mezi vybrané symboly patří ametyst (symbol střízlivosti a jasnosti myšlení), trojúhelník v kruhu (jednota, uzdravení, služba; případně tělesné, duševní a duchovní uzdravení), kruh (celistvost a jednota v programu Anonymních alkoholiků), trojúhelníky v různých nářadích (svatá Trojice). Velbloud symbolizuje vytrvalost a 24hodinovou abstinenci, váhy symbolizují zvažování důsledků zachování či nezachování abstinence a voda symbolizuje očistu a nový začátek. Tyto symboly mohou sloužit jako ukotvení pro abstinenci a pomáhají překonávat cravingy prostřednictvím dotykových či vizuálních podnětů.
Praktické aktivity pro žáky o víře a Bible
Praktické cvičení s evangelisty a symboly: Žáci dostanou kartičky se jmény čtyř evangelistů a obrázky jejich stylů či profesí; úkolem je správně propojit dvojice a krátce vysvětlit, proč každý z nich viděl Ježíšův příběh jinak. Další aktivita spočívá v malé skupinové expozi pro dokumentaci událostí Nazareta a zpracování informací z videa, aby žáci připravili krátký živý vstup do zpráv o tom, co se v Nazaretu děje.
Povídání o liturgii: 5. přednáška
- Symboly víry a liturgie v psychologickém kontextu
- Křest dítěte jako proces psychické a duchovní adaptace rodičů
- Historie zobrazení Ježíše v křesťanském umění a ikonografii
- Sekularizace Ukřižování a vliv moderního umění
- Praktické cvičení pro žáky o víře a Bibli