Bazilika svatého Petra stojí na posvátném místě, kde byl ukřižován a pohřben apoštol Petr, a je dílem mnoha významných architektů, z nichž každý něco přidal, odstranil nebo změnil. Na stavbě se podíleli: Bramante, Peruzzi, Baldassare, Giuliano de Sangallo, Antonio de Sangallo mladší, Carlo Moderno, Giacomo della Porta, Rafaelo, Michelangeo, Domenico Fontana i Bernini. Bazilika svatého Petra je jedna z papežských bazilik.
V 1. století našeho letopočtu se zde nacházel Nerův cirkus, kde byl podle legendy umučen apoštol Petr a pohanské pohřebiště. Jeho prostý hrob začaly navštěvovat poutníci, proto se císař Konstantin rozhodl v roce 324 postavit nad hrobem baziliku. Bazilika byla vysvěcena papežem Silvestrem I.v roce 329. V dalších letech byla bazilika zvelebována, rekonstruována a to až do 14. století, kdy začala bazilika chátrat. Proto papež Mikuláš V. v roce 1452 rozhodl, že musí být bazilika přestavěna.
Výstavba dnešní baziliky začala v roce 1505 za papeže Julia II. a celá stavba byla dokončena v roce 1629. Projekt vypracoval Donato Bramante. Bazilika měla mít tvar řeckého kříže s ústřední velkou kopulí a čtyřmi menšími kopulemi nad postranními kaplemi. Stavba úspěšně pokračovala až do smrti papeže Julia II. Nový papež Lev X. neměl finanční prostředky na stavbu a tak ji musel financovat z prodávání odpustků, což vyvolalo revoluční hnutí. Práce se zastavily v roce 1514, kdy nečekaně zemřel Bramante.
Papež Lev X. pověřil stavbou Rafaela Santiho, který ji vedl spolu s architektem Giuliano da Sangallo až do své smrti v roce 1520. Za těchto 15 let nedošlo ve stavbě téměř k žádnému pokroku, ani jeden z architektů nestihl zcela realizovat projekt. Stavby se ujal architekt Antonio de Sangallo mladší, který v letech 1520 - 1546 vytvořil projekt baziliky nový, ale ten také nebyl nikdy realizován. V roce 1527 opět nastaly problémy, Řím vydrancovali němečtí lancknechti císaře Karla V., město se vylidnilo a stavba baziliky svatého Petra se téměř zastavila.
V roce 1547 pověřil papež Pavel III. stavbou Michelangela, který v roce 1541 dokončil fresku Sixtinské kapli. Michelangelo se vrátil k původním plánům Bramanteho, pozměnil pouze to, že odstranil menší kopule nad kaplemi. Do roku 1564, kdy zemřel, se Michelangeli podařilo postavit apsidu a střed kříže a také zesílit zdi, protože se domníval, že by původní celou stavbu neunášly. Po jeho smrti převzal stavbu do roku 1573 Jacopo Barozzi da Vignola se svým synem. Poté se stavby ujal Giacomo della Porta, který opět projekt pozměnil. Ponechal křížový půdorys a začal se stavbou kopule. Kopule byla dokončena v roce 1590 architektem Domenicem Fontanou.
Dostavbou baziliky svatého Petra byl pověřen v roce 1602 byl Carlo Moderna, který změnil křížový půdorys baziliky za tvar latinského kříže, který lépe vyhovoval liturgickým požadavkům tridentského koncilu. Moderna zahájil stavbu v roce 1607 - dokončil průčelí, atrium a fasádu. Po Modernově smrti v roce 1629 se stal stavitelem Gian Lorenzo Bernini, který ji úspěšně dokončil. Bazilika svatého Petra byla vysvěcena 18. listopadu 1629 papežem Urbanem VIII. Průčelí Baziliky svatého Petra je 116 m široké, 53 m vysoké a bylo postaveno v letech 1608 - 1614 podle návrhu Carla Moderna. V podloubí se nachází pět dveří, které vedou do atria; Porta Santa a Svaté dveře se otvírají jen jednou za 25 let.
