Pro křesťanské poutníky je významná severní část jezera. 5 km severně od Tiberiadu stála na západním břehu osada Magdala. Odtud pocházela svatá Marie Magdalena (Marie z Magdaly), která podle Nového zákona doprovázela Ježíše Krista na jeho cestách. Dnes jsou zde k vidění vykopávky a kaple svaté Marie Magdaleny. Nad Magdalou se vypíná stolová hora Arbel. Na jejím vrcholu mohl Ježíš přimět apoštoly, aby šli do celého světa a kázali jeho slovo (Matouš 28:16-20).
1 km severně od Magdaly je na jezeře vesnice Ginosar, zmíněná v evangeliu podle Matouše 14:34 pod jménem Genezaret. Ježíš se zde vylodil s apoštoly poté, co došel k jejich lodi po hladině jezera. Dnes je zde muzeum Yigal Allon. V něm je vystaven člun z 1. 4 km severovýchodně od Ginosaru leží na břehu jezera osada Tabgha. Zde jsou dva kostely. Severní kostel připomíná Ježíšův zázrak nasycení pěti tisíců lidí. Jižní kostel stojí na nízké skále přímo na břehu jezera. Podle křesťanské tradice zde došlo k jednomu z Ježíšových zjevení po jeho smrti a zmrtvýchvstání. Na této skále připravil apoštolům snídani. Skála, na které kostel stojí, proto nese jméno Ježíšův stůl. Přibližně 1 km severovýchodně od Tabghy je Hora blahoslavenství, kde Ježíš pronášel svá kázání. Na návrší stojí poutní kostel, otevírá se odtud krásný výhled na jezero. V okolí můžeme vidět banánové plantáže.
Východně od Hory blahoslavenství je na břehu jezera archeologické naleziště Kafarnaum. Pro poutníky jsou zde významná dvě místa, pozůstatky synagogy, v níž Ježíš kázal, a dům apoštola Petra. Z domu se stal v 1. století křesťanský sněmovní dům (domus ecclesiae). Výzkumem odhalené pozůstatky domu jsou stále k vidění. Dál na severovýchod se do jezera vlévá řeka Jordán. Na jejím opačném břehu je nově otevřené archeologické naleziště osady Betsaida. Odtud pocházel svatý Petr a jeho bratr svatý Ondřej. Ti se odtud přestěhovali do Kafarnaumu.
Asi 11 km jižně od Betsaidy je na východní straně jezera lokalita Kursi. Ta je známa z Nového zákona jako místo, kde Ježíš vyhnal zlé démony ze člověka do stáda prasat. Stádo pak skočilo do jezera a utonulo (Marek 5:1-20, Matouš 8:28-34, Lukáš 8:26-39).
Text: popis18.7. Kostel vznikl v místech osady Nebovidy. Její význam upadal poté, co ve 13. stol. zanikl brod a byly vybudovány nové hradby. Místo, na němž vznikal dnešní objekt, snad patřilo pražské metropolitní kapitule, nicméně vlastnictví je doloženo až od 16. První zprávy se se týkají kostelíka sv. Maří Magdalény, který se dosud zachoval v konstrukcích čp. 387/3. Patřil klášteru magdalének, které se sem pravděpodobně po roce 1315 přestěhovaly ze Starého Města. Konvent zanikl při husitských válek 21. června 1420 a nebyl již nikdy obnoven. Objekty konventu byly sekularizovány a upraveny na měšťanská obydlí. Metropolitní kapitula postoupila v roce 1604 dominikánům do nájmu kostel sv. Maří Magdalény a to včetně domků stojících v jeho jurisdikci. Řeholníci, kteří po vypuzení jezuity od sv. Klimenta (pozdější Klementinum) provizorně sídlili v Anežském klášteře, se do nového působiště přestěhovali 1. června 1604. Do majetkových rozepří se dostali hned v počátku při vykupování měšťanských domů, které chtěli využít k provizornímu bydlení. Současně upravili rovněž někdejší kostel sv. Maří Magdalény, který byl 1. března 1606 jmenován konventní svatyní. 