Při návštěvě kostelů v Izraeli pamatujte na oblečení zahalující ramena a kolena. Křesťanství je náboženstvím, které se zrodilo ve Svaté zemi - na území dnešního Izraele a Palestiny. Nachází se tady tudíž řada kostelů, které stojí za to vidět, i když člověk není věřící.
Nedaleko Jeruzaléma je palestinské městečko Betlém, které také patří z hlediska posvátných míst k těm nejnavštěvovanějším. Místní kostel, který připomíná spíše dobře opevněný hrad, je podle tradicí místem narození Krista. Je součásti jeskynního systému, který se táhne napříč starým Betlémem. Právě do tohoto prostoru se zasazuje příběh o narození Ježíška, kterého matka Marie uložila do jeslí, protože jinde ve městě pro ně nebylo místo.
Nejposvátnější místo pro křesťany se nachází právě v kostele Božího hrobu v centru starého Jeruzaléma - tady byl podle křesťanské tradice Ježíš Kristus ukřižován, pohřben a také zde vstal z mrtvých. Kostel Božího hrobu je z doby křižáckých výprav a je opravdu impozantní. Hned u vstupu vás přivítá vůně kadidla jako i velká mozaika, která vypráví příběh konce Ježíšova života. Samotná Golgota se nachází uvnitř kostela a na jejím vrcholu stojí zlatem zdobený kříž.
I v regionu Galilei naleznete řadu kostelů, které odkazují k působení Ježíše Krista. Největší zajímavostí tohoto relativně malého svatostánku jsou jeho původní mozaiky na podlaze, kde je scéna rozmnožení chleba symbolicky zobrazena košem s plackami chleba uvnitř, kolem kterého jsou dvě rybičky. Mozaiky pochází ze 4.-5. století. Obrovský kostel uprostřed starého Nazaretu vás zcela jistě překvapí svým moderním vzhledem. Byl dokončen v roce 1969 jako jeden z největších kostelů na Blízkém východě. V jeho dolním patře tak lze vidět pozůstatky předchozích svatostánků, zejména toho, který svého času postavili křižáci. Jde především o sochy, malované obrazy a mozaiky.
Boží obydlí, posvátné místo nebo svatyně, ať už v doslovném, či duchovním smyslu, místo, kde je uctíván Bůh. Hebrejské slovo hé·khalʹ překládané jako „chrám“ znamená také „palác“. Jako chrám jsou překládána také řecká slova hi·e·ronʹ a na·osʹ, která mohou označovat buď celý chrámový komplex, nebo jeho ústřední budovu; slovem na·osʹ, jehož význam je „svatyně“ nebo „boží obydlí (příbytek)“, jsou někdy konkrétně označovány posvátné vnitřní místnosti chrámu. Šalomounův chrám.
Chrám vznikl z dohromady nákladných příprav a prací: David později koupil mlat Jebusejce Ornana na hoře Moria jako místo, kde bude chrám stát, a nasbíral ohromné množství darů zlata, stříbra, mědi a železa. Práce trvaly sedm a půl roku, a stavba probíhala za spolupráce Kirův. Architektonická dispozice chrámu vycházela z modelu svatostánku; Svatá byla 40 loket dlouhá, 20 loket široká a pravděpodobně 30 loket vysoká, Nejsvětější měla tvar krychle o hraně 20 loket. Nad Nejsvětější byly nástřešní místnosti. Okolo chrámu byla postavena nádvoří a skladiště, a veškeré náčiní bylo ze zlata.
Práce trvaly sedm a půl roku (od jara roku 1034 př. n. l. do podzimu roku 1027 př. n. l.). Zasvěcení Chrámu proběhlo v sedmém měsíci etanimu, patrně ve 12. roce Šalomónovy vlády, a trvalo 7 dní. Do chrámu byla vložena truhla smlouvy a následovalo slavnostní požehnání Izraele. Chrám stál až do roku 607 př. n. l., kdy byl zničen babylónským vojskem vedeným králem Nebukadnecarem. Důsledky odpadnutí Izraele a období nejistoty znamenaly, že chrám byl následně opuštěn a znesvěcen relativně dlouhé období.
Chráněný systém stavby a její rozměry prošly později změnami: Zerubbabelův chrám, postavený po návratu Židů z Babylonského zajetí, nebyl tak nádherný jako Šalomounův chrám, ale vydržel téměř 500 let. Chrám byl dokončen v roce 515 př. n. l. a byl posléze znovu vystavěn a rozšířen. Herodův chrám - rekonstrukce provedená na počátku římské nadvlády - se stal jedním z největších svatostánků starověkého světa. Josephus uvádí, že Herodes chrám přestavěl v 15. roce vlády, avšak jiné prameny uvádějí 18. rok; samotná výstavba trvala 18 měsíců, ale nádvoří a další části chrámu se stavěly osm let. Zasvěcení a Velké oběti vyzdvihovaly význam chrámu jako symbolu jednoty židovského lidu a uctívání Boha.
