28. září slavíme státní svátek na počest knížete a hlavního ochránce české země - svatého Václava. Ke svatému Václavovi se náš národ obrací s prosbami o přímluvu, neboť byl moudrým a laskavým panovníkem naší země. Svatý Václav se narodil v 10. století jako syn Přemyslovského knížete Vratislava v Praze a často ho vychovávala babička Ludmila, která mu předávala poznání o Pánu Bohu, o jeho dobrotě a lásce a učila ho pokoře.
Rodina, výchova a počátky ctností
O Václavově křesťanské výchově se zasloužila zejména babička Ludmila; ta ho vedla k základům moudrosti a rozvahy. Mihy a zbožnost vymezovaly jeho charakter: Václav byl znám pro svou mírnost, poctivost i zbožnost, ač mnozí to považovali za zbabělost. Boleslavovu zášť vyprovokovala touha po trůnu, a proto Václav čelil intrikám oknem světa vlády. Výtvarně se Václav rozhodl chránit morální a kulturní povznesení Čech, a tak se stal příkladem panovníka, který usiloval o spravedlnost a národní jednotu.
Václavova rodina byla spojena s významnými osobnostmi českých dějin: byl vnukem Bořivoje a Ludmily; jeho matka Drahomíra v době vlády po smrti Vratislava I. dočasně vládla, a Václav se stal nositelem tradic křesťanské kultury. Výchova v Litoměřicích a Budči mu poskytla potřebné vzdělání pro kontakt s německými sousedy - na hradě Budči se učil latině a na Levém Hradci slovanskému písmu pod vedením kněze Pavla Kaicha.
Válečné zkoušky, mír a zrození svatosti
Otcem Václava byl Vratislav I., který zemřel při tažení proti Maďarům. Kníže Václav nastoupil k vládě ve věku kolem čtrnácti let, a po smrti babičky Ludmily roku 921 nastoupila na trůn matka Drahomíra. V září téhož roku přišel o babičku Tetínskou, kterou nechal zabít člověk najatý vrahem. Václav ovšem zvolil mírnost a spravedlnost: během období regentské vlády Drahomíry docházelo k útokům na Přemyslovce, ale Václav usiloval o nápravu a morální povznesení země. Své vlády je spojoval s budováním chrámů a posvěcování země křesťanskou vírou.
Na Pražském hradě se Václav zasloužil o začátek stavby chrámu sv. Víta a získal od Jindřicha I. ( krále Německa) dar ramene sv. Václava. Pro dobrou správu se snažil o vznik českého biskupství, i když právě zřízení nebylo v jeho možnostech. České území spadalo pod biskupa v Řezně, a proto Václav usiloval o nábor kněží z jiných zemí a podporoval liturgii a duchovní život země.
Konec sporu a smrt Václavova
Známým příběhem z doby je setkání s Radslavem, kdy se Václav jako mírotvůrce nabídnul k rytierskému souboji, aby zabránil krveprolití. Při boji však Radslav spatřil nad Václavovou přilbou zjevení - kříž a anděly - a boj vzdal. Vládu české země provázely politické i náboženské napětí: Jindřich I. se spojil s Arnulfem Bavorským a Maďary a obklíčil Prahu. Václav pro nalezení míru uzavřel smlouvu k ročnímu odvádění poplatku; jednání a pragmatismus se staly klíčovými prvky jeho vlády.
Podle legendy byl Václav zavražděn během noci v Boleslavi, v místech, která se stala symbolem krveprolití; roky sporné, kdy k jeho smrti došlo - 925 či 935. Po jeho smrti jeho ostatky byly přesunuty z hrobu do Prahy a na Pražském hradě v chrámu sv. Víta byl ostrovem české identity a svatosti. Jeho smířlivost a rozvaha při jednání s Jindřichem I. zůstávají vzorem pro národ a pro chápání vztahu církve a státu.
Přijetí a odkaz napříč století
Úcta k svatému Václavovi se rychle rozšířila po celé zemi i za hranice. Wolfgang, biskup v Řezně, oznamoval jeho svátek 28. září s titulem svatý. V roce 972 byl k jeho cti postaven kostel v Proseku u Prahy (dnes Praha 9). Od začátku 14. století je mu zasvěcený i oltář v římské bazilice sv. Petra. Svatý Václav se stal symbolem národa; kolem něj se v těžkých dobách shromažďuje český národ a zůstává vzorem pro panovníky. Proto vznikla i socha: Josef Václav Myslbek vytvořil monument na Václavském náměstí, který od roku 1912 dominuje náměstí a symbolizuje národní identitu a svobodu, která se znovu prosadila v období sametové revoluce roku 1989.
V časech sociálních a politických změn bývá Václavův odkaz používán k posílení morálního rámce národa a inspiruje poutě k posílení ochrany zrozených i nenarozených. Před každoročním připomenutím jeho osobnosti ozývá se modlitba a vzpomínka na jeho skutky milosrdenství a zbožnosti; jeho příklad vede k šíření křesťanského života a k zapojení do veřejného života s respektem k lidské důstojnosti.
Po vzoru svatého Václava se lidé obracejí k božímu milosrdenství, modlí za pokoj a spravedlnost a připomínají jeho příklad ve slavnostech a poutích, které připomínají význam kulturního a duchovního dědictví České země.
- Václavova rodina a vládní počátky
- Výchova křesťanství a ctnosti
- Vojenské konflikty a mírná diplomacie
- Smrt a oslavy svatého Václava
- Odkaz ve veřejném a duchovním životě
Fr. Palacký v Dějinách národa českého uvádí, že Václav „v doprovodu jednoho sluhu tajně chodil do polí a vinic, žal pšenici a sbíral hrozny, a vlastní rukou vykonával všechny práce, které byly potřebné ke zhotovení hostií a vína ke mši pro kněze.“ Tato ukázka jeho životosprávy a ochoty pomáhat podtrhuje význam skromnosti a služby lidem. Václavův život zůstává pro Čechy madlem vzoru pro čestné, spravedlivé a milosrdné panování.