Při psaní počátečního písmena u názvů staveb a jejich částí je pisateli dána jistá volnost; je na něm, aby zhodnotil význam dané stavby nebo jejích částí a podle toho zvolil malé, nebo velké písmeno. Proto se u některých typů pojmenování v praxi objevují malá i velká písmena a oba způsoby psaní lze přijmout.
U některých pojmenovacích typů je způsob psaní dán tradicí a v praxi se většinou i dodržuje. Pokud však autor zvolí velké písmeno, např. Chrám sv. S velkým písmenem se tradičně píšou názvy památek celonárodně považovaných za významné: Pražský hrad, Staroměstská radnice (v Praze), Betlémská kaple, Strahovský klášter, Sázavský klášter, Vladislavský sál. PČP z r. 1993 mezi tyto názvy zařadila Chrám sv. Víta, Svatovítský chrám (= chrám na Pražském hradě). Namísto spojení Chrám svatého Víta / Svatovítský chrám se používá i spojení katedrála sv. Víta, svatovítská katedrála.
Tradici se uplatňuje u názvů ostatních chrámů, dále u bazilik, kostelů, kaplí, rotund, v nichž se pojmenování označující druh stavby píšou s malým písmenem: chrám sv. Jakuba, bazilika sv. Jiří, kostel sv. Antonína, kaple sv. Kříže, rotunda sv. Většina názvů sakrálních staveb je tvořena spojením podstatného jména obecného chrám, kostel, kaple a tvaru 2. p. jména dalšího (vlastního nebo obecného), mezi něž je vloženo přídavné jméno svatý.
S velkým písmenem se píše jen podstatné jméno ve 2. p.: chrám sv. Barbory, chrám sv. Jakuba, kostel sv. Petra a Pavla, kostel sv. Šimona a Judy, kaple sv. Martina, kaple sv. Longina, kostel sv. Rodiny, kaple sv. Kříže. Následuje-li za osobním jménem jméno obecné, píše se s malým písmenem: kostel sv. Tomáše apoštola, kostel sv. Michaela archanděla. Následuje-li po obecných výrazech chrám, kostel, kaple jiné spojení, píše se první výraz vždy s velkým písmenem, ostatní podle toho, co označují: bazilika Nanebevzetí Panny Marie Svatoborské, kostel Panny Marie, kostel Panny Marie Sněžné, kostel Nanebevstoupení Páně, kostel Srdce Páně, kostel Božského srdce Páně, kostel Všech svatých, kostel Andělů strážných, kostel Povýšení sv. Kříže, kaple Božího milosrdenství, rotunda Máří Magdalény, rotunda sv. U části sakrálních staveb bývá připojeno za vlastní jméno předložkové spojení. Předložka se píše s malým písmenem, další výrazy podle označované skutečnosti: kostel sv. Petra na Poříčí, kostel sv. Václava na Zderaze, kostel sv. Vavřince pod Petřínem (jde o místní jména); kostel sv. Martina ve zdi, kostel sv. Většina názvů klášterů je tvořena spojením přídavného jména a podstatného jména klášter.
Poznat, zda jde o vlastní název, nebo o název popisný, tedy název, který pouze signalizuje, kde se daná stavba nachází, komu je zasvěcena, kdo ji obývá, je velmi obtížné. Tradičně se píše: Sázavský klášter, Strahovský klášter, Anežský klášter (v Praze), s malým písmenem je obvyklé psát: dominikánský klášter, františkánský klášter, klášter alžbětinek.
V názvech tvořených spojením podstatného jména hrad, zámek, rozhledna a vlastního jména se výrazy hrad, zámek a rozhledna píšou s malým písmenem: hrad Karlštejn, hrad Kost, hrad Křivoklát, zámek Sychrov, zámek Hluboká, rozhledna Barborka, rozhledna Borůvka. Hrady a zámky bývají často pojmenovány podle obce, v níž se nacházejí: zámek Opočno, zámek Chlumec nad Cidlinou, zámek Hrubá Skála, hrad Potštejn. Rozhledny jsou podle názvu obce pojmenovány zřídka: rozhledna Lhotka u Berouna, daleko častěji jsou pojmenovány podle hory/kopce, na nichž byly zbudovány: rozhledna Kohout, rozhledna Kozákov, rozhledna Chlum, rozhledna Černá hora, rozhledna Děčínský Sněžník.