19. srpna 1613 dominikáni uzavřeli smlouvu s pražskou metropolitní kapitulou, kterou klášter a kostel přešel trvale do jejich majetku. Současně se zavázali k vybudování nového konventu i kostela. Podle ní měli dominikáni vybudovat nový konvent i kostel, jehož původní zasvěcení měli zachovat. S výstavbou nového řeholního domu začali již v roce 1616 po jižní straně kostela. Nově budované křídlo jistě zasahovalo do prostoru pozdějšího barokního kostela a bylo při jeho výstavbě zničeno. Stavba nebyla dokončena do konce třicetileté války, mj. V roce 1637 zavázal hrabě Karel Alexandr Michna své dědice, aby dominikánům postavili chrám ve velikosti staroboleslavské basiliky či vídeňského chrámu bosých karmelitánů. 16. června 1656 dominikáni stavbu zahájili požehnáním základního kamene. Stavba kostela postupovala pomalu, protože příliv peněžních prostředků vázl a po smrti hraběte Václava Michny dokonce i v letech 1668-1669 ustal úplně. Teprve 31. března 1670 došlo k dohodě mezi Michny a dominikány, podle které byl kostel dostavěn podle původního Carattiho projektu. Kostel měl být dle dohody dokončen v roce 1673. Současně nebo nedlouho poté byla prováděna štuková výzdoba, upraveno průčelí a kopule nad křížením. Stavbu dokončil Kryštof Dientzenhofer, pravděpodobně podle upravených vlastních plánů. Kostel byl nakonec po doplnění mobiliářem slavnostně vysvěcen 30. Po zrušení dominikánského kláštera pro zadluženost přišel areál již v roce 1783 do dražby, když byl předtím vyčleněn majetek kapitulní od nově nabytého vlastnictví dominikánů. Protože kostel byl vystavěn na původních pozemcích kapituly, připadl do jejího dílu. Kostel odkoupil Jakub Schoffo, ředitel Zbraslavské rafinerie cukru a nechal zde zřídit sklady a kanceláře. Snesena byla průčelní zvonice, proběhla úprava průčelí. V interiéru byly boční lodě zdmi uzavřeny a přepatrovány, stejně jako prostor kruchty. Autorem těchto adaptací byl pravděpodobně M. V roce 1792 kostel přešel do majetku Vrchního poštovního úřadu, který opět provedl určité adaptační změny podle projektu Josefa Zobela. Sneslena byla průčelní zvonice, proběhla úprava průčelí. Od poloviny 19. století nedošlo k žádným závažnějším změnám s výjimkou novodobého proražení průchodu v přízemní partii. Budova, která vyplňuje celý půdorys někdejšího kostela, je postavena tak, že rozšiřující se ulice před ní vytváří nevelké náměstí, umožňující odstup od hlavního vstupního průčelí, i když málo výrazný. Původní kostel uzavíral jihozápadní nároží velkého dominikánského areálu.
