Chrám Hagia Sofia je jednou z nejtypičtějších dominant Istanbulu v centru města. Chrám sv. Sofie je nezbytnou zastávkou v centru Istanbulu. Láká své návštěvníky již zdálky. Jednak proto, že stojí na prvním pahorku metropole a proto, že se jedná o obrovskou rozložitou kamennou stavbu, která vyniká svou mohutnou centrální kupolí nad ostatními. Chrám byl postavený v roce 532 a měl reprezentovat bohatství a sílu Byzantské říše před poddanými města, ale také před cizími hodnostáři. Dodnes je jeho architektura vzorem pro ostatní stavby a architekti si lámou hlavu nad jeho konstrukčním řešením.
Historie stavby chrámu je velmi pohnutá. Po tisíc let byl chrám dominantou panoramatu města a také největším uzavřeným prostorem na světě. Je to už třetí chrám na tomto místě, který zažil několik rekonstrukcí. Výsledkem přání císaře Justiniána postavit svatyni, jíž by nebylo nic na světě rovno, je tato ohromná stavba. Architekti, kteří se zasadili o tyto úctyhodné základy, jsou Anthemius z Trallu a Isidorus z Milétu. Mnohé uchvacovala hlavní chrámová kupole měřící třicet metrů, která evokuje zdání, že není ničím podpírána. Po několika zemětřeseních a zřícení kupole, musel další architekt vyřešit problém tím, že začal zacpávat jednotlivá okna.
Funkci mešity plnila stavba až do roku 1932, o dva roky později se změnila na muzeum otevřené pro veřejnost. Poté, co se dostanete do interiéru chrámu, budete uhranuti originálním řešením jednotlivých částí, krásnými mozaikami zdobícími kupole a zdi. Některé jsou byzantské, jiné představují abstraktní díla, další zase figurativní ikony. Ať už tak nebo tak, pokaždé jsou reprezentativním unikátem hodným velkoleposti tohoto chrámu. Zajímavé jsou i různorodé mramorové panely ve výzdobě, které jsou tvořeny mimo jiné egyptskými sopečnými porfyry, které se již dnes nevidí.
Velký zástup lidí uvidíte i u „Plačícího“ či „Potícího se sloupu“, který je tvořen z pórovitého kamene. Pro ty, které zajímají pozůstatky islámského času, jsou zde sultánská lože, modlitební výklenek mihráb nebo také dřevěné plakety s kaligrafickými nápisy. Proč se vracet do Istanbulu? Kvůli neobyčejným památkám, nádherné přírodní scenérii, ale i procházkám či návštěvě alespoň v jednom z téměř třiceti muzeí, kde lze objevit mnohá tajemství rozvoje civilizace. I proto byl Istanbul v roce 2010 vyhlášen Evropským městem kultury. Ročně sem přijíždí na devět milionů návštěvníků.
Istanbul je esencí toho nejpozoruhodnějšího, co přineslo střídání civilizací na spojnici Evropy a Asie. Na světě neexistuje žádné jiné velkoměsto, které spojuje dva kontinenty - v tomto případě Evropu a Asii. Historickou část dělí od moderního Istanbulu v asijské části Bosporská úžina (turecky Karadeniz Bogazi). Hledám orientaci, abych z vrcholku před Palácem Topkapi našla správné světové strany. Územím dnešního Turecka prošlo třiatřicet civilizací - to je současný výsledek archeologických průzkumů. Tajemstvím Istanbulu je jeho přírodní, historické, kulturní a architektonické bohatství, řekl Arch. Dr. Kadir Topbas, primátor tohoto velkoměsta, jehož počet obyvatel přesahuje 15 milionů.
Tři nejznámější názvy téhož města - Konstantinopolis (používá se i Konstantinopol), Cařihrad, Istanbul - vystihují nepřetržitý zájem o území, kde se k sobě těsně přibližují Evropa a Asie. Bosporská úžina, spojnice Černého moře s mořem Egejským, Marmarským a Středozemním je dlouhá třicet kilometrů a široká od 660 do 4 500 metrů. Nad Bosporem se klenou mosty, z nichž dva se řadí mezi nejunikátnější visuté mosty světa - Galatský a Unkапani. O překlenutí nad Zlatým rohem kdysi ve středověku usilovali také Leonardo da Vinci a Michelangelo. O výspu Evropy s dotekem Asie usilovali Peršané, Egypťané, Římané, Avaři, Slované, Seldžukové, sem zasahovaly tři velké říše - římská, byzantská a osmanská. Sedm zelených pahorků na Bosporu bylo osídleno už v dávnověku.
