Uniquého světla doby římského Pozzuoli odhaluje chram Serapis, známý také jako Macellum. Název „Chram Serapis“ je zčásti zavádějící: v místě sice byla socha egyptského boha Serapis nalezena, skutečný účel budovy však byl komerční - pod stínem velkého krytého tržiště tu obchodníci nabízeli čerstvé ovoce, maso a další nezbytnosti. Nepochybně jde o jeden z nejlépe dochovaných archaických trhů v oblasti Phlegraean. Díky bradysismu, pomalým pohybům země způsobeným sopečnou aktivitou, se tržiště postupně potápělo a částečně ponořilo do vody, což přispělo k výjimečné zachovalosti.
Macellum Serapis stojí tedy v blízkosti moře v bývalém městě Pozzuoli a při procházce po pobřeží se zřejmě setkáte s dálkou z této dávné epochy. Při objevu soch a nápisů v okolí byl identifikován Serapis Conservator a dalšími zobrazeními potvrzeno spojení s „Temple of Health / Welfare and Serapis“ v pozdně antických regionálních katalogách Notitia a Curiosum. Mezi dochovanými artefakty patřily sochy, architektonické výzdoby a nápisy; řada objektů však zmizela. Z Piazza del Quirinale naopak stojí sochy Didokures Castora a Polluxe; mezi dalšími sochami bylo objeveno kolosální Serapis a velká sedící Salus s hady, která mohly patřit i Madama Lucrezia u Piazza Venezia.
Historie chramu a jeho identifikace jsou předmětem dlouhých debat. Rodolfo Lanciani navrhl, že šlo o Temple of Sol (sol) vyhrazený Aurelianem roku 274 n. l., avšak tato hypotéza čelila problémům a popularita se obracela k názoru Christian Hüelsena z roku 1894, že šlo o Temple of Serapis. Někdejší plány uvádějí, že to byl templum Salutis a Serapis, a že byl přidělen vládě Caracally. V roce 1992 navrhl Riccardo Santangeli Valenzani jinou identifikaci, argumentující, že text Cassia Dioho zmiňuje velkou svatyni Baccha a Hérakla, kterou mohl Caracalla rekoncipovat na Salus a Serapis. Důkazy se rozcházejí a důležitý soulad přináší až soudobý přehled Maria Cristina Capanna (2021).
V okolí chramu byly nalezeny množství objektů: sochy a vyzdoba, které odrážejí bohatou komunitu makellů z Alexandrie. Na Piazza del Quirinale se dochovaly sochy Dioskureů, Kastora a Polluxe, plus velká socha Serapis a Salus. Kolem soch bývalo i litografické záznamy a nápisy, z nichž některé se dodnes nenacházejí. U chramu se nachází fragmenty z písemných pramenů, které potvrzují spojení Serapis s dalšími bohy, jako je Asklépios, Dionýsos a Pluto.
Jedinečná podoba macellum spočívá v jeho uspořádání: obchody lemují dřevěný či kamenný vnitřní dvůr s lemovaným sloupořadím, zatímco na opačné straně se nachází apsidální síň zasvěcená císaři a bohm chránícím tržiště (včetně Serapise, uctívaného početnou Alexandrijskou komunitou obchodníků). Tři cipolinové mramorové sloupy tvoří pronaos sacellum; kolem nich byly vyhloubeny malé díry bradyseismem, což jsou znaky cyklického podtápění a zvedání země phlegraiskými sopečnými ložisky. To je jedním z nejvýznamnějších důsledků bradýsismu v regionu Campi Flegrei a Macellum patří k nejvýznamnějším příkladům této geologické abnormálnosti.
Podstatná součást historie je i botanický a obchodní kontext. Ptolemaios II. Philadelphos umožnil spojení řecké a egyptské kultury prostřednictvím Serapise, boha spojujícího kultury a podporujícího zemědělskou plodnost. Serapis byl identifikován s Asklépiem, bohem léčení, a také s Dionýsem a Plutfem; spojením těchto rolí vznikla komplexní symbolika pro městské hospodářství Pozzuoli, kde Serapis sloužil jako patron chránící obchodníky. V souladu s tímto věnování se v chramu a okolí nacházely i texty a obrazové reprezentace, které spolu s bohyni Salus a dalšími postavami vytvářely obraz stabilní a prosperující komunity, která žila v Pozzuoli v různých fázích římské epochy.
Macellum Serapis nebylo pouze architektonickým prostorem; bylo i svědectvím o městském životě a hospodářských vazbách. Budova byla poprvé prozkoumána ve 12. až 18. století, kdy elitní sběratelé a dilettanti objevovali Herculaneum a Pompeii; od té doby zůstává jedním z nejznámějších příkladů tržiště zaměřeného na zboží pro denní život. Pod mořským světem se nachází její síť, a během bradyseismů voda vytahuje stěny a zdi, čímž vzniká impozantní obraz propojení geologie a archeologie. Podél pobřeží Olivis se pak zrcadlí voda a sloupy, které vypadají jako by stoupaly z mlh moře - dojmy, které činí tento areál jedinečným.
V závěru lze říci, že Temple of Serapis (Macellum of Pozzuoli) je jedním z nejdůležitějších archeologických lokalit v oblasti Phlegraean. Jeho zachovalost, dynamika bradyseismu a bohatá sbírka artefaktů poskytují jedinečný pohled na denní život a obchodní praxi římského Pozzuoli. Návštěvníci mohou při procházce kolem tribun a sloupů pochopit, jak se města spojovala s mořem a jak kulturální identita Serapise pomáhala formovat komunitu místních obyvatel i přistěhovalců z Alexandrie.
Na závěr stojí za zmínku skutečnost, že bradyseismus Campi Flegrei hraje klíčovou roli v tom, proč jsou některé části Macellum natolik dobře zachovány. Slabé a silné pohyby země kolem středově existují a jejich důsledky jsou čitelné na strukturách, sloupech a mokrých prvcích tohoto starověkého tržiště. Z těchto důvodů Macellum Serapis zůstává jedním z nejpřitažlivějších archeologických míst v regionu a důkazem bohatství a zápalu původních obyvatel Pozzuoli.
Klíčové body historické identifikace a prameny
- Kološkolní argumenty o identitě templu Serapis a souvisejících kultur.
- Inscriptions a nápisy potvrzující spojení s Serapis Conservator a Serapis jako kultem pro ochranu domu.
- Geologické důkazy bradyseismu a sloupy zasazené v solném a mořském prostředí.
- Historické texty Cassia Dioho a interpretace Rodolfo Lanciani a Christian Hülsen.
- Artefakty v okolí Piazza del Quirinale a další sochařské nálezy v prostoru chramu.
Bradyseism a jeho důsledky: sloupy a dýňovité motivy bradyseismu, jejichž průběh a podoba jsou považovány za jedny z nejlepších dochovaných ukázek tohoto jevu ve světě.