V půdorysném řešení původního kostela, který je známý z tzv. Dientzenhoferova skicáře, se ozývá dispozice římského Il Gesu, i když značně redukovaná. Prostor bývalé lodi kostela zůstal i po četných přestavbách volný, jen částečně zaplněný vloženými bloky schodiště na jižní a severní straně a pavlačemi, které obíhají boční stěny, opatřeny jednoduchým litinovým tyčkovým zábradlím. Zazděny ovšem byly i boční prostory v křížení. Kupoli oddělují zdvojené pasy od valené klenby (prolomené vstřícnými lunetovými výsečemi) lodě a závěru. Ve výsečích jsou umístěna okna se střídavě polokruhovým a pravoúhlým zakončením, rámovaná raně barokními šambránami s uchy a kapkami, také s převýšeným překladem, který ukončují segmentově vzduté římsy. Průjezd do hlavní lodě je plochostropý, předěluje je segmentový pas. Boční stěny prolamují oválná okénka s raněklasicistními mřížemi. Vpravo navazuje na průjezd dvouramenné schodiště s plnou vřetenovou zdí z pozdně klasicistní přestavby. V prostoru za křížením je vloženo další pozdně klasicistní pilířové schodiště, které je velmi hodnotně architektonicky řešeno. Pravá loď, včetně křížení a prostorů kolem presbyteria, byla v přízemí nově prolomena jako průchod. Novodobě byla rovněž upravena levá loď, kde se zachovaly v přízemí jen malé klenby v průchodech mezi pilíři, ostatní klenby jsou novodobé segmentové či placky.
Kostel sv. Správce památky: Obec Chlumín. Kostel svaté Maří Magdalény (kat. Nový hřbitov) byl zřízen za obcí o několik set metrů dál. Presbytář kostela je obdélníkový, půlkruhově zakončený, při něm na severní straně stojí vysoký přístavek sakristie a oratoře zakončený třemi stranami nepravidelného osmiúhelníka. Obdélníková loď má po bocích dva čtvercové přístavky. Presbytář je pokrytý barokní freskou. Na přechodu lodi a presbytáře se nachází barokní kazatelna. Věž je umístěna na západní straně lodi. Pod ní je umístěn hlavní vstup a portál s erbem vévodkyně Toskánské. Kostelní loď je rozdělena na tři klenební pole, kruchta spočívá na šesti sloupech. Čtvercové přístavky obsahují schodiště, vnější vchody a netradičně i bývalou márnici. Uvnitř zvonice visí dva zvony (původně byly čtyři).
V kostele se nachází velmi zajímavý náhrobní kámen z r. 1599 umístěný ve zdi pod kruchtou. Uvnitř zvonice visí dva zvony (přesný počet bývalých zvonů). Věžní zvony nápisy připomínají historické události a místní tradice. K původní výzdobě kostela patřil vzácný skládací obraz zobrazující výjevy ze života Panny Marie. Obraz, dar od císaře Karla IV., je dnes součástí galerie hradu Křivoklát.
Moderní historie a současnost
V roce 1939 se zde konala slavnostní mše svatá s udílením svátosti biřmování celebrována Jeho Eminencí Karlem kardinálem Kašparem, arcibiskupem pražským, pro okolní obce i široké okolí. V roce 1970 byla udělována tato svátost v kostele sv. Máří Magdaleny Jeho Eminencí Františkem kardinálem Tomáškem, arcibiskupem pražským, v plně zaplněné lodi chrámu. Hlavní oltář byl zdoben československou státní vlajkou. Vlajky vlály i na věži kostela. Slavnost se tak stala tichou demonstrací v době normalizace. V současné době je kostel využíván jako ekumenický. Jsou zde konány pravidelná náboženská shromáždění a slavnosti napříč spektrem církví a náboženských společností. Již tradiční Vánoční koncert základní školy se každoročně koná také v jeho prostorách.
