Chrám je nejvyšší kostelní stavbou v Praze a byl založen jako součást karmelitánského kláštera českým králem a císařem Karlem IV. Gotický kostel Panny Marie Sněžné, založený roku 1397, je jednou z nejvelkolepějších pamětihodností Nového Města. Císař Svaté říše římské Karel IV. si přál, aby kostel vyniknoul výškou a rozsahem nad všechny pražské chrámy a aby byl dokonce vyšší než katedrála svatého Víta. Hned při vstupu si možná všimnete, že rozměry poněkud nesedí - kostel je vyšší než delší, protože plány Karla IV. nebyly realizovány úplně.
Kdyby byly, kostel by zabral celé náměstí - to, co vidíme dnes, je pouhý zlomek zamýšené stavby. Husitské války však přerušily úsilí stavitelů a do r. 1397 se podařilo vybudovat pouze vysoký chór. Ač nedostavěn, má kostel Panny Marie Sněžné nejvyšší klenbu ze všech pražských kostelů, cca 34 m. V r. 1412 zde působil Jeroným Pražský. Když Karlův syn Václav IV. přidělil kostel utrakvistům, stalo se z něj středisko výstředních husitů. V čele stál Jan Želivský, který zde byl později zavražděn.
Zničení kostela bylo dovršeno v r. 1566 zřícením klenby. Na počátku 17. st. dostali klášter s kostelem bosí františkáni, kteří stavby rychle obnovili, zbudovali nově zřícenou klenbu, nižší střechu a na západě vysokou průčelní stěnu s hudební kruchtou. Pomocí dobrodinců z řad české šlechty, hlavně Zdeňka Lobkovice, byl objekt na podzim r. 1610 dostavěn. Splnilo se přání jeho zakladatele Karla IV., aby chrám byl ze všech pražských kostelů nejvyšší. Měří od podlahy ke klenbě 39 m.
Na počátku 17. století byla znovu zdůrazněna důležitost chrámu: novým způsobem zde působili bosí františkáni a klášter získal novou roli centra vzdělanosti. Kostel obnovili bosí františkáni na počátku 17. století, kteří stavby rychle obnovili, zbudovali nově zřícenou klenbu, nižší střechu a na západě vysokou průčelní stěnu s hudební kruchtou. V navazujících ambitech se v současné době konají výstavy českých i zahraničních výtvarných umělců.
Hned po své korunovaci v roce 1347 založil Karel IV. klášter karmelitánů s kostelem, který měl být kostelem korunovačním. Proto měl gotický trojlodní kostel být po chrámu svatého Víta největším a nejvyšším a měl zabírat i prostor dnešního Jungmannova náměstí. Husitské války však přerušily úsilí stavitelů a do r. 1397 se podařilo vybudovat pouze vysoký chór. Za husitů byl kostel stánkem strany Jana Želivského, vůdce pražské chudiny. Později objekt zpustl a zřítila se klenba kostela.
Na počátku 17. st. byl klášter s kostelem přizván bosím františkánům, kteří obnovili stavby, vybudovali novou klenbu a zněžili střechu. Po rekonstrukci se chrám rozšířil a jeho západní průčelí bylo doplněno hudební kruchtou. Nad portálem je nová mozaika od Viktora Foerstera. Interiér obsahuje řadu raně barokních soch a hlavní oltář je nejvyšší sloupový oltář v Praze, vysoký 29 m. Oltář nese obraz Zvěstování Panny Marie z roku 1724 od Václava Vavřince Reinera a obraz Světice od Jiřího Viléma Neunherze.
Unikátní je i podoba chóru s vysokým, úzkým a bohatě členěným prostorovým řešením. Půdorys chóru navazuje na linii mendikantských a poté i farních presbyterií s dlouhými chórními skutečnostmi inspirovanými kolínskou tradicí. Chór byl původně vysoký cca 34 m od země do vrcholu kleneb, široký 13 m, gotický krov měl výši asi 15 m. Jeho převýšený interiér působil jako prosvětlený skelet, kde se zřetelně uplatňovaly svazky podpor a ostění oken.
