Jestliže I. část našeho vyprávění o wroclavské katedrále na Tumském ostrově byla věnována převážně její historii, toto pokračování bude spíše procházkou po samotném chrámu a jeho zajímavostech i připomínkou jedné pověsti s touto stavbou zřejmě již navždy spojovanou.
Koneckonců, k hvězdnému architektonickému klenotu města, které 1.000. výročí své existence oslavilo již před 20 lety, legendy rozhodně patří.
První dojem z exteriéru a interiéru
První, co nás na gotické katedrále s renesančními, barokními i historizujícími prvky zaujme, jsou bezesporu obě vysoké průčelní věže s jehlanovými střechami.
Na vrchol té severní můžeme vyjet výtahem a pokochat se výhledy na samotné město i jeho okolí.
Do chrámu vstupujeme gotickým portálem s bohatou sochařskou výzdobou.
Mezi zobrazenými postavami najdeme i „našince“, tedy sv. Václava a Jošta z Rožmberka.
Vidět zde můžeme také dva románské lvy, jejichž pohlazení prý přináší štěstí novomanželům.
Materiál po válce a cenné artefakty
Konec II. světové války sice zničil většinu katedrály, ale např. mramorová barokní kazatelna, kterou vytvořil Jan Jakub Urbański, přežila.
Zdobí ji alabastrové reliéfy se čtyřmi evangelisty a jejich atributy i výjevy ze života sv. Jana Křtitele.
Za zmínku jistě stojí také pozlacené sochy církevních otců sv. Řehoře a sv. Nejvýznamnější je pro místní ovšem obraz Vratislavské Madony (nebo Panny Marie Sobieského), kterou snad namaloval italský malíř Carlo Maratta a která se do Wroclawi dostala v roce 1713.
Obraz vyvolává dojem, že vás zobrazená postava neustále pozoruje.
Platí však to, co bylo řečeno v předchozí části: velká část mobiliáře sem byla kvůli válečné tragedii přenesena z okolních - většinou zcela zničených - kostelů.
Kaple a kapitolní bohatství
Pokud „obětujeme nějakou tu zlotku“, můžeme si prohlédnout i nejzajímavější a nejkrásnější kaple, které se nacházejí za hlavním oltářem a jsou nejlépe dochovanou částí původní gotické katedrály.
Najdeme zde také množství cenných, bohatě zdobených, náhrobníků.
Samostatnou zmínku si zajistí minimálně kaple sv. Alžběty (vznikla v letech 1680 až 1799 a pyšní se velmi zdobným interiérem vytvořeným italskými malíři a sochaři, např. Giacomem Scianzim nebo Domenicem Guidim), kaple Nejsvětější Panny Marie (byla postavena ve 14. V této části chrámu je pozoruhodný také renesanční portál nad vstupem do sakristie, zbytky středověkých fresek objevených v I. polovině minulého století a katedrální krypta, ve které se nacházejí náhrobky vratislavských biskupů.
Na vnější straně jižní věže můžeme vidět mezi cihlami kamennou hlavu s bolestnou grimasou ve tváři. Hlava představuje Jindřicha, který byl tovaryšem zlatníka Františka, jednoho z nejbohatějších vratislavských měšťanů.
Jindřich se zamiloval do mistrovy dcery, ale ten mu odmítl dát mu ji za ženu. Jindřich hnaný zlobou a nenávistí zapálil mistrův dům a z věže katedrály radostně pozoroval šířící se požár. Dům lehl popelem, ale žhář byl ihned spravedlivě potrestán.
Legendy a svatí
Mezi kamennými světci v průčelní vstupní části katedrály najdeme také sv. Hedviku, která je zde zobrazena bosa, s botami v pravé ruce. Podle legendy totiž chodila naboso z pokory a proto, aby cítila bolest (zřejmě jistý druh masochismu).
To se nelíbilo jejímu manželovi Jindřichovi I. Bradatému, který Hedvice na radu jejího zpovědníka daroval boty s tím, že je musí stále nosit. Hedvika uposlechla a boty od manžela opravdu poctivě nosila.
- Diskuse a komentáře k Wroclaw (Vratislav) - katedrála sv. Jana Křtitele II. - nejen mýty a pověsti (archikatedra św.