Původní mykénskou osadu založil vůdce Dorů Byzant z Megary. Pozdější město pak vešlo do historie pod názvem Konstantinopolis, 11. Rozlehlý palác Topkapi, který dal na jednom z nejstrategičtějších vrcholků nad Bosporem postavit sultán Sulejman I. Nádherný, je sídelním městem samo o sobě. Vchází se do něj bránou „Pozdravení pokoje“. Komplex tvoří přes padesát pavilonů, přijímací síně, nádvoří, zahrady, lázně, knihovny, i bývalé stavby. Za první bránou stojí byzantský kostel Hagia Eirene (Aja Irini či Aya Irini) neboli Chrám božského míru, pocházející ze 4. století. V paláci jsou dnes soustředěny vzácné muzejní sbírky. K vidění jsou oděvy některých sultánů, například hedvábný kaftan Mehmeda II. Na druhém nádvoří je vyhledávaná budova harému, místo, ve kterém trávilo svůj čas v jednom období až tisíc dívek a kam, jak známo, mohl vstoupit jen sultán a eunuchové. Pobyt v palácovém komplexu se čtyřmi nádvořími zpříjemňují parková zákoutí s vysokými stromy, jejichž stín je v letním parnu milosrdný ke každému, kdo do paláce vkročí.
Před návštěvou Istanbulu se vyplatí zalistovat v průvodcích a historické literatuře. Za jedno z nejpřitažlivějších období je pokládáno deset století, kdy Konstantinopol (Cařihrad) byl hlavním městem Byzantské říše. Sultán Mehmed II. oficiálně dobyl Konstantinopol 29. května 1453. V tento den vjel na koni do byzantského Chrámu Boží Moudrosti, aby tam vykonal modlitbu jako nejvyšší představitel muslimského světa. Postupně přibyly minarety, mihráb, lože pro sultána, nápisy z Koránu, mauzoleum a hrobky některých sultánů. Sultán Mehmed II. však ušetřil všechny významné křesťanské památky. Jak uvádí ve svém díle Petr Štěpánek, „1453: Pád Konstantinopole - zrod Istanbulu“, osvojování nových území probíhalo ve dvou fázích: nejprve dobytí území, poté začlenění do správního systému.
Po rekonstrukci Hagie Sofia byly vztyčeny minarety, a to postupně během vlády sultánů. Třetí a čtvrtý minaret byly připojeny za vlády sultána Sulejmana I. Nádherného. Panorama Istanbulu ovlivnily stavby tohoto architekta, vojenského inženýra a umělce, který se těšil velké přízni sultána. Sulejman I. Nádherný také svými plány inspiroval Modrou mešitu, která má kolem kupole 400 malých kupolí. Světlo do mešity proniká 140 okny a mešita má šest minaretů, oproti jiným, které bývají jen s jedním až čtyřmi minarety.
Vedle Hagie Sofia stojí jiná architektonická díla: podzemní cisterna (Yerebatan) s 336 osm metrů vysokými sloupy, která zásobovala Konstantinopol vodou. Po rekonstrukci umožňuje procházky doprovázené zvuky Bachovy hudby. Palác Dolmabahce, poslední sídlo osmanských sultánů, byl dokončen v roce 1856 a vyzdoben bohatě zlaceny a křišťály; 285 místností a 43 sálů, spolu s 58 křišťálovými lustry. Velkolepý trůnní sál a další komnaty dávají najevo bohatství osmanské vlády.
Mezi tipy pro návštěvníky starého Istanbulu patří: Modrá mešita, Hagia Sofia, Topkapi a Velký bazar Kapalı Çarşı. Velký bazar se rozkládá na sever od Divan Yolu a je znám pro svou autentickou atmosféru, i když nabídky dnes směšují místní i zahraniční prodejce. Egyptský bazar (Misir Çarşisi) u Zlatého rohu nabízí bohatý výběr potravin, koření, čaje a dalších orientálních produktů. Istiklal Caddesi a Taksim představují moderní část Istanbulu, kde se prolíná staré s novým, zatímco Galatská věž poskytuje panoramatický výhled na staré město.
Mešita Sultána Ahmeda, neboli Modrá mešita, je jednou z nejvýznamnějších mešit v muslimském světě a stojí na jihu náměstí Sultána Ahmeda. Před vstupem do Modré mešity se kontroluje oblečení a turistům může být poskytnuto šátek či látka na zakrytí nohou. Vstup do Topkapi paláce zahrnuje i vstup do Harému a vyžaduje čas na prohlídku. Před návštěvou města stojí za to prostudovat historické materiály a průvodce, protože některá místa vyžadují delší plánování a organizaci prohlídky.
Świątynia, która zmieniła bieg historii
Świątynia, która zmieniła bieg historii
Hagia Sofia je uváděna i v kontextu současných debat o její budoucnosti jako muzeum či mešita. V dokumentech a diskuzích se probírá, zda bude nadále otevřena zdarma pro návštěvníky a jak se budou skrývat křesťanské mozaiky během modliteb. Tato diskuse zůstává významnou součástí kulturního a náboženského dialogu, který provází Istanbul jako město propojující kontinenty i epochy.
Proč se vracet do Istanbulu? Kvůli neobyčejným památkám, nádherné přírodní scenérii i procházkám či návštěvě alespoň v jednom z téměř třiceti muzeí, kde lze objevit mnohá tajemství rozvoje civilizace. Istanbul je esencí toho nejpozoruhodnějšího, co přineslo střídání civilizací na spojnici Evropy a Asie. Ročně sem přijíždí devět milionů návštěvníků a město je součástí světového kulturního dědictví.