chrám boha Amon-Re historie.
V Thébách tvořil Amon-Ra ústřední postavu božské rodiny, tzv. Vrcholu svého vlivu dosáhl kult Amona-Rea v období Nové říše (cca 1550-1069 př. n. l.), kdy se Egypt proměnil v imperiální mocnost.
Kněží spravovali obrovský majetek, rozsáhlé pozemky, dílny, stáda dobytka a disponovali armádou úředníků.
Hlavní chrám v Karnaku byl zasvěcen Amonovi, který se stal v období 18. dynastie nejdůležitějším egyptským bohem.
Jeho kult splynul s kultem slunečního boha Re a byl uctíván jako Amon-Re.
Jeho posvátným zvířetem byl beran, zpodobňovaný většinou jako beraní sfinga.
Do Amonova chrámu se vstupuje sérií pylonů zbudovaných v různých obdobích.
Nejstarší dva (IV. A V. pylon) nechal vystavět Tuthmosis I.
Na prvním nádvoří byste neměli minout velkou sochu faraona Ramesse II..
Hlavní karnacký chrám je zajímavý především velkou sloupovou síní - Hypostylovou síní.
Hala má rozlohu téměř 5000 m2, zdobí ji 134 mohutných sloupů v šestnácti řadách.
Většina sloupů (122) vystavěných Setim I. je vysoká 10 m, prostřední sloupy vystavěné Ramessem II. dosahují výšky 21 m a mají průměr 3 m.
Hlavice sloupů jsou tesány do podoby lotosu nebo papyru.
Na dalším nádvoří stojí slavný obelisk královny Hatšepsut.
Druhý obelisk bohužel v minulosti spadl a rozlomil se na několik dílů.
Oba obelisky byly vytesány v lomech u Asuánu.
Hatšepsut byla velkou stavitelkou.
V karnackém komplexu nechala zbudovat například také známou červenou svatyni (použita byla málo obvyklá červená žula).
V červené svatyni byla uložena posvátná bárka Amona-Re.
Součástí výzdoby chrámu v Karnaku byl také „Karnacký královský seznam“.
Vznikl za vlády Thutmose III. a je jedním z prvních dochovaných seznamů panovníků.
K chrámovému komplexu patří mimo hlavní Amonův chrám ještě chrámy dalších bohů - chrám Ptaha, Ipet, Chonsuův chrám a další svatyně.
V panteonu starověkého Egypta zaujímá jen málokteré božstvo tak význačné a zároveň komplexní postavení jako Amon-Ra.
Jeho příběh je příběhem ohromujícího vzestupu z pozice lokálního thébského boha až na samotný vrchol náboženského a politického života říše na Nilu.
Nebyl jen bohem slunce a stvořitelem, ale také symbolem moci faraonů a zdrojem nesmírného bohatství a vlivu svého kněžstva.
Původ boha Amona, jehož jméno v překladu znamená „Skrytý“ či „Neviditelný“, je zahalen tajemstvím a dodnes představuje pro egyptology námět k diskusím.
První zmínky o něm nacházíme v Textech pyramid z konce Staré říše, avšak v té době nehrál žádnou významnou roli.
Některé historické hypotézy ho spojují s hermopolským Osmerem, skupinou osmi prvotních božstev, kde s partnerkou Amaunet zosobňoval neviditelnost či vzduch.
Ať už byly jeho počátky jakékoliv, hvězdná hodina Amona udeřila s nástupem Střední říše (cca 2055-1650 př. n. l.).
Panovníci 12. dynastie, kteří často nesli jméno Amenemhet („Amon je na čele“), jeho kult aktivně podporovali.
Klíčovým momentem v Amonově kariéře bylo jeho teologické spojení (synkretismus) s prastarým a všeobecně uctívaným slunečním bohem Reem z Héliopole.
Tímto spojením vznikl Amon-Ra, božstvo, které v sobě integrovalo Amonovu tajemnou, skrytou stvořitelskou sílu s Reovou viditelnou a životadárnou mocí slunce.
Tento krok nebyl pouhou náboženskou abstrakcí, ale mistrným politicko-teologickým tahem.
Sjednotil v sobě dvě nejmocnější náboženská centra země - Théby a Héliopoli - a vytvořil univerzálního boha, který mohl legitimizovat moc faraonů nad celým Egyptem.
V Thébách tvořil Amon-Ra ústřední postavu božské rodiny, tzv. Vrcholu svého vlivu dosáhl kult Amona-Rea v období Nové říše (cca 1550-1069 př. n. l.).
Faraoni této doby, velcí válečníci jako Thutmose III. nebo Ramesse II., připisovali svá vojenská vítězství právě Amonově přízni.