Část názvů obsahuje přídavné jméno přivlastňovací utvořené od osobního jména (viz Velká písmena - výroky jména živých bytostí a přídavná jména od nich odvozená): Burianova rozhledna, Klostermannova rozhledna. Pokud zvolíme spojení přídavného jména odvozeného od zeměpisného jména a podstatného jména rozhledna, měli bychom psát přídavné jméno s malým písmenem: lhotecká rozhledna, kozákovská rozhledna. U názvů obsahujících výraz hora je třeba zvážit, co pojmenovávají. Spojení Kunětická hora označuje jak horu, tak hrad podle ní pojmenovaný. V obou případech píšeme u slova hora malé písmeno. Ve spojení Zelená hora (hora v katastru Žďáru nad Sázavou s poutním kostelem sv. Jana Nepomuckého) také píšeme malé písmeno.
Ve spojení přídavného jména a podstatného jména palác, dům, pasáž se s velkým písmenem píše pouze přídavné jméno: Obecní dům (v Praze), Bílý dům (ve Washingtonu), Lidový dům, Valdštejnský palác, Kaiserštejnský palác, Hrzánský palác, Veletržní palác, Průmyslový palác, Václavská pasáž, Müllerova vila. Ve spojení podstatného jména palác, dům s podstatným jménem osobním ve 2. p. V předložkových spojeních se slova palác, dům píšou s malým písmenem, předložka s velkým písmenem a první slovo po předložce také; způsob psaní je tedy stejný jako u názvů ulic, náměstí atp. Tradičně se píše Valdštejnský sál, Španělský sál = sály na Pražském hradě.
Oficiální názvy železničních nádraží tvoří spojení železniční stanice a názvu obce/města, popř. jejich části: železniční stanice Praha hlavní nádraží, železniční stanice Ostrava-Svinov, železniční stanice Ústí nad Labem sever, železniční stanice Borek pod Troskami, píšeme proto: nádraží Ostrava-Svinov, náchodské nádraží, libeňské nádraží, ostravské hlavní nádraží. Oficiální názvy autobusových nádraží a zastávek tvoří název obce/města, popřípadě jejich části: Praha, ÚAN Florenc; Brno, ÚAN Zvonařka; Ostrava, ÚAN; Plzeň, CAN; Praha, Černý Most; Vysoké Mýto, autobusové nádraží; Velké Opatovice, sídliště; Znojmo, Dr.
Každá dálnice a silnice má číselné označení: dálnice D1, D5, D11; silnice E48, E461, 603 apod. Namísto číselného označení se u některých názvů velmi často používá přídavné jméno utvořené od jména města, jež má naznačovat směr dané komunikace. V psaní přídavných jmen ve spojení s podstatnými jmény tunel, spojka, okruh, radiála, obchvat je úzus rozkolísaný, neboť při jejich psaní je velmi těžké stanovit, zda jde o vlastní jména, nebo pouze o obecná pojmenování.
V praxi se objevují jak podoby Strahovský tunel, Letenský tunel (tato podoba je uvedena v SSČ), tak Strahovský tunel, Letenský tunel (patrně vlivem analogie s názvy Nuselský most, Barrandovský most, Libeňský most, jež se chápou jako vlastní názvy), dále jižní spojka i Jižní spojka, pražský okruh i Pražský okruh, štěrboholská radiála i Štěrboholská radiála, svitavská i Svitavská radiála, plzeňský i Plzeňský obchvat, severojižní magistrála i Severojižní magistrála. K psaní velkého písmene bezesporu vede to, že mnohé názvy, psané s velkým písmenem, lze nalézt v mapách, v městských uličnících, encyklopediích veřejných prostranství atp. Psaní velkých písmen bývá v pravopise považováno za jednu z nejobtížnějších oblastí.
