Po zakoupení kumburského panství se Rudolf z Tiefenbachu rozhodl zbudovat klášter v Nové Pace, motivovaný uctíváním zázračného obrazu Rodičky Boží, tehdy umístěného ve farním kostele sv. Mikuláše.
Obraz byl nejdříve uložen v kapli nad městem; zmínka o ní pochází již z roku 1414. Kaple byla za vlády Václava IV. uzavřena a obnovena až v roce 1565.11. června 1709 byl položen základní kámen nového, důstojnějšího klášterního kostela a v roce 1715 kaple, která překážala rostoucímu kostelu, byla zbořena. Po dokončení stavby byl kostel znovu vysvěcen 28. října 1732, přičemž interiér nebyl tehdy plně vybaven finančními prostředky a vybavení bylo sehnáno sbírkou v roce 1727.
Kostel patří k významné skupině české radikálně barokní diezenhoferovské architektury 1. čtvrtiny 18. století. Budova je jednolodní, orientovaná na půdorys obdélníka s pěticípě protínajícími se elipsami; západní stranu doplňuje čtyřkřídlá klášterní budova. Hlavní průčelí zdobí vysoký volutový štítový nástavec, boční stěny nesou toskánské pilastry a interiéry jsou polychromované. Na klenbách jsou fresky z legend sv. Františka z Pauly a Panny Marie z doby okolo roku 1770, pravděpodobně od Josefa Kramolína. Iluzivní oltář uchovává sochy sv. Benedikta a sv. Františka z Pauly, tabernálek nese pozdně gotickou Madonu z doby kolem roku 1500.
V severní části lodi stojí dva protějškové oltáře sv. Františka z Pauly a sv. Jana Nepomuckého z 2. čtvrtiny 18. století s obrazy od P. Brandla. Uprostřed lodi jsou oltáře sv. Jakuba a Obrácení sv. Pavla z 2. čtvrtiny 19. století s obrazy od J. Führicha a J. Zeleného. Jižní část lodi obsahuje další oltáře z 2. čtvrtiny 18. století; mezi nimi je oltář s tordovanými sloupy a střední sochou Ukřižovaného a protějším oltářem obraz Sv. rodiny od J. J. Novopacký klášterní kostel Nanebevzetí Panny Marie byl vystavěn v letech 1709-1724 a slavnostně vysvěcen 11. srpna 1724; původní kostelík byl však již v historických pramenech zmíněn v roce 1414. Po dokončení stavby probíhaly dlouhé práce na vnitřní výzdobě a mobiliáři.
Autora stavby klášterního kostela není možné jednoznačně určit; mluví se o Diezenhoferově rodině, zejména Kryštofovi, a o J. Blažejovském s možnými vazbami na další architektonické osobnosti (T. Haffenecker, J. Hildebrandt). Půdorys tvoří pět prolínajících se elips, kterou vytvářejí mohutnou chrámovou loď bez kněžiště. Monumentální loď měří 41 m na délku a 18,2 m na šířku; klenba je vysoká 20 m a fresky kolem ní zobrazují Pannu Marii v nebeské slávě a scény ze života sv. Františka z Pauly, s klíčovou freskou nad oltářem u kůru.
V roce 1785 byl klášter paulánů zrušen Josefínskými reformami; kostel zůstal, a jeho mobiliář byl zachován díky odvrácení rozsáhlé dražby. Schodiště před kostelem pochází z roku 1737. V průběhu času proběhly další opravy: postupná obnova fasády průčelí a věží, výměna krovy a plechové krytiny z mědi, obnova střech a nakonec restaurování freskové výzdoby v roce 2014. Restaurování iluzivní malby hlavního oltáře a jednotlivých polí klenby probíhalo s ohledem na zachování ostatních artefaktů v interiéru, což byla mimořádně náročná úloha. Lešení pro restaurátory bylo náročné na realizaci kvůli nerovnému zdivu radikálního baroka a nutnosti chránit oltáře, sochy a varhany. Celý projekt trval sedm let a vyžádal spolupráci mnoha lidí a institucí.
Historicky k areálu patřila i krytá Růžencová schodiště; její kompletní opravu dokončili téměř současně s restaurováním freskových výmaleb a zádveří. Kostel a klášter byly součástí rozsáhlé obnovy, kterou v 30. letech 20. století doplnily další opravy. V roce 2002 se začala obnovovat exteriérová část a od té doby probíhala postupná obnova exteriéru i interiéru. Římskokatolická farnost Nová Paka získala v červnu 2022 cenu za památkovou péči Královéhradeckého kraje za restauraci freskové výmalby; v současné době bylo dokončeno restaurování nástěnných maleb a nadále se pokračuje v záchraně mobiliáře a čištění pískovcové dlažby ambitu.
Dobrovolníci a místní sdružení nyní řeší i mezigenerační propojení s poutní oblastí, kde kostel zůstává centrem duchovního života. Kostel Nanebevzetí Panny Marie je dodnes považován za korunovační dílo radikálního baroka a slouží jako poutní místo, ačkoli je architekturou a výzdobou jedinečný i pro šíji střední Evropy. Farář Pavel Kalita spravuje farnost Nová Paka přes 16 let a hodnotí změnu jako zásadní pro obnovu kostela i jeho okolí. Poutní a duchovní význam místa doplňují koncerte duchovní hudby a projekty pro školy, které seznamují studenty s historií města a kostela.
Královéhradecký kraj oceňuje nezdolné úsilí aktivních dobrovolníků, kteří se starají o památky; cena Hereditas obligat vyjadřuje díky a veřejně šíří příběhy lidí, kteří se zasloužili o záchranu památky. Dědictví zavazuje je shrnutí hodnot, které památkáři považují za vzor péče o kulturní dědictví regionu a slouží jako motivace pro další generace. Podrobné informace o ocenění jsou k nalezení na stránkách kraje: ocenění HEREDITAS OBLIGAT.
Detaily a klíčové údaje
- Roku 1709 byl položen základní kámen nového kostela; 1724 bylo slavnostně vysvěceno; 1732 posvěcení mobiliáře.
- Kostel je jedním z nejcennějších příkladů radikálního baroka v Čechách; plány bývají připisovány Kryštofu Diezenhoferovi, jež je spojován s dalšími stavbami v regionu.
- Fresková výzdoba je datována do 70. let 18. století; iluzivní malba hlavního oltáře zachovává obraz Nanebevzetí Panny Marie.
- V interiéru jsou sedm oltářů; některé obrazy a sochy pocházejí z období 18. století a 19. století.
- Po požáru v roce 1858 byl kostel renovován; restaurace freskové výmalby proběhla v 21. století.
Související historické postavy a díla
Autorem kostela bývá uváděn J. Blažejovský (jezuita), který původní kapitolu dokončil v roce 1724; mluví se i o Diezenhoferově rodině, Kiliánovi Ignáovi Diezenhoferovi a dalších architektech, kteří ovlivnili podobu barokního prvku v regionu.
Ukázkami sochařství jsou díla z rodové dílny Suchardů; působení paulánů v Nové Pace vedlo k rozvoji poutnické kultury a ke vzniku monumentálního barokního komplexu, jenž nadále zůstává v centru městského života.