Pražský hrad - bazilika sv. Jiří vznikla jako druhý hradní chrám založený kolem roku 920 knížetem Vratislavem I. a její dějiny jsou úzce spjaty s pohřebištěm knížecích dynastií i s rozvojem kláštera benediktinek. V roce 925 byly do baziliky uloženy ostatky babičky sv. Václava, svaté Ludmily, a procesy spojené s misí do Říma vedly k založení pražského biskupství a kláštera podle říšského vzoru, kde se stala první abatyší Mlada.
Ve 12. století došlo k dramatické změně po požáru roku 1142, kdy byla bazilika spolu s klášterem znovu vybudována. Znovuobnovení proběhlo pod Bertou, tehdejší abatyší, a v průběhu času následovaly další úpravy, zejména za Anežky Přemyslovny, která nechala přistavět kapli sv. Ludmily jižně od kněžiště baziliky. V téže době vznikla gotická kaple a dochovalo se mnoho románských prvků, které si zachovaly svůj styl i po rozsáhlých přestavbách.
Ve 14. století byla bazilika rozšířena a klášter procházel výrazným přestavbovým obdobím. V této době také vznikla západní fasáda nového stylu, která se stala jedním z charakteristických prvků pohledu na Jiřský nádvoří. Důsledky reorganizací a stavebních úprav Karla IV. zasahovaly i do kláštera u sv. Jiří, kde se zřetelné proměny projevily v novém slohovém celku a v přesunu některých prvků západního průčelí.
Nejvýznamnějším motivem pro rekonstrukce byla úcta k českým zemským patronům, kterou Karla IV. pěstoval. Na západní straně baziliky vznikla nová kaple sv. Jana Nepomuckého (1718-1722) pod vedením Františka Maxmiliána Kaňky, jejíž freska v kupoli představuje glorifikaci sv. Jana Nepomuckého a kaple byla doplněna torzym kosterními ostatky. Kaple byla vysvěcena Janem Rudolfem Šporkem a její hlavní oltář, před nímž stojí skleněná relikviářová skříňka s lidskými ostatky, ukazuje na úctu k ruce spasení prostřednictvím světců.
Stavbový vývoj zahrnoval také dřevěné a kamenné prvky, které zůstaly zachovány v různých částech interiéru. Hlavní oltář namaloval Jan Jiří Heinsch v 80. letech 17. století a fresky v kupoli zobrazené na kapli Jana Nepomuckého a v kapli Ludmily odrážejí staletí uměleckého rozvoje na Pražském hradě.
Interiér baziliky je popisován jako románský, strohý a monumentální, s původně trojlodním uspořádáním a apsidou na konci kněžiště. Základní uspořádání trojlodí s úzkými bočními loděmi má své kořeny v 10. století. Archeologické průzkumy přinášejí rozličné závěry o rozsahu řízených staveb; starší výzkumy dokládají apsidu a lodě, novější pak dávají důraz na starší fáze, které by mohly sahat až k původní zdivu kolem roku 1000.
Kaple sv. Ludmily byla přistavěna ve 13. století a skrze její hrob se propojila historická stopa s královským rodem i prvním pražským biskupstvím. V kryptě baziliky se do dnešních dní dochovaly renesanční a románské prvky a restaurátorské zásahy z 19. století zdůraznily románskou vrstvu budovy a zahnaly některé pozdější zásahy do pozadí. Na Jiřském náměstí stojí dvě věže, Adam a Eva, které zajišťují dominantu kostela a vyzdvihují jeho románský ráz. Eva je šikmá, zatímco Adam je výrazně širší a má kamennou střechu.
Vstup do baziliky je časově omezený a závisí na platném okruhu Pražského hradu; prohlídky zahrnují hlavní trojlodí, románskou apsidu, kryptu a kapli Panny Marie. Kaple sv. Ludmily s hrobem svaté mučednice a další románské prvky jsou dodnes považovány za důležité svědectví původního kostela z 10. století. Před rekonstrukcemi z 19. století byly zachovány jen některé fragmenty a ty, které byly ponechány, tvoří důležité připomínky původní architektury.
Bazilika svatého Jiří, Praha
V průběhu 18. a 19. století byl klášter a bazilika částečně rozšířen a dohledána nová barokní fasáda, kaple sv. Jana Nepomuckého byla přistavěna a interiéry byly revitalizovány, aby odpovídaly tehdejším estetickým požadavkům. Kaple sv. Jana Nepomuckého s vnější západní fasádou byla dokončena v letech 1718-22, a její fresky a sochy prošly několika dílčími úpravami. Hlavní oltář a reliéfy zůstávají důležitými exponáty, které svědčí o slohových proměnách, jež Pražský hrad prošel během staletí.
Na východní straně baziliky a v kryptě lze nalézt menší částky renesančních a románských zbytků, které zůstaly v interiéru a sklepních částech kláštera. V souvislosti s obnovením v 19. století byla románská podoba baziliky v některých místech zdůrazněna a původní zeď byla odhalena, což pomohlo k lepšímu pochopení architektonického vývoje. Dnes je pohled na Jiřský klášter a baziliku reprezentativním příkladem románského a barokního slohu propojeného do jedinečného celku Pražského hradu.
Vedle samotné baziliky představuje krypta a kaple Panny Marie důležité svědectví o původní podobě staveb. Návštěva Jiřského náměstí je spojena s prohlídkou dvou věží - Adam a Eva - a kaplí Ludmily, která ukrývá ostatky první české mučednice. Dřevěný relikviář zakladatele Vratislava I. a nápis Hic iacet beatus Vratislaus dotvářejí obraz o spojení kostela s knížecími patrony a jejich kultem.