V tomto architektonickém díle jsou výrazně vepsány dějiny českých zemí a generace badatelů i obdivovatelů na něj pohlížely z různých úhlů. Málokdo si uvědomí, jaký řád a hluboký význam má její samotná subtilní konstrukce a vnější i vnitřní výzdoba. Současně cyklus poukáže na talent stavitelů, zručnost řemeslníků a tvůrčí sílu malířů a sochařů. Některý díl bude akcentovat pouze zdánlivě marginální architektonický či umělecký prvek, který je však v kontextu této architektonické památky její nedílnou součástí.
Katedrála sv. Víta je nejvýraznější stavební i duchovní památkou Prahy a její gotická podoba vznikla na místě původní rotundy během století, kdy se měnily vize i vlivy. Karel IV. ji v r. 1344 zahájil s cílem předčit francouzské vzory a vytvořit chrám nejen korunovační, ale i pohřebiště králů a klenotnici nejvzácnějších pokladů. Hlavním iniciátorem reprezentativní stavby byl Matyáš z Arrasu, ale po něm do Prahy přišel Petr Parléř, jenž dokončil chór, kaple a věžový systém a zasloužil se o charakter hvězdicových i síťových kleneb.
Trojlodní gotická katedrála s chórem a věžemi vznikla po 1344 a její výstavba byla ovlivněna tradicí korunovace a pohřbů českých panovníků. Po husitských válkách došlo k obnovení a pokračování prací, v jejichž čele stáli noví stavitelé i umělci, jako Benedikt Ried, Bonifác Wohlmut a Hans Tirol, a nakonec samotný Kamil Hilbert se podílel na dokončení do roku 1929. V katedrále byla uložena řada královských a církevních památek, včetně Svatováclavské kaple a Královského mauzolea, a kolem ní je 19 kaplí a řada dalších prostor.
Rotunda sv. Víta, původně z 10. století, byla nahrazena románsko-gotickou bazilikou, která se rozvinula do konstrukce s trojlodí a dvěma věžemi. Počátky rotundy a úschovy ostatků Václava a Vojtěcha se odrážejí ve vnitřních apsidách, kaplích a kryptách, kde se nacházejí ostatky těchto světců. Podzemí i podél chóru odhalují zbytky rotundy a předrománských konstrukcí, které doplňují obraz bohaté historické vrstvy katedrály.
Hlavní loď je pokryta sítí hvězdicových kleneb Parléřova díla, které se staly průkopnickým prvkem evropské architektury. Svatováclavská kaple, zasvěcená svatému Václavovi, se stala středem chrámu a cestou k pohřbení českého panovníka, jehož hrob se nachází v kryptě. Zároveň je zde Královské mauzoleum z 16. století a bílé mramorové hrobky králů, včetně náhrobku sv. Václava a dalších významných osobností. Dveřní portály a mozaiky na Zlaté bráně ukazují bohatost ikonografie a symboliky chrámu.
Korunní komora, která je přístupná z kaple sv. Václava, ukládá korunovační klenoty (Svatováclavská koruna, Královské jablko, Královské žezlo a další) a popisuje systém sedmi klíčů, které zajišťují bezpečnost této pokladnice. V kapli sv. Václava se nachází unikátní vítězné i náhrobkové prvky, zatímco v chóru se nachází Královské mauzoleum a řada bust z parléřovské dílny, zobrazujících panovníky, architekty a stavitele. Naopak v nové části chrámu jsou busty novodobých osobností, které se zasloužily o dostavbu katedrály.
Pod vyvýšeným obdélníkem v lodi leží hrobka sv. Vojtěcha a v kryptě podzemního prostoru se nachází hrobka českých králů. Sochy a reliéfy v triforiu představují členy karolinského rodu, arcibiskupy, stavitele i další významné osobnosti provázející stavbu. V chóru a kolem něj je rozmístěno 21 bust panovníků, biskupů, královen a stavitelů z huti Parléře, a v novodobé části triforia jsou doplňující portréty.
Po velkých rekonstrukcích a dokončení gotické dostavby v 19. a 20. století byl katedrále potvrzen status hlavního kostela pražské arcidiecéze a symbolu české státnosti. V průběhu let sem zasahovaly i další architektonické slohy: renesanční ochozy, barokní prvky a novogotické úpravy, které spolu tvoří jedinečnou mozaiku architektonických období. V 20. století byla dokončena dostavba západní části chrámu a 29. května 1929 byla slavnostně vysvěcena, čímž se završila dlouhá etapa rozvoje chrámu.
Historie vlastnictví katedrály byla i předmětem soudních sporů. Po válkách a politických změnách byl areál Pražského hradu spravován vládou, ale v 90. letech proběhly dohody s církví a státu, které vyřešily otázku vlastnictví a správy. Dnes je katedrála ve společné správě Správy Pražského hradu a Metropolitní kapituly u sv. Víta, která zajišťuje liturgický provoz, a zároveň slouží jako pokladnice národního umění a klenotnice korunovačních klenotů.
V současnosti probíhají i návštěvní programy a bohoslužby, které zajišťují přístup návštěvníků do katedrály s ohledem na probíhající bohoslužby a akce. Cyklus ranních mší a putování po katedrále oživuje boční kaple a láká duchovní i laiky k poznání bohaté historie chrámu. Katedrála sv. Víta, Václava a Vojtěcha zůstává duchovním a kulturním symbolem, připomínkou královské kadence a historické identity českého národa.