Chrám Božího hrobu v Jeruzalémě má složitou historii a dnes je řízen šestnáct církevmi, přičemž hlavní práva náleží řecké pravoslavné církvi a římsko-katolické církvi. V chrámu se nachází Kámen pomazání a mnoho kaplí, včetně kaple sv. Heleny. Každou část svatostánku vlastní jiná náboženská obec, a společné prostory spravují dohromady. Zásadní upřesnění se týká 1852, která vymezuje čas bohoslužeb a spolupráci jednotlivých stran. O to radostněji však mohou řemeslníci upravovat vlastní svatyně, i když v průběhu bohoslueb u sousedů dochází k menším sporům.
V posledních dnech se na sociálních sítích šíří informace o úplném uzavření Chrámu Božího hrobu a o zastavení liturgického života na tomto pro křesťanům zásadním místě. Katolická církev ve Svaté zemi proto vydala oficiální prohlášení, které uvádí situaci na pravou míru. Chrám Božího hrobu je skutečně pro veřejnost uzavřen kvůli bezpečnostním opatřením a eskalaci konfliktu na Blízkém východě. Přesto modlitba a liturgie pokračují; Františkáni a další církevní představitelé nadále slaví bohoslužby a denní procesí podle stanoveného řádu. Modlitba na svatých místech nepřestala ani na okamžik. Přítomnost řeholníků je znamením víry, naděje a prosby o mír.
Historie Chrámu Božího hrobu sahá až do druhého století, kdy Hadrián nechal postavit chrám na místě Ježíšova pohřbu, aby zakryl jeskyni. Byzantinský chrám ztělesňoval projekty Konstantina. Interiéry jsou dnes rozlehlé a jejich architektonická dispozice je komplikovaná. Ježíšův hrob je umístěn v edikule z 19. století a byl znovuotevřen po rekonstrukci v roce 2017. Kolemní kaple a rotunda s často navštěvovanými kaplemi tvoří důležitý celek pro různé křesťanské tradice, včetně řecké pravoslavné, římskokatolické, arménské a dalších. Temperamentní rvačky mezi mnichy jsou často natáčeny médii, proto je důležité respektovat pravidla a zachovat klid pro modlitbu a návštěvu.
Vkročit do Chrámu Božího hrobu znamená vystoupat do centra křesťanské duchovnosti, kde se setkávají legendy, historické fakty a živé tradice. Chrám je považován za nejposvátnější místo pro křesťany a pro správné fungování jeho správy platí mezinárodní dohody a prameny Status quo z roku 1852. V určitém smyslu je Chrám Božího hrobu symbolem spolupráce mezi různými církvemi a výzvou k míru v období těžkostí a konfliktů. Z pohledu turistiky a kulturního dědictví zůstává chrám jedním z nejvýznamnějších míst na mapě Jeruzaléma a celého regionu.
Historie chrámu Božího hrobu
Hlavní kapitoly a původní prameny
Chrám Božího hrobu stojí na místě ukřižování, pohřbu a zmrtvýchvstání Ježíše Krista. Kříž a hrob jsou součástí složitého systému kaplí, edikul a různých prosředků uctívání. Rozdělení svatyně mezi různými církvemi a postupy Status quo z roku 1852 určují koordinaci a řešení sporů mezi Správci chrámu. Podle evangelií bylo Ježíšovo tělo bezprostředně po smrti sňato z kříže, zabaleno do plátna a položeno do skalního hrobu. Není tedy divu, že chrám zůstává pro věřící i návštěvníky místem hlubokého duchovního zážitku.
Historie chrámu má několik fází: Hadriánův chrám, Byzantinský chrám, Zerubbabelův a nakonec Herodův chrám, který byl rekonstruován a který podle různých pramenů trval na rozdílné období výstavby. Dvě hlavní kaple a Golgota v chrámu vytvářejí centrum náboženského života. Předměty a relikvie, jako Kámen pomazání, hřbitov a ostatní, jsou podle tradic spojovány s Kristovým utrpením a smrtí. Kombinace starověkých a moderních prvků v chrámové architektuře odráží dlouhou historii a kontinuitu uctívání.
Současná situace chrámu zahrnuje i bezpečnostní opatření a dočasné uzavření pro veřejnost. Přesto se modlitba a liturgie nadále konají - a to v duchu obyčejných vyhlášení a prosb o mír. Kontext konfliktů a politických konfliktů v regionu ovlivňuje každodenní provoz chrámu, ale jeho duchovní význam zůstává nezměněn. Chrám Božího hrobu tak zůstává jedním z nejdůležitějších a nejnavštěvovanějších míst na světě pro křesťanství a pro poznání historie Svaté země.
Klíčové pojmy a historické milníky
- Šalomounův chrám - architektonické a duchovní centrum starověkého Izraele
- Nádvoří pohanů a sloupořadí - symboly velkého chrámového komplexu
- Ezra a Nébo a restaurování chrámu po Babylonském zajetí
- Byzantské a křesťanské rekonstrukce - vznik edikule a hrobu
- Status quo z roku 1852 - pravidla pro správu a užívání chrámu