Je to dáno mimo jiné tím, že nemá příliš logickou ani historickou oporu, pravopis se zde řídí spíše podle všeobecné dohody. Oblastí, ve které při psaní velkých písmen chybují nejen studenti asi nejméně, je právě kategorie větných celků. Velké písmeno je třeba psát i ve větných celcích, které se vyskytují uvnitř věty, na jejímž začátku jsme již velké písmeno uvedli. Faktem, který je třeba si pečlivě zapamatovat, je skutečnost, že ačkoli se nadpisy a titulky (např. Bezesporu nejrozsáhlejší kategorie výrazů, na jejichž počátku je nutné užít velké písmeno, je skupina vlastních jmen. Právě při jejich psaní také nejčastěji dochází k pochybení zapříčiněnému neznalostí konkrétních pravidel.
Velká písmena píšeme ve vlastních jménech označujících osoby, zvířata, některé věci, místa apod. Hlavní funkcí vlastních jmen je totiž označení jedné konkrétní osoby/věci či určitého zvířete, aby bylo možné je jednoznačně odlišit od ostatních bytostí a předmětů s obdobnými charakteristickými znaky. U lidí je však třeba psát velké písmeno nejen na začátku jména či přezdívky, ale i příjmení a přídomků! Učitel národů (= J. A. Jedná se o příslušníky kolektivů, jejichž název byl odvozen od vlastního jména.
V užívání malých a velkých písmen se rovněž často chybuje při psaní názvů planet, souhvězdí a dalších vesmírných těles. Proto si zapamatujme, že tato pojmenování píšeme vždy s velkým počátečním písmenem. Před přechodem k pravidlům psaní nejen zeměpisných pojmenování je vhodné připomenout několik základních zásad užívání velkých písmen v rámci souslovných označení. O příštích letních prázdninách se mému bratranci z Anglie konečně splní sen navštívit Chrám sv. Ještě musím rok šetřit, a pak se vydám s kolegy na motorkářskou výpravu po jižní Evropě.
Podobně se určuje i podoba psaní názvů světových stran. Běžně jsou uváděny s malými počátečními písmeny (sever, jih, východ, západ), ale ve významu označujícím území ležící na konkrétní světové straně, je třeba uvádět počáteční písmeno velké (např. Střelka kompasu ukazuje vždy na sever. Lidice, Veselí nad Lužnicí, Malá Skála, Rychnov u Jablonce nad Nisou, Holešovice, Malá Strana, Sídliště Míru).
Všechny tyto poznámky ukazují, že rozhodnutí, zda napsat velké, nebo malé písmeno, často vyžaduje kontext a znalost konkrétních pravidel. Zároveň existují výjimky a zvláštní pravidla pro názvy institucí, míst, cest a staveb, která se v praxi liší podle toho, zda chceme vyjádřit oficiální název, obecné pojmenování či název popisný.
Pro doplnění praktické orientace lze sledovat oficiální názvy, kde je jasně stanoveno, že například železniční stanice se skládá ze slova stanice a názvu obce/města: nádraží Ostrava-Svinov, Ostrava-Svinov nádraží. Z hlediska dopravních uzlů je pak jasné rozlišení mezi názvem místa a jeho státem uznaným označením. Psaní velkých písmen u názvů ulic, náměstí a dalších veřejných prostranství se řídí obdobnými zásadami, kdy první slovo je většinou s velkým písmenem a další podle jednotného vzoru.
Vzhledem k obtížnosti tématu a množství výjimek v češtině se doporučuje konzultovat Pravidla českého pravopisu a Stručnou mluvnici českou pro podrobnější pravidla a praktické příklady. Neustálé procvičování a odvolávání se na spolehlivé encyklopedie či geografické slovníky pomáhá vyvarovat se nejčastějších pochybení při psaní velkých písmen v názvech staveb a jejich částí.