Kostel byl vybudován v polovině 14. století a stal se tak největší dominantou malé vsi kousek od Plzně. Za husitských válek byl částečně poničen, proto se v 16. století dočkal oprav a přestavby. Jenže v 19. století propukl veliký požár a bylo nutné provést další přestavbu. Ta vedla k nynější novogotické podobě a kostel byl obohacen o věž. Po nějakém čase ale začal chátrat, nikdo se nestaral o údržbu i přesto, že byl pravidelně navštěvován věřícími. Později, roku 1968, při pohřbu spadl kus stropu.
Duchovní atmosféru dotváří fakta o tom, že v kostele bývaly tři oltáře. Hlavní oltář nesl obraz sv. Jiří a byl doplněn dvěma pozlacenými sochami sv. Petra a Pavla v životní velikosti. Boční oltáře byly zdobeny obrazy Spasitele světa a Immaculaty. Také se zde nacházela renesanční křtitelnice a liturgické předměty. Jenže kostel byl mnohokrát vyloupen a kromě lavic se žádné původní vybavení nezachovalo. Dokonce ani zvony.
V průběhu času vznikly další souvislosti: od roku 2012 jsou v kostele tajemné postavy duchů, které lákají návštěvníky z celého světa. Přestože je kostel od roku 1958 chráněn jako kulturní památka, je ve velmi havarijním stavu. Duchové „Věřících“ ho však pomalu zachraňují.
Autorem duchovních postav je Jakub Hadrava a výstava je součástí bakalářské práce. Dobrovolníky obalil igelitem, překryl prostěradly a zalil sádrou. Tak vznikly odlitky, které připomínají duše věřících, co jsou s kostelem spjatí. Výstavu je možné navštívit po domluvě s Petrem Kouklem, dobrovolným správcem kostela. Fotografie podléhají autorským právům a nesmí být jakkoliv použity bez souhlasu autora a bez uvedení odkazu www.opustenamista.cz.
Soubor sakrálních budov, na němž začal Aalto pracovat v lednu 1960, vychází z koncepce jeho soutěžního návrhu kostela do Dánska z roku 1958. Celý areál se skládá z kostela svatého Ducha, zvonice, fary, vikářství a mateřské školy. Prvně zmiňovaná trojice bíle natřených budov mezi sebou vytváří komorní náměstí.
Nejvýznamnější i největší sakrální památkou Heidelbergu je bezesporu zdejší kostel Heiliggeistkirche. Nachází se v centru starého města, kde svým závěrem zasahuje hluboce do Tržního náměstí (Marktplatz). Jedná se o vysoce ceněnou, jedinečnou stavbu, která spoluvytváří panoráma města.
Samotný halový kostel, postavený v letech 1398 až 1515 ze zdejšího červeného pískovce, charakterizuje gotická podoba, doplněná barokním zastřešením. Jedná se však o stavbu na místě pozdně románské baziliky, která byla nahrazena novou podobou během pozdního středověku.
Turistické cíle a kontext: Kostel svatého Ducha v Hradci Králové, katedrální chrám sv. Ducha a další související památky jsou uvedeny ve spojitosti s různými architektonickými epochami a opravami. Původní filiální kostel v Zderazi byl svědkem reformních úprav a renesančních a barokních zásahů, jejichž cílem bylo zachovat historickou strukturu a zároveň reagovat na potřeby dob.
Průběh rekonstrukce: Na konci 20. století byl kostelík opět v žalostném stavu. Vlastník objektu, Památkový ústav v Ústí nad Labem, nechal v několika etapách postupně zrekonstruovat interiér i exteriér. Celkové opravě předcházel v roce 1995 malířský restaurátorský průzkum. Rekonstrukce kostela řešila stavební obnovu střechy, vnějších a vnitřních omítek, oken, vchodového portálu, niky, položení původní opukové dlažby, opravy opěrných pilířů a úpravy okolí včetně atria.
Náročné restaurátorské práce zahrnovaly očištění krust a nečistot, restaurování čtyř opukových oken a zajištění jejich statiky, odstranění nánosů a ztvrdlých vrstev vápenných nátěrů. Portál byl konzervován, opatřen zpevňujícími nástřiky a hydrofobizačním roztokem; po osazení dřevěných dveří byla jeho původní funkčnost navrácena. Nakonec byla obnovena fasáda a omítka, která byla odstraňována a nahrazována novou dvouvrstvou s respektem k nerovnostem zdiva.
Pro veřejnost byl kostelík slavnostně otevřen v roce 1998. Zůstává odsvěcený a již neslouží původnímu účelu, ale nadále zůstává významnou památkou i duchovním symbolem místa.
