Přiživit se na této historické události toužil kde kdo. I přišli za mnou tři páni z Rudého práva s návrhem vydat společnými silami plakáty a letáky s portrétem Jana Pavla II. "Ne," řekl jsem bez zaváhání. Tak aspoň svaté obrázky! "Podívejte, jak jsou hezké! A jsou z Polska!" To zrovna! I kdyby to nebyly kýče, nepřicházelo v úvahu vylepšovat finance a image bolševikům. Nabídek na koprodukci různých brožurek s životopisem Svatého otce jsme dostali více, jedné jsme naletěli, finančně na ni doplatili, a dobře nám tak, jako vůbec všem, kteří chtěli na papežově návštěvě profitovat.
Věřící totiž neputovali. Setkání v katedrále sv. Víta zůstává jedním z klíčových okamžiků, který ukazuje sílu duchovní dimensе tehdejšího období. Pater Reinsberg ho překřtil na Veselou Kopu. Roztomilá je jeho čeština. Věřící však netrpělivě očekávali samotnou návštěvu a její dopad na svobodu, která se tehdy zdála být nedílnou součástí nového politického rytmu.
Na Letenské pláni, při odpolední papežské mši, se za deštěm srazilo až půl milionu lidí, včetně porevolučních politických špiček. "Milovaní bratři a sestry, splnilo se to, po čem jste toužili. A na co jsem se těšil i já. Alespoň na chvíli můžeme být zde pohromadě a společně slavit eucharistii," promluvil Jan Pavel II. V davu však byl také svědkem některých nenávistných projevů.
První návštěva hlavy katolické církve v historii tehdejšího Československa byla symbolem změn. Tehdy to bylo první setkání po dlouhém období umlčení církve, a proto měla zvláštní význam. Československo se chystalo na první svobodné volby a mělo první zkušenosti s nacionalismem - den před papežovým příletem se název státu změnil na Českou a Slovenskou Federativní Republiku. Jan Pavel II. měl smysl pro symboliku a uvědomoval si význam návštěvy střední Evropy.
Václav Havel ho pozval do Československa v den svého zvolení. "Tento polibek papeže byl polibkem bratrství, pokoje a usmíření," uvedl tehdejší prezident. Havel navíc označil přílet Jana Pavla II. za zázrak: "Nevím, zda vím, co je to zázrak. Přesto se odvažuji říct, že jsem v tomto okamžiku účastníkem zázraku." Návštěva byla chápána jako významný symbol openness nového režimu vůči západu.
Papež nejdříve zamířil do chrámu sv. Víta, kde se setkal s církevními představiteli i tělesně postiženými. Následně odsloužil mši na Letenské pláni a poté se přesunul na Moravu - mše na Velehradě přilákala kolem 350 tisíc poutníků a další bohoslužby proběhly na bratislavském letišti Vajnory. Tímto způsobem se zrodil nový obraz společnosti, kde náboženské i společenské síly žijí v novém období svobody.
Po převratu se objevily snahy o dialog mezi státem a církví, včetně restituce zkonfiskovaného majetku. Jan Pavel II. měl v Československu tveřené návštěvy - v roce 1990, 1995 a 1997 - a každá z nich posilovala komunikaci mezi věřícími a státními orgány. Na Moravě byl spojen s kanonizacemi a s Velehradem, kde se v roce 1995 slavila svatořečení Zdislavy z Lemberka a Jana Sarkandra; v Olomouci v roce 1995 proběhlo svatořečení Zdislavy z Lemberka a Jana Sarkandra, i když tehdy nebyli ochotni nekatoličtí představitelé s tím souhlasit. Jan Pavel II. reagoval omluvou za křivdy spáchané katolíky a vyzval k dialogu o cestě restituce.
V dubnu 1997 pak navštívil Prahu potřetí - hlavní bohoslužba se konala na Letenské pláni a jeho proslov se dotýkal témat otevřenosti, dialogu a varování před poutí za materiálním blahobytem: "Jeho svědectví ať vám pomáhá správně chápat ekonomické vymoženosti, aniž byste se nechali omámit pozlátkem konzumu." Návštěvy svatého otce bývají doprovázeny mimořádnou bezpečností a pečlivým programem, který zahrnuje i uzavřená setkání s církevními preláty a politickými představiteli. Počet věřících klesá, i když vliv návštěv zůstává značný a formuje historický diskurz o transformaci společnosti.
Na závěr lze říci, že návštěva Jana Pavla II. v Československu a následné ročníky v ČR i na Slovensku sehrály klíčovou roli v procesu proměny náboženské scény i politického klimatu 90. let. Z pohledu dnešních výroků a historické perspektivy lze sledovat, jak významně ovlivnily víru, dialog a vztahy mezi církví a státem během přechodu k demokracii a tržní ekonomice.