Děkanský kostel sv. Máří Magdaleny vystavěn byl, ve stylu pozdní gotiky, Jindřichem z Donína, majitelem benáteckého panství, v letech 1561 - 1570 na místě dřevěné kaple z roku 1485. Neminuly jej pohromy třicetileté války. V roce 1640 byl zpustošen vojsky zahraničními i domácími, okna vymlácena, zničeno i vnitřní zařízení. Hlavní oltář byl zhotovенý Matějem Grünem roku 1760. Na něm nelze přehlédnout obraz sv. Máří Magdaleny představující světici ozářenou prudkým světlem shora, jak se modlí z bible vedle na níž leží lebka. Rám obrazu nesou andělé. Obraz byl přisuzován Petru Brandlovi. V chrámové lodi jsou další dva oltáře z 18. století. Kromě toho je zde další, nový, oltář z první poloviny 20. století a kazatelna pořízená roku 1696. V presbytáři jsou sedes arcibiskupa Příchovského ozdobené jeho rodovým znakem. Na kůru jsou starobylé varhany, které spolu s oltářem sv. Barbory byly zakoupeny z kostela sv. Václava v Praze. Na zrušeném hřbitově při kostelu je pohřben okresní soudce, ale především básník Václav Jaromír Picek, autor textu k písním: Čechy krásné, Čechy mé…, Tážete se proč jsem Slovan…, Z českých hor zaznívá zpěv… a dalších. Pamětní deska zasazená do zdi kostela připomíná vlasteneckého básníka z doby obrození Věnceslava Rába.
Historie osady a kláštera
Stavba z bílého vápence se tyčí na skalnatém pahorku nad hlubokým údolím v místech, kde je doloženo osídlení více než pět tisíc let. Už ve 3. tisíciletí př. n. l. Roku 860 získali pozemky darem benediktini, kteří tu o čtyři roky později založili svůj klášter poté, co ten původní v nedaleké vesničce vypálili normandští nájezdníci. Krátce po dokončení sem pak mnich Baudellen přivezl údajné relikvie Máří Magdalény, jejichž pravost roku 1058 potvrdil sám papež. Bazilika vzkvétala až do roku 1280, kdy se zjistilo, že ostatky Marie nejsou uloženy tady, ale v Saint-Maximin-la-Sainte-Baume v Provence. Poté začal kostel postupně ztrácet na významu a zůstal opuštěný a v 16. století byl poničen protestanty. Když byl o tři století později pověřen jeho rekonstrukcí historik Viollet-le-Duc, zbyly z původního kostela jen trosky. Návštěvníci tu najdou původní dochovanou kapitulu, apsidy, rozlehlý nartex či nádherné plastiky na hlavicích sloupů, na nichž neznámý mistr zobrazil výjevy z antických a biblických příběhů. Vinou častých politických zvratů i změn účelu stavby se práce na kostele protáhly na celých 85 let. Église de la Madeleine, kostel sv. Máří Magdalény, je mohutná církevní stavba, která se nachází na stejnojmenném náměstí v 8. pařížském obvodu. Na místě, kde dnes leží náměstí, stávala kdysi osada se židovskou synagogou, která byla vysvěcena na katolický kostel (zasvěcený Máří Magdaléně).
Stavba a ikonografie
Stavba neoklasicistního chrámu začala v roce 1757. Stavba měla připomínat vítězství armády Napoleona I. Po porážce Francouzů v roce 1812 se však plány změnily. Uvažovalo se, že budova bude přestavěna na první pařížské nádraží. Celou budovu obklopuje 52 korintských sloupů, které jsou 20 metrů vysoké. Na budově jsou zobrazeny i výjevy z Posledního soudu. Interiér kostela sv. Po vstupu do hlavní lodě se naskýtá úžasný pohled na sochu Máří Magdalény, kterou dva andělé odnášejí vzhůru k nebi. Zajímavá je i freska Dějiny křesťanství od Julese-Clauda Zieglera, která se nachází na půlkupoli nad oltářem. Uvnitř kostela se ale nachází pouze tři okna v klenutém stropě, takže na vás kostel působí pochmurněji než kostely, které mají spoustu rozet. Detail štítu kostela sv. Po návštěvě kostela se můžete stavit v některém ze dvou špičkových pařížských lahůdkářství (Fauchon a Hédiard), které se nacházejí na zdejším náměstí. Okolí kolem kostela je místem hlavně pro zámožné lidi, jelikož ani na Champs-Elysées nemají tak drahé butiky jako zde. Kdo má rád květiny, neměl by si nechat ujít pohled na květinovou tržnici, která se nachází směrem od východní strany kostela.