Nad podloubím jsou devět oken z nichž 3 mají balkon. Z centrálního balkonu - lodžie požehnání každoročně papež uděluje papežské požehnání Urbi et Orbi. Fasáda je zakončena balustrádou se 13 sochami - Krista, svatého Jana Křtitele a 11 apoštolů. Na každé straně balustrády jsou jedny hodiny, levé hodiny mají od roku 1931 elektrické ovládání. Zvon pochází z roku 1288.
Interiéry Baziliky svatého Petra bývají bohaté na skvosty: v pravé lodi je kaple s Michelangelovou Pietou z roku 1492 a královny Kristýny Švédské. Ke kapli Nejsvětější svátosti projdete kolem památníků papežů Inocence VII. a Matyldy Toskánské. V kapli se nachází svatostánek z pozlaceného bronzu, který byl navržen Bernini. Oltářní obraz zobrazující Svatou trojici je od Cortona. Do transeptu projdete kolem památníků papežů Řehoře XIII. a Řehoře XIV. V pravém transeptu jsou tři oltáře zasvěcené sv. Václavu, sv. Erasmovi a sv. Martiniánovi.
Baldachýn pod kopulí stojí nad hrobem apoštola Petra a slouží také jako „přístřešek“ pro papežský oltář, který pochází doby Klementa VIII. (přelom 16. a 17. století). Baldachýn je vyroben z 927 tun tmavého bronzu, dosahuje výšky téměř 30 m a byl vytvořen v letech 1624 - 1633 Lorenzem Berninim. Kaple svatého Petra (Bernini 1666) se nachází na západním konci baziliky. V apsidě za hlavním oltářem se nachází trůn sv. Petra a zde jsou uchovány nejvzácnější relikvie baziliky a zbytky židle, na které sedával sv. Petr.
V kryptě pod bazilikou se nachází více než sto hrobů papežů, katolických panovníků a významných osobností; nejvýznamnější je hrob svatého Petra. ZDOSLOVNÉ uvedení historických peripetií pokračuje až po rekonstrukční období, které zahrnovalo gotickou proměnu baziliky a její postupné znovuoživení. Původní bazilika byla postavena v 4. století císařem Konstantinem Velikým na místě údajného hrobu svatého Petra; roku 847 bazilika vyhořela a byla znovu vyzdobena. V 13. století získala gotickou podobu; ve 14. století procházela zřetelným chátráním, a proto byl vydán dekret na výstavbu nové baziliky.
Rané 16. století znamenalo začátek velkolepé výstavby nového chrámu, který měl symbolizovat otevřenou náruč církve, a byl pojmenován podle svatého Petra. Příběh baziliky je tedy příběhem spolupráce nadaných umělců a architektů v průběhu více než sto let, která vyústila v jeden z nejvýznamnějších renesančních a barokních chrámů světa. Stavební dílo se stalo oslavou italské renesance a poté i baroka, a dodnes zůstává největším a nejvládnějším symbolem Vatikánu a křesťanství.
Text: historie22.11. [hudba] Stojíme v bazilice svatého Petra ve Vatikánu v Římě; a toto je jeden z největších, nejzdobnějších prostor, kde jsem kdy byl. Papež Julius II., který zadal přestavbu tohoto kostela v raném 16. století, požádal Bramanteho, aby vytvořil nejhonosnější, největší kostel v celém křesťanském světě, a to je to, co on udělal. Bramanteho myšlenky čerpal z renesančních ideálů, které kladly důraz na matematiku, dokonalé proporce a geometrii. Michelangelo a Rafael posléze rozšířili a vyjasnili Bramanteho koncepci, zatímco Bernini dodal barokní výraz a monumentálnost prostoru, včetně slavného baldachýnu nad hrobem svatého Petra.
Pro komplexnost obrazu stojí za zmínku i kaple a trubice, k nimž se váží významné relikvie a sochařské výtvory, které dělají z baziliky jedno z nejnavštěvovanějších duchovních i uměleckých míst světa. Všechny tyto epochy spolu vytvářejí jedinečný prostor, kde se mísí spiritualita s mimořádnou architekturou a uměním. Kromě samotné stavby stojí za pozornost i svatopetrské náměstí, které Bernini rozšířil a vyzdvihl do monumentalizovaného prostoru kolem baziliky.