V současné době se chór skládá z pěti (dříve šesti) klenebních polí a závěru 7/12, sklenutého cihlovou renesanční sítí. Kolem něj se nachází západní průčelí s rozetou a renesanční kruchtou. Dveře do kláštera a krypta farního chrámu ukazují na bohatou historii; gotický hřbitov a stěna s reliéfy připomínají slavné zakladatele Karla IV. a Blanku z Valois.
Podnětem k výstavbě vysokého chóru mohl být mimo jiné i vznik generálního studia při klášteře v roce 1379, které mělo značný počet řeholníků, údajně až 200 před husitskými bouřemi. Po příchodu františkánů v roce 1603 byl terén kostela zvýšen a okna znovu zazděna, probourána byla sdružená okna oratoře a nad klenbou byly viditelné zbytky gotických kleneb. Na západě byl vložen renesanční kruchta, jejíž fasáda je iluzivně obložena malbou a architektonickými prvky.
V interiéru se nacházejí přepásané klenební svazky a bohatě členěné ostění oken; v jižní zdi druhého patra kruchty je zřetelné velké gotické okno posledního pole chóru. Jižní část kaplí a kruchty vyzdobují oltáře a sochy z období raného baroka, zatímco severní část ukazuje zbytky gotického portálu z bývalého klášterního hřbitova.
Celý areál chrámu a kláštera zůstává důležitým místem pro barokní, renesanční a gotickou architekturu Prahy, s bohatými vrstvami historických rekonstrukcí a uměleckých děl. Obraz Zvěstování Panny Marie na oltáři, sochy, fresky a dekorativní prvky ukazují na propojení sakrálního prostoru s doménou české šlechty a římskokatolické teologie.
V exteriéru i interiéru chrámu lze sledovat vrstvy času: od gotických chórových sloupů, přes renesanční klenby až po raně barokní kruchty a oltáře. V současnosti chrám slouží jako prostor pro duchovní a kulturní aktivity, a ambity slouží jako místo pro výstavy a muzeální projekty, které připomínají bohaté dědictví Nového Města.
- Korunovační význam Karla IV. a Blanky z Valois spojený s klášterem karmelitánů.
- Husitské války a jejich dopad na stavbu a osud chrámu.
- Obnova kláštera bosími františkány na počátku 17. století a následné architektonické úpravy.
- Vysoký gotický chór a jeho technické a estetické řešení v kontextu středověké architektury.
- Současnost klášterních ambitu a výstavních aktivit.
Historické souvislosti a architektonické řešení
Gotický chór byl původně vysoký cca 34 m a široký 13 m; překlenutí a profilace ostění odkazují na kolínskou a Arrasonovou dílenskou tradici. Půdorys chóru navázal na linii mendikantských chrámů a varoval architektonickou tradici kolínské semiózy. Vypovídal o významu kláštera jako centra mariánského kultu a teologických studií.
Podnět k výstavbě vysokého chóru byl zřejmě spojen s ustanovením generálního studia, které mělo významný počet řeholníků před husitskými bouřemi. Interiérové detaily, jako jsou ostění, svazky klenebních žeber, a dekorativní prvky, ukazují na inspirování se pařížskou Sainte-Chapelle a kolínskou katedrální hutí.
Severní stranu chrámu zdobí gotické okno posledního pole chóru a kruchta, která byla následně vyplněna renesančními a barokními prvky. Z protějšího sedille je patrná část východního ostění s primárním ornamentem. V kryptách farního chrámu zůstávají pochovené františkány, kteří byli umučeni pražskou lůzou roku 1611.
Legendární zasvěcení a Oltář
Nad oltářem, který nese obraz Zvěstování Panny Marie, je v interiéru chrámu patrná bohatá raně barokní výzdoba. Oltář je nejvyšší sloupový oltář v Praze a měří 29 m výšky. Obraz z roku 1724 od Václava Vavřince Reinera spolu s dalšími díly vytvářejí důležitý kulturní kontext chrámu.
V novodobějších detailech se vyjímají ornamentální prvky renesanční kruchty, původně zpečetěné a dotvářené barokními prvky. Při severní straně stojí gotický portál bývalého klášterního hřbitova, zdobený postavami Korunování Panny Marie a Karla IV. a Blanky z Valois.