Centrem Amonova kultu se stal monumentální chrámový komplex v Karnaku u Théb, který byl po staletí rozšiřován a přebudováván a dodnes je jedním z největších náboženských areálů na světě.
Zde sídlilo Amonovo kněžstvo v čele s veleknězem, jehož moc a vliv soupeřily s mocí samotného faraona.
Kněží spravovali obrovský majetek, rozsáhlé pozemky, dílny, stáda dobytka a disponovali armádou úředníků.
Amon-Ra byl nejčastěji zobrazován v lidské podobě, s korunou tvořenou dvěma vysokými pštrosími pery, symbolizujícími vzduch a neviditelnost.
Jeho pleť bývala modrá, což odkazovalo na jeho spojení s nebesy a prapůvodním stvořením.
Posvátnými zvířaty spojenými s Amonem byli beran s charakteristicky zahnutými rohy a nilská husa.
V thébské kosmogonii byl Amon-Ra chápán jako samotný stvořitel, který povstal z prvotních vod chaosu Nun a svým slovem či myšlenkou stvořil svět, bohy i lidstvo.
Nesmírná moc Amonova kněžstva se stala trnem v oku faraonu Amenhotepovi IV. z 18. dynastie.
Ve snaze omezit jejich vliv a obnovit absolutní moc panovníka provedl radikální náboženskou reformu.
Zavrhl tradiční panteon v čele s Amonem-Reem a zavedl uctívání jediného boha - Atona, zosobněného slunečním kotoučem.
Achnatonův pokus o zavedení monoteismu však neměl dlouhého trvání.
Ačkoliv po pádu Nové říše začal politický význam Théb upadat, Amonův kult přetrvával.
Během Třetího přechodného období vládli v Horním Egyptě de facto Amonovi velekněží jako teokratičtí panovníci.
Příběh Amona-Rea je tak mnohem víc než jen mytologickým vyprávěním.
Je to odraz politických, sociálních a kulturních dějin starověkého Egypta.
Ukazuje nám, jak se z lokálního božstva mohl stát univerzální vládce vesmíru, jehož jméno legitimizovalo moc faraonů a jehož kněžstvo dokázalo této moci úspěšně konkurovat.
- První rozsáhlejší práce na chrámu zahájil Thutmose I. a přeměnil svatyně ve skutečný chrám s obelisky a prvním pylonem.
- Hatšepsut rozšířila Karnacký komplex, postavila Červenou kapli a znovuotevřela vstup do svatyně.
- Amenhotep III. patrně zajistil největší lesk chrámu a Ramesse II. zahájil stavbu chrámu Amona naslouchajícího modlitbám.
Chráněný komplex Karnaku byl největším náboženským areálem starověkého Egypta a propojený s Luxorem posvátnou dromos cestou.
Chrám v Karnaku je vlastně komplexem chrámů a kaplí, které postupně budovali faraoni 18. a 19. dynastie.
Po porážce Hyksótů byla Amonovi projevována mimořádná vděčnost.
Vždyť právě pod jeho záštitou Egypt znovu nabyl svou svobodu.
Tento zlatý věk Amonova chrámu v Karnaku začíná kolem roku 1500 př.n.l. za vlády Thutmose I. a pokračuje až do vlády Thutmose IV. (cca 1390 př.n.l.).
První rozsáhlejší práce na chrámu tedy zahájil Thutmose I. Svatyni přeměnil ve skutečný chrám, jehož architektonický půdorys s obelisky a prvním pylonem byl typickým půdorysem chrámů z období Nové říše.
Thutmose II. S nástupem královny Hatšepsut se práce na chrámu v Karnaku dále zrychlila.
V Amonově velechrámu nechala Hatšepsut postavit osmý pylon a tzv. Červenou kapli z červeného křemence, která stála uprostřed „paláce Maat“.
Hatšepsut také přebudovala vstup do svatyně, který se datoval z období vlády Amenhotepa I.
Podle legendy vyrůstal Thutmose III. v samém srdci Amonova chrámu, kam jej umístila nevlastní matka Hatšepsut do střeženého domácího vězení.
Možná právě proto věnoval později Amonově chrámu takovou pozornost.
Po dokončení paláce Maat nechal Thutmose vystavět Achmenu, určený pro význačné obřady, a vyhloubit posvátné jezírko s nilometrem.
Chrám obehnal ohradní zdí s monumentálními branami z růžové žuly a vytvořil první velké královské nádvoří.
Dalším velkým stavitelem byl Amenhotep III. - pod vedením získal Amonův chrám zřejmě největší lesk.
Chrám v Karnaku za vlády 19. Další rozkvět chrámu nastal za vlád panovníků 19.dynastie - za vlády Sethi I. a Ramesse II..
Byla vybudována nádherná Velká sloupová síň, obrovský prostor o rozloze 102 x 53 metrů, v němž se do výše 25 metrů zvedalo 134 sloupů.
Ramesse II. rozhodl o výstavbě „chrámu Amona, který naslouchá modlitbám“, jenž byl jako první přístupný veřejným pobožnostem.
Kolem roku 1250 př.n.l. začal úpadek Nové říše a faraonská moc se začala rozdrobovat, jedinou autoritu v Egyptě mělo Amonovo kněžstvo.
Ohromný Amónův chrám v Luxoru (Ipetresejet) začal stavět Amenhotep III. a stavba pokračovala ještě za vlády jeho nástupců - Tutanchámona, Ramesse II. a Nechtebofa.
Poslední dostavby nesou data z období nadvlády Alexandra Velikého a Římanů.
Hned za vstupním pylonem luxorského chrámu stojí na nádvoří chrám Tutmose III. Spolu se třemi kaplemi byl zasvěcen božské triádě - Amónovi, Mut a Chonsevovi.
Zdejší sloupy, ve tvaru stvolů papyru, jsou o 200 let starší než sloupy hypostylu.
Od hlavního pylonu ve vstupu do Amónova chrámu míří návštěvníci k impozantní kolonádě Amenhotepa III.
Tvoří ji 14 sloupů, zdobených hlavicemi ve tvaru papyru.
Sloupy jsou vysoké 16 metrů a kdysi podpíraly strop ohromné síně.
Kolonáda ústí na Sloupové nádvoří.
Chrám byl úplně zasypán, a tak se zachoval v poměrně dobrém stavu.
Jeho vysvobození z písku trvalo dva roky.
Součástí chrámových komplexů byly královské paláce.
Nezachovalo se však z nich vůbec nic, protože, na rozdíl od kamenných budov chrámu, byly stavěny ze dřeva.
Před průčelím vstupního pylonu v luxorském chrámu boha Amóna stojí obelisk z růžové žuly.
Je vysoký 24 metry.
Původně tu stávaly obelisky dva. Jeden z nich však dnes zdobí náměstí Svornosti (Place de la Concorde) v Paříži.
V 1 polovině 19. století ho sem daroval egyptský vicekrál Mohamed Alí.
Noční pohled na Amonův chrám.
Na jižním konci kolonády stávala Sloupová síň.
Její strop neslo 32 sloupů rozmístěných do čtverce.
Za síní se nacházely hlavní chrámové místnosti, obětní kaple a svatostánky jednotlivých bohů.
První (vstupní) pylon karnackého chrámu je široký 115 metrů a vysoký 45 metrů.
Stěny jsou silné až 15 metrů.
Pro tyto rozměry bývá nazýván „Vysoká brána karnacká“.
Přežil i nájezd Assyřanů v roce 663 př.n.l.
Alej sfing s beranními hlavami vede k prvnímu (vstupnímu) pylonu chrámu v Karnaku (Ipetisut).
Právě beran byl ztotožněním boha Amóna, jako posvátné zvíře, ztělesňující symbol plodivé síly.
Po průchodu 3. a 4. pylonem karnackého chrámového komplexu míjejí návštěvníci dva obelisky.
Ten vyšší je největší v Egyptě.
Poté se otevírá vstup na ústřední nádvoří.
Nachází se zde Velká síň Tuthmose III.
Nádvoří za vstupním pylonem je jedním z největších otevřených prostorů chrámového komplexu.
Po levé straně stojí chrám Sethi II. se třemi svatyněmi božstev Amona, Muty a Chonseva.
Severní a jižní stranu nádvoří lemují řady sloupů s hlavicemi ve tvaru papyru.
Diagonálně v protilehlém rohu nádvoří se oproti chrámu Sethi II.
Kolonáda podélně po obou stranách nádvoří propojuje první a druhý pylon.
Na protilehlé straně nádvoří se nachází chrám Ramesse III.
Velká síň Tutmóse III. stojí za šestým pylonem chrámového komplexu.
Před ní se rozprostírá centrální nádvoří.
Zdi vestibulu zdobí jedinečné reliéfy botanických a zoologických druhů, s nimiž se panovník setkal na svých výbojích do Sýrie.
Amonův chrám v noci - zrcadlení ve Svatém jezeře.
Chrámový komplex v Karnaku (Ipetisut) byl stále rozšiřován a s chrámem v nedalekém Luxoru (Ipetresejet) jej spojovala posvátná cesta, dromos.
Při slavnostech opet se po ní vydávala na cestu posvátná Amonova bárka.
Chrám navštěvoval bůh každoročně na dobu 11 dnů.
Letecký pohled na zbytky velkého Amonova chrámu.
První dvůr Amonova chrámu půlila kolonáda, kterou nechal postavit faraon 25.dynastie